ECLI:CZ:NS:2020:22.ND.279.2020.1
sp. zn. 22 Nd 279/2020-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce R.E.I.T. Group družstvo , IČO 26007983, se sídlem v Pardubicích, Pernerova 441, zastoupeného JUDr. Marií Starečkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Pernerova 1490, proti žalovaným 1) P. K. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Bohuslavem Kudrnou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Dobrovského 409/1, a 2) J. K. , narozené XY, bytem v Y, o zaplacení 105 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 138/2018, o návrhu na přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 138/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Mělníku.
Odůvodnění:
V řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 138/2018 se žalobce domáhá zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na úhradu za užívání společné věci žalovanými nad rámec jejich spoluvlastnických podílů.
Podáním ze dne 3. 6. 2020, doplněným podáním ze dne 16. 6. 2020, žalovaný 1) navrhl, aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Mělníku, neboť má za to, že řízení vedené u místně příslušného Okresního soudu ve Vyškově trpí závažnými procesními vadami a rovněž z důvodu podjatosti soudkyně, jíž byla věc přidělena, i ostatních soudců tohoto soudu, nemůže být věc řádně projednána.
Žalobce k návrhu na delegaci uvedl, že žalovaný 1) ve svém podání neuvádí žádné nové skutečnosti a toto podání by tudíž nemělo vést ke změně příslušnosti, avšak rozhodnutí ponechává na uvážení soudu.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Okresnímu soudu ve Vyškově a Okresnímu soudu v Mělníku, jemuž by měla být věc přikázána, návrh žalovaného 1) na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. jsou zejména takové okolnosti, které umožňují hospodárnější, rychlejší a především po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Při úvaze o možném přikázání věci jinému soudu je však třeba mít na zřeteli, že zákonem stanovená místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000 (dostupný na http://nalus.usoud.cz ), anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010 (uveřejněné pod č. 3/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Žalovaný 1) ve svém návrhu na delegaci věci jinému soudu neuvádí žádné relevantní skutečnosti či důvody, pro které by mělo být řízení vedeno u jiného než místně příslušného soudu. Z podání ani obsahu spisu přitom nevyplývají žádné mimořádné okolnosti, jež by umožnily hospodárnější, rychlejší a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem ve smyslu výše citované judikatury. Z návrhu žalovaného 1) vyplývá pouze, že s podanou žalobou v této věci nesouhlasí, a rovněž, že je přesvědčen o podjatosti soudkyně, jíž byla daná věc přidělena, i ostatních soudců Okresního soudu ve Vyškově, potažmo všech soudů v Jihomoravském kraji. Žalovaný 1) pak ani náznakem netvrdí, z jakého důvodu má za to, že by věc měla být z důvodu vhodnosti přikázána právě Okresnímu soudu v Mělníku. Obdobným návrhem přitom požadoval přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci, avšak ani s tímto návrhem neuspěl (srovnej usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2020, č. j. Ncd 2/2020-135). S námitkami podjatosti soudců Okresního soudu ve Vyškově se vypořádal Krajský soud v Brně (srovnej usnesení ze dne 9. 10. 2018, č. j. 16 Nc 415/2018-39, a usnesení ze dne 28. 6. 2019, č. j. 16 Nc 373/2019-95), přičemž bylo potvrzeno, že soudci z projednávání a rozhodnutí této věci vyloučeni nejsou. Z návrhu žalovaného 1) pak již žádné další relevantní okolnosti, které by mohly být důvodem pro delegaci vhodnou ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř., nevyplývají. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu nicméně musejí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že však žalovaný 1) žádné takové závažné důvody ani netvrdí, nemohlo být jeho návrhu vyhověno.
S ohledem na to, že Nejvyšší soud neshledal dostatečné důvody pro závěr, že by přikázáním věci jinému soudu bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu ve Vyškově, který je soudem místně příslušným, návrhu žalovaného 1) na přikázání věci Okresnímu soudu v Mělníku podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 7. 2020
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu