ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.1745.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 1745/2020-281
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Burešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti žalovaným 1) J. P. , narozenému XY, bytem XY, a 2) J. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 340/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2020, č. j. 9 Co 15/2020-247, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 10. 2019, č. j. 15 C 340/2016-219, zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, a to budově č. p. XY, bydlení, stojící na pozemku parc. č. XY, zapsaného na LV č. XY, a k pozemku parc. č. XY o výměře 1002 m 2 , zahrada, to vše zapsané na LV č. XY v Katastrálním území XY, obec XY (výrok I), nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II), uložil žalobkyni, aby zaplatila na vypořádání spoluvlastnického podílu do 15 dnů od právní moci rozsudku žalovanému 1) částku 400 000 Kč (výrok III), žalovanému 2) částku 400 000 Kč (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V).
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, č. j. 9 Co 15/2020-247, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, III a IV potvrdil, ve výroku V změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku podávají žalovaní („dovolatelé”) dovolání; o důvodech jeho přípustnosti se nijak nezmiňují.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v řízení pokračovat.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, v jehož právní větě se uvádí: „1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů“. Srov. též další judikaturu tam uvedenou; z četné judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16, nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Nevymezení přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání.
Žalovaní se o důvodech přípustnosti dovolání vůbec nezmiňují a nepodávají se ani z obsahu dovolání. To tedy trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat; proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 7. 2020
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu