ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1128.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 1128/2020-428
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně KMS KRASLICKÁ MĚSTSKÁ SPOLEČNOST s. r. o. , se sídlem v Kraslicích, Pohraniční stráže 367, identifikační číslo osoby 25241800, zastoupené JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jateční 2121/6, proti žalovanému J. H. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o zaplacení 348 113 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 5/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 4 Cmo 186/2019-402, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v řízení na žalovaném domáhala zaplacení částky 348 113 Kč s příslušenstvím jako dlužné ceny za odběr tepelné energie a teplé užitkové vody, které žalobkyně dodávala do domu vlastněného žalobcem v období od roku 2008 do roku 2011.
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 3. 2019, č. j. 16 Cm 5/2013-365, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 6. 2019, č. j. 16 Cm 5/2013-375, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 348 113 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 191 986,50 Kč (výrok II).
Vrchní soud jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 165,95 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Ve vztahu k námitce žalovaného, že věc měla být posouzena dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť žalovaný ve vztahu s žalobkyní nevystupoval jako podnikatel, žalovaný v dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v části obsahující výše uvedené námitky trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud k němu proto v uvedené části nemohl přihlížet
Namítá-li žalovaný, že žalobkyně v řízení neprokázala jaké množství tepelné energie a užitkové vody dodala do domu žalovaného, nejde o zpochybnění právního posouzení věci, ale o námitku vůči zjištěnému skutkovému stavu, která není vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem.
Podle názoru Nejvyššího soudu se v posuzované věci nejedná ani o výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Důkazům, které byly provedeny a následně zhodnoceny, odpovídají skutkové závěry, z nichž odvolací soud při právním posouzení vyšel, a není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, a jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
Vady řízení namítané žalovaným (opomenutí námitek žalovaného vůči provedeným důkazům a nevyhovění žádosti o odročení jednání před odvolacím soudem z důvodu hospitalizace žalobce) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v posuzovaném případě není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 5. 2020
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu