ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2818.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 2818/2020-340
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., Mgr. Davidem Havlíkem, Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D. ve věci žalobce S. H., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalou Tůmovou, advokátkou se sídlem v Brně, Purkyňova 3091/97c, proti žalovaným: 1) E. S., narozenému XY, a 2) V. S., narozené XY, oběma bytem v XY, zastoupeným JUDr. Evou Váňovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Šlikova 874/20, o stanovení povinnosti zdržet se užívání studny, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 184/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2019, č. j. 16 Co 155/2019-313, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení 3 000, - Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Evy Váňové.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 13. 3. 2019, č. j. 6 C 184/2010-293, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona č. č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění do 29. 9. 2017 (dále „ZSOP“), dovolací řízení o dovolání žalobců (S. H. a M. H.) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2015, č. j. 16 Co 87/2015-141, neboť žalobci ve stanovené lhůtě poplatek nezaplatili. Rozhodl také o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobců unesením ze dne 28. 5. 2019, č. j. 16 Co 155/2019-313, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Připomenul, že se již opakovaně ztotožnil se soudem prvního stupně, že u žalobců nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce, neboť nesplňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Žalobci opakovaně neúspěšně žádali o osvobození od soudních poplatků.
Usnesení odvolacího soudu však již nemohlo být žalobkyni doručeno, neboť dne 3. 7. 2019 zemřela. Soud prvního stupně pak rozhodl usnesením ze dne 10. 3. 2020, č. j. 6 C 184/2010-328, že v řízení bude pokračováno se žalobcem také jako s právním nástupcem zemřelé žalobkyně.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 5. 2019, č. j. 16 Co 155/2019-313, dovolání. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak.“ Namítá, že soudy obou stupňů se v dovolacím řízení proti rozsudku odvolacího soudu opakovaně dopustily porušení základních práv a svobod, které jsou zaručeny v Listině základních práv a svobod (Články 7, 8, 10, 12 36, 37) a v Listině základních práv a svobod Evropské unie (Články 7, 20, 47) a Evropské úmluvě o lidských právech (Články 6, 8, 13). Po dobu řízení byla životní situace žalobců neutěšená s ohledem na jejich vážný zdravotní stav. Opakovaně navrhovali přerušení řízení, žádali o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních poplatků. Zejména žalobkyně podstupovala časově a finančně náročnou léčbu, kdy nebyla schopna účastnit se ani běžného života. Návrhům žalobců však soudy nevyhověly, ačkoliv žalobci doložili i lékařské zprávy a detailní prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. O obtížích žalobců spojených se získáním právního zástupce svědčí i fakt, že v průběhu řízení je zastupovalo celkem 14 právních zástupců, kteří nebyli schopni hájit jejich zájmy. Soud odhlížel od skutečného stavu věci, rozhodoval formalisticky a kvapně se ubíral ke konečnému rozhodnutí. Přitom je subjektivní právo člověka na spravedlivý proces nadřazeno zájmu veřejné moci o rychlé vymáhání práva. Soud se také dopouštěl nepříjemných invazivních vhledů od soukromí a rodinného života žalobců. Když žalobci doložili, že nejsou schopni účastnit se jednání pro nepříznivý zdravotní stav, vyšetřoval z vlastní iniciativy, jak na tom žalobci zdravotně jsou (kontaktoval ošetřujícího lékaře). Selhaly tak základní obranné mechanismy pro ochranu práv jedinců v nouzi, jakými jsou osvobození od soudních poplatků, ustanovení právního zástupce a přerušení řízení při objektivní neschopnosti žalobců účastni se jednání soudu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření uvedli, že dovolání není přípustné. Napadené usnesení odvolacího soudu řeší toliko otázku, zda byl zaplacen soudní poplatek z dovolání. Otázka osvobození žalobců od soudního poplatku byla již vyřešena pravomocnými rozhodnutími, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2017, č. j. 6 C 184/2010-248, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 9. 2018, č. j. 16 Co 55/2018-285. Žalobce si také protiřečí, jestliže uvádí, že žalobci byli zkráceni na svých právech, když jim nebyl ustanoven právní zástupce a současně byli zastupování 14 právními zástupci. Kromě toho majetkové poměry žalobce jsou dané tím, že má firmu I. M. H., je podílovým spoluvlastníkem nemovitostí v XY a vlastní automobil a motocykl. Žalobci navrhli, aby dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) – (srovnej článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 29. 9. 2017.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví §241a odst. 2 o. s. ř.). Takto vymezeným důvodem přípustnosti dovolání je dovolací soud vázán.
Nejvyšší soud opakovaně uved, že má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016
Dovolatel uvádí, že vymezené otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak; tím zjevně myslí „jinak, než je posoudil odvolací soud“. Tento důvod přípustnosti však na takový případ nesměřuje, v §237 o. s. ř. jde o to, že má být jinak posouzena otázka, kterou již dovolací soud dříve vyřešil, tedy jde o návrh na odklon od judikatury dovolacího soudu – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2016, sp. zn. 22 Cdo 1929/2016. To jasně vyplývá i ze slov zákona - „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Dovolatel neoznačil žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od kterého by se měl dovolací soud při posouzení otázky zastavení řízení podle §9 odst. 1 ZSOP odchýlit, a nevymezil tak řádně důvod přípustnosti dovolání. Dovolatel nesouhlasí s tím, že řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Nezpochybňuje, že byli se žalobkyní k jeho zaplacení opakovaně vyzváni a ve stanovené lhůtě poplatek nezaplatili. Jeho námitky proti pravomocným rozhodnutím soudu, kterými jim nebyl ustanoven zástupce - advokát a přiznáno osvobození od soudních poplatků, nejsou tedy způsobilé založit přípustnost dovolání proti rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení.
Již nad rámec dovolacího přezkumu se tak dodává, že soudy jsou vázány (§170 odst. 1 o. s. ř.) pravomocnými rozhodnutími, kterými byla zamítnuta žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto řízení tedy již nelze přezkoumávat, zda tato rozhodnutí byla věcně správná.
Dovolatel též tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva; v této souvislosti cituje čl. 7, 8 a čl. 10, 12 a 13 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel má jistě právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, ovšem uplatnění těchto práv předpokládá, že také splní povinnosti, které mu zákon ukládá, a to i zaplacení soudního poplatku z dovolání. Jestliže jej nezaplatil, ačkoliv jeho žádosti o osvobození nebylo vyhověno a o důsledcích nezaplacení byl řádně poučen, neměl soud jinou možnost než dovolací řízení zastavit; důvodem zastavení řízení tak bylo jen a výlučně to, že žalobce nesplnil procesní povinnost uloženou mu zákonem.
Dovolatelem (nepřesně) uplatněný důvod přípustnosti dovolání tak není dán. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu