ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2376.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 2376/2020-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) M. D. , narozeného XY, bytem v XY, b) V. K. , narozené XY, bytem v XY, a c) J. D. , narozené XY, bytem v XY, všech zastoupených JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, proti žalovanému L. J. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Heldesem, advokátem se sídlem v Polné, Husovo náměstí 20, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 63/2018, o dovolání žalobců i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2020, č. j. 37 Co 120/2019-179, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žalobce a) je povinen zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč , a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710 , variabilní symbol: 2234237620 , specifický symbol: 1, do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč , a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710 , variabilní symbol: 2234237620 , specifický symbol: 2, do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.
IV. Žalobkyně c) je povinna zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč , a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710 , variabilní symbol: 2234237620 , specifický symbol: 3, do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.
V. Dovolací řízení se ve vztahu k dovolání žalovaného zastavuje .
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
14. 2. 2019, č. j. 4 C 63/2018-116, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k ve výroku specifikovaným nemovitostem (výrok I), spoluvlastnické podíly každého z žalobců o velikosti id. 1/4 na uvedených nemovitostech přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a uložil mu povinnost zaplatit každému z žalobců částku 300 000 Kč (výroky II–IV), a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky V a VI).
K odvolání žalobců i žalovaného Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, č. j. 37 Co 120/2019-179, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci i žalovaný. Vyjádření k dovolání nebyla požadována.
Ve vztahu k dovolání žalobců dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §238 odst. 1 písm. a) – k) o. s. ř. pak obsahuje výčet rozhodnutí, proti nimž dovolání podle §237 není objektivně přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
S ohledem na to, že z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobci napadají pouze výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, jedná se o případ podřaditelný pod §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., kdy je dovolání objektivně nepřípustné. Z tohoto důvodu dovolacímu soudu nezbylo než dovolání žalobců podle §243c odst. 1 o. s. ř. bez dalšího odmítnout.
Podle §2 odst. 5 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel.
Podle §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 občanského soudního řádu.
Soudní poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v tomto případě činí ve shodě s položkou 23 bodem 1 písm. d) ve spojení s bodem 6 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, 14 000 Kč.
Podle §2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích vznikne-li více poplatníkům povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně.
Soudní praxe však dovozuje, že solidární poplatková povinnost vzniká více poplatníkům jen tehdy, mají-li v řízení postavení nerozlučných společníků (§91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), tj. jde-li v řízení o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně. Jde-li o společenství samostatné (§91 odst. 1 o. s. ř.), platí každý z účastníků soudní poplatek v zásadě samostatně (nikoli solidárně s ostatními)
– [srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Co 51/97 (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 1998, č. 7, str. 172)]. Pokud ovšem věřitel uplatnil v soudním řízení pohledávku proti více dlužníkům zavázaným rukou společnou a nerozdílnou, jde ve smyslu poplatkovém jen o jediné plnění [srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 1998, sp. zn. 5 Cmo 409/98 (uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 1999, č. 3, str. 62), nález Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1198/10 (dostupný na http://nalus.usoud.cz ), Waltr, R.: Zákon o soudních poplatcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 6]. Skutečnost, že se samostatní společníci, kteří nejsou zavázáni rukou společnou a nerozdílnou, rozhodli podat společné dovolání, nemůže mít vliv na výši zákonem stanoveného soudního poplatku, který musí každý, kdo podal dovolání, zaplatit ve stejné výši, ať již se soudní ochrany domáhá každý vlastním dovoláním nebo společně jediným dovoláním [srovnej mutatis mutandis usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 1999, sp. zn. 5 A 86/98 (publikované v časopise Soudní judikatura, 2000, č. 4, str. 317)].
Jelikož žalobci mají ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení navzájem postavení samostatných společníků, tíží každého z nich samostatná poplatková povinnost za dovolání, na čemž ničeho nemění skutečnost, že podali společné dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobců bylo dovolacím soudem odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř., dovolací soud ve shodě s ustanovením §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích zároveň uložil každému z žalobců povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč.
Ve vztahu k dovolání žalovaného dovolací soud dovolací řízení zastavil.
Podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem.
Jelikož soud prvního stupně žalovaného usnesením na č. l. 195 vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, avšak žalovaný ve stanovené lhůtě poplatek neuhradil, dovolací soud jej k zaplacení soudního poplatku ve smyslu výše uvedeného ustanovení opětovně nevyzýval. S ohledem na to, že zákon o soudních poplatcích výslovně stanoví, že k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží, a zároveň byl žalovaný ve výzvě soudu prvního stupně o této skutečnosti poučen ve smyslu §9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, nemohl dovolací soud zohlednit důvody, pro které došlo k pozdnímu zaplacení soudního poplatku z dovolání, a proto dovolací řízení zastavil.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2020
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu