ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.1803.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 1803/2020-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně MultiBio s. r. o. , IČO 02003678, sídlem v Rakovníku, Pod Nemocnicí 2489, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., L.L.M, MPA, advokátem se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, proti žalovanému Z. N. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Janem Fraňkem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Jana Opletala 644/8, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 138/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 23 Co 156/2019-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. 6 C 138/2018-61, uložil žalovanému povinnost do patnácti dnů vyklidit a vyklizené předat žalobkyni pozemky par. č. XY, XY, XY a XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, pro katastrální území a obec XY; a dále pozemky par. č. XY a par. č. XY zapsané na listu vlastnictví č. XY u téhož katastrálního úřadu a katastrálního pracoviště pro obec XY, katastrální území XY. Žalovanému dále uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 29. 8. 2019, č. j. 23 Co 156/2019-127, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný („dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Nemovité věci uvedené ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně nabyla žalobkyně dne 19. 4. 2018 ve veřejné dražbě; protože je žalovaný – předchozí vlastník – odmítl vyklidit a předat, podala dne 22. 6. 2018 žalobu na vyklizení.
Žalovaný v dovolání tvrdí, že předmětné nemovité věci již dříve vyklidil, o čemž žalobkyni informoval. Nebylo třeba zvláštního aktu předání, neboť dovolatel dal opakovaně najevo, že předmětné věci nadále nebude užívat a již nějakou dobu je nyní užívá žalobkyně. Požaduje-li odvolací soud k vyklizení a předání nemovitých věcí zvláštní předávací akt, odchýlil se tím od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2230/2014.
Napadené rozhodnutí stojí na právním závěru, že dovolatel nemovité věci nevyklidil a žalobkyni je nepředal. Odvolací soud s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (srovnej bod 12 odvodnění napadeného rozhodnutí) uvedl, že ke splnění povinnosti vyklizení nemovitých věcí nepostačí jejich opuštění, nýbrž je třeba je také předat; takové předání nemá sice předepsanou formu, o předání však nelze uvažovat, zadržuje-li žalovaný dosud klíče od stavby. Jinými slovy závěr o tom, že dosud nedošlo k předání nemovitých věcí, neučinil odvolací soud proto, že by zde chyběl konkrétní akt předání (jak tvrdí dovolatel), nýbrž proto, že k předání podle jeho názoru vůbec nedošlo (dovolatel dosud zadržuje klíče od stavby na pozemku par. č. 231). S tím však dovolatel nijak nepolemizuje a uvedený závěr v dovolání nenapadá; na řešení předložené otázky (je-li třeba zvláštního aktu předání) tak napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí.
Obsah dovolání navíc tvoří převážně polemika se skutkovými zjištěními nalézacích soudů. Tvrzení žalovaného, že nemovité věci již neužívá a že umožnil jejich užívání žalobkyni (a že tak učinil již 2. 5. 2018), jsou v přímém rozporu se skutkovým stavem, jak jej v nyní projednávané věci zjistily nalézací soudy – žalovaný nemovité věci užíval přinejmenším do 31. 8. 2018, přičemž do doby vydání napadeného rozhodnutí žalobkyni odmítá vydat klíče od stavby na pozemku par. č. XY.
Dovolací soud je nicméně zjištěným skutkovým stavem vázán. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci - §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, nebo ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 7. 2020
JUDr. Jiří Spáčil CSc.
předseda senátu