ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1707.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 1707/2020-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D.,
ve věci žalobce F. V. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Lukášem Francem, advokátem se sídlem v Praze, Výpadová 777/33, proti žalovanému M. L.-AUTODOPRAVA LAXI , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem se sídlem v Praze 9, Náchodská 760/67, o zaplacení částky 660.260,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 314/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 70 Co 419/2019-310, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 5 v pořadí druhým rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 42 C 314/2014-286, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 660.260,60 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.).
K odvolání žalovaného odvolací soud v pořadí druhým rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 660.260,60 Kč s příslušenstvím zamítá (první výrok), a dále rozhodl, že žalovanému se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti druhému výroku, podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Namítá nesprávné právní posouzení odvolacího soudu v otázce aplikace ust. §150 o. s. ř., když je toho názoru, že v projednávané věci nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele tak, jak je má na mysli §150 o. s. ř., že odůvodnění napadeného výroku o nepřiznání náhrady nákladů řízení neodpovídá skutkovým zjištěním soudů a že postup odvolacího soudu porušuje principy práva na spravedlivý proces.
K dovolání žalovaného se žalobce dle obsahu spisu nevyjádřil.
Nejvyšší soud o dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolatel dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně v rozsahu jeho druhého výroku, tj. ve výroku o nákladech řízení.
S ohledem na jednoznačnou dikci výše citovaného ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím o nákladech řízení, je dovolání žalovaného objektivně nepřípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 6. 2020
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu