ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2503.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 2503/2020-698
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně D. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Miroslavem Valou, advokátem se sídlem v Bruntálu, Jesenická 1757/5, proti žalovanému M. F. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Václavem Stříbným, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná 233/40, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 215/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2020, č. j. 57 Co 104/2020-647, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 070 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Václava Stříbrného.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek z dovolání ve výši 4 000 Kč, a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710, variabilní symbol: 2234250320, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění: (§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Opavě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 C 215/2013-580, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 18. 2. 2020, č. j. 6 C 215/2013-613, vypořádal společné jmění manželů tak, že část přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a část do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok I), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů 8 227 285 Kč (výrok II). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni 1 267 210,10 Kč (výrok III) a České republice – Okresnímu soudu v Opavě 30 017,90 Kč (výrok IV).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 5. 5. 2020, č. j. 57 Co 104/2020-647, odvolací řízení do výroků I a II napadeného rozsudku zastavil (výrok I) a v nákladových výrocích III a IV změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a státu je žalobkyně povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení 15 009 Kč (výrok II). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Proti výrokům II a III usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně („dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Obsah všech rozhodnutí ve věci, obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Protože napadenými výroky II a III odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není v této věci dovolání objektivně přípustné. Z toho důvodu se dovolací soud námitkami uvedenými v dovolání vůbec věcně nezabýval.
Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Podle §2 odst. 5 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel.
Podle §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř.
Soudní poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v tomto případě činí podle položky 23 bodu 2 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, 4 000 Kč.
Protože dovolání žalobkyně bylo dovolacím soudem odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř., dovolací soud ve shodě s §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích žalobkyni zároveň uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání, v němž poukázal na nepřípustnost dovolání proti výrokům o nákladech řízení podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále „AT“),. Je dána odměnou ve výši 6 670 Kč z tarifní hodnoty 1 267 210,10 Kč (§8 odst. 1 AT), sazba za jeden úkon tak činí 13 340 Kč podle §7 bod 6 AT. Protože však jde o vyjádření k dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení (nikoli ve věci samé), náleží odměna podle §11 odst. 2 písm. c) AT ve výši jedné poloviny, tj. 6 670 Kč., a dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 AT, celkem tedy 7 070 Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1 a §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 10. 2020
JUDr. Jiří Spáčil CSc.
předseda senátu