ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.2163.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 2163/2019-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce V. Č., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Františkem Burešem, advokátem, se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 2/2, PSČ 301 00, proti žalované Pojišťovna Patricie a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, IČO 61859869, o zaplacení částky 71 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 75/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018, č. j. 15 Co 452/2018-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění: (§243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 2. 3. 2018, č. j. 22 C 75/2016-129, zastavil řízení v části týkající se zaplacení částky 15 950 Kč s úroky z prodlení z této částky pro částečné zpětvzetí žaloby (výrok pod bodem I), žalobu o zaplacení částky 55 550 Kč s úroky z prodlení zamítl (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 11. 2018, č. j. 15 Co 452/2018-144, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 3. 2019,
č. j. 15 Co 452/2018-151, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé pod bodem II a ve výroku o nákladech řízení pod bodem III potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž odkázal ohledně jeho přípustnosti na ustanovení §237 a důvod dovolání vymezil podle §241a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako nesprávné právní posouzení věci. Odvolacímu soudu vytkl, že nesprávně aplikoval zásadu volného hodnocení důkazů podle §132 o. s. ř. a nedodržel povinnost mu uloženou v §127 o. s. ř., neboť se nevypořádal s návrhem na vypracování znaleckého posudku. Dovolatel také nesouhlasí se závěry, které odvolací soud dovodil z odborného vyjádření J. W., a podrobně popsal, jaká zranění utrpěl při jeho nehodě na motorce; zaujal názor, že ocenění jeho zranění se s ohledem na charakter zranění páteře a dobou léčení (159 dnů) blíží podle tabulek žalované,
z nichž žalovaná vychází při stanovení výše pojistného plnění při úrazovém pojištění, spíše položce 111, než položce 110, z níž vycházel odvolací soud. Soudy obou stupňů podle názoru dovolatele nesprávně posoudily položku 111, kterou vyložily jako zlomeninu páteře, kdy by musel zraněný „skončit na vozíku“. Toto pojetí pak vedlo ze strany soudů k nesprávnému závěru, že pokud dovolatel dnes chodí, nemohlo být jeho zranění tak závažné. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, nejprve posuzoval, zda dovolatel v dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako
v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál, neboť z obsahu dovolání není patrné, kterou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, ani to, zda se při řešení nějaké právní otázky odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo zda otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem nějaká dovolacím soudem již vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel nadto ani výslovně takovou právní otázku, resp. takové právní otázky neformuluje. Dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, aniž by jakkoliv konkretizoval relevantní právní otázku. Dovolací soud je přitom při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání dovolatel nezakládá ani svým nesouhlasem s tím, jak soud posoudil odborné vyjádření J. W., a jaké skutkové závěry z něj dovodil. Taková argumentace žalobce nepředstavuje přípustný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, směřují-li námitky dovolatele proti správnosti zjištěného skutkového stavu, hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu §238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu §237 o. s. ř.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. odstraněna, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 2. 2020
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu