ECLI:CZ:NS:2020:22.ND.385.2020.1
sp. zn. 22 Nd 385/2020-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s., IČO 27242617, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému K. Z., narozenému XY, bytem ve XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 EXE 372/2020, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 EXE 372/2020 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Exekučním návrhem ze dne 19. 5. 2020 podaným u soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, Exekutorský úřad Šumperk, se oprávněná vůči povinnému domáhá nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 8 000 Kč s příslušenstvím přiznané oprávněné rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. 1. 2019, č. j. 11 C 185/2018-38, jenž nabyl právní moci 14. 5. 2019 a je vykonatelný. Dne 27. 5. 2020 požádal soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis Okresní soud v Břeclavi o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 17. 7. 2020, č. j. 41 EXE 372/2020-17, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. Uvedl, že v exekučním návrhu označená povinná osoba neprochází CEO ani registrem obyvatel. Oprávněná označila povinného bytem ve Slovenské republice a na tuto adresu byl povinnému doručen i exekuční titul. Uzavřel, že podmínky pro určení místní příslušnosti soudů České republiky chybí.
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) (dále „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
V daném případě není zpochybněno, že povinný nemá místo svého trvalého pobytu na území České republiky, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno [obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 29 Nd 388/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Nd 64/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Nd 370/2014 (všechna tato rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz )].
Nejvyšší soud proto podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Břeclavi tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2020
Mgr. David Havlík
předseda senátu