ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.2441.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 2441/2019-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce M. T. , nar. XY, sídlem XY, proti žalované LOSL s. r. o. , se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 2585, identifikační číslo osoby 25103245, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Jablonského 640/2, o zaplacení 7.700 EUR s příslušenstvím, 25.000 EUR a o omluvu žalobci, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 24/2017, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 30 Co 399/2017-87, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 30 Co 399/2017-87, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 31. 7. 2017, č. j. 7 C 24/2017-75, rozhodl, že řízení o zaplacení 7.700 EUR s příslušenstvím, o zaslání omluvy formou doporučeného dopisu žalobci, o zaplacení 25.000 EUR jakožto náhrady nemateriální újmy se zastavuje (výrok I.). Dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši
43.705 Kč (výrok II.) a že se žalobci vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 15.363 Kč (výrok III.).
2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena platná rozhodčí doložka, která brání projednání věci před soudem. S ohledem na námitku vznesenou žalovanou soud prvního stupně řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastavil s odkazem na neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně na ustanovení §106 odst. 1, §103 a §104 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a na ustanovení §2, §3 a §7 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“).
3. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje.
4. Po právní stránce posoudil odvolací soud projednávanou věc podle ustanovení §103, §104 odst. 1 a §106 odst. 1 o. s. ř., podle ustanovení §2, §3 odst. 1 a §7 odst. 1 ZRŘ a podle ustanovení §588 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Odvolací soud uvedl, že z obsahu smlouvy je zřejmé, že si účastníci sjednali v dohodě o budoucí kupní smlouvě z 10. 2. 2015 rozhodčí doložku ve znění, podle kterého veškeré majetkové spory mezi stranami, které souvisejí s budoucí kupní smlouvou anebo se smlouvami uzavřenými dříve, budou řešeny v rozhodčím řízení v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., a to před jediným rozhodcem, který bude určen komplementářem Společnosti mediační a rozhodčí, k. s., IČO: 28595441, který bude ke dni zahájení řízení zapsán jako komplementář v obchodním rejstříku. Odvolací soud konstatoval, že s účinností od 1. 4. 2012 je v ZRŘ výslovně zakotvena možnost výběru osoby rozhodce třetí osobou. Odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že pro posouzení nezávislosti a nestrannosti třetí osoby pověřené určením rozhodce se uplatní stejná pravidla jako pro nezávislost a nestrannost rozhodců a že výběr rozhodce s odkazem na jednací řády a seznamy rozhodců, vydané právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona (případně výběr učiněný takovou osobou přímo), byl dosavadní judikaturou považován za netransparentní a rozhodčí smlouva (doložka) z tohoto důvodu za neplatnou. Odvolací soud konstatoval, že od výše uvedených závěru není důvod se odchýlit ani poté, co novelizované ust. §7 odst. 1 ZRŘ umožňuje výběr rozhodce třetí osobou výslovně. Uvedl, že je-li třetí osobou, která má podle rozhodčí smlouvy (doložky) vybrat rozhodce, právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jež rozhodce jmenuje z okruhu osob, s nimiž dlouhodobě spolupracuje, jejichž seznam i nadále vede a jejichž činnost organizačně a administrativně zajišťuje, nelze takto učiněný výběr rozhodce považovat za transparentní, což má za následek neplatnost rozhodčí doložky. Výběr rozhodce, který by provedla třetí osoba, jež není nestranná a nezávislá, nelze považovat za transparentní. Odvolací soud dodal, že zásada nezávislosti a nestrannosti tzv. appointing authority jako jeden z principů rozhodčího řízení platí obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelské smlouvy, ale i ve vztazích mezi podnikateli. Odvolací soud rovněž uvedl, že k nedostatku transparentnosti výběru rozhodce, včetně závislosti appointing authority, přihlédne soud i bez návrhu. Odvolací soud konstatoval, že v dané věci byl výběr rozhodce svěřen statutárnímu orgánu rozhodčí společnosti, která není stálým rozhodčím soudem, rozhodce měl být vybrán z ničím nevymezeného okruhu osob. Uzavřel, že takový způsob výběru rozhodce nevyhovuje ani požadavkům na nestrannost a nezávislost třetí osoby (appointing authority), ani požadavkům na transparentnost výběru rozhodce. Rozhodčí doložka je proto absolutně neplatná a námitka žalobce dle §106 o. s. ř. nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (ne/platnost rozhodčí doložky), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu o netransparentnosti, tím pádem i absolutní neplatnosti rozhodčí doložky v posuzovaném případě. Dovolatelka namítá, že odvolací soud pouze mechanicky aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, aniž by zjišťoval, zda závěry obsažené v tomto rozhodnutí skutkově dopadají na projednávanou věc. Namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť z něj není seznatelné, jaké úvahy a jaké zcela konkrétní skutečnosti vedly odvolací soud k závěru o absenci nezávislosti a nestrannosti dohodnuté osoby, z čehož pak implikoval závěr o netransparentnosti výběru rozhodce a neplatnosti rozhodčí doložky. Dovolatelka je přesvědčena, že rozhodovací praxi dovolacího soudu (zejm. rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3662/2014) zcela jistě nelze interpretovat tak, že závěr o nestranné a nezávislé dohodnuté osobě, potažmo o netransparentním (proto neplatném) způsobu určení rozhodce, lze přijmout paušálně a hypoteticky, bez nutnosti jakéhokoliv materiálního zkoumání obsahu těchto hodnotících soudů, tj. existenci případné konkrétní ekonomické či jiné závislosti rozhodce na dohodnuté osobě. Dodává, že to ostatně v posuzovaném případě ani nebylo možné, když rozhodčí doložka dosud nebyla aplikována a k žádnému určení rozhodce nedošlo, aby bylo vůbec možné hodnotit jeho vztah k dohodnuté osobě. Dovolatelka namítá, že odvolací soud tedy učinil závěry, aniž by věcně zkoumal otázku, kterou zkoumat k učinění takového závěru musel. Dovolatelka odmítá názor, dle kterého není-li dohodnutou osobou stálý rozhodčí soud, nelze považovat mechanismus určení rozhodce za transparentní. Argumentuje tím, že §7 odst. 1 ZRŘ žádná omezení toho, kdo smí být dohodnutou osobou, nestanoví. V další části dovolání pak rozebírá závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3662/2014. Dovolatelka má za to, že dohodnutou osobou (appointing authority) může být kdokoliv, tj. fyzická i právnická osoba, nejen stálý rozhodčí soud. Dovolatelka argumentuje také tím, že zákon č. 89/2012 Sb. neformuluje důvod neplatnosti právního jednání spočívající v jeho netransparentnosti na podkladě neprokázaných závěrů odvolacího soudu o obecné absenci nestrannosti a nezávislosti dohodnuté osoby.
6. K dovolání žalované se žalobce dle obsahu spisu nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
8. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku neplatnosti rozhodčí doložky sjednané mezi podnikateli za účinnosti o. z. pro možnou důvodnou pochybnost o nepodjatosti osoby určující rozhodce v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
11. Dovolání je i důvodné.
12. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že rozhodčí doložka byla obsažena ve smlouvě uzavřené mezi stranami, podnikateli, datované dne 10. 2. 2015.
13. Nejvyšší soud aktuálně v usnesení ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3972/2019, uzavřel, že nedostatek nezávislosti či nestrannosti rozhodce nebo osoby určující rozhodce nezpůsobuje sám o sobě neplatnost samotné rozhodčí doložky uzavřené mezi podnikateli za účinnosti občanského zákoníku, tedy po 1. 1. 2014. Případný nedostatek nezávislosti či nestrannosti osoby, která dle ujednání stran má určit rozhodce, se nepresumuje, ale je předmětem dokazování, i když touto osobou je tzv. arbitrážní centrum, jde-li o ujednání ve smlouvách uzavřených mezi podnikateli za účinnosti občanského zákoníku, tedy po 1. 1. 2014.
14. Nejvyšší soud se v citovaném usnesení vyjádřil k odvolacím soudem aplikovanému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, když poukázal na to, že zejména s přihlédnutím k vývoji judikatury směřující k dovození nikoli neplatnosti rozhodčích doložek v případě nikoli nezávislých a nestranných osob určujících rozhodce a především vzhledem k nové úpravě soukromého práva v občanském zákoníku nelze na rozhodčí doložky uzavírané po 1. 1. 2014 aplikovat tzv. bez dalšího závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, týkající se zobecňujících hodnocení tzv. arbitrážních center a jejich vlivu na neplatnost rozhodčí doložky. Tato presumovaná hodnocení byla lze vztáhnout především na spotřebitelské smlouvy, kde často docházelo ke zneužívajícím ujednáním v neprospěch spotřebitele a často tak skutečně, jak dovodilo citované rozhodnutí, šlo nezřídka o „právnické osoby, které nebyly stálými rozhodčími soudy, zabývaly se organizováním rozhodčího řízení ad hoc, měly z této činnosti ekonomický prospěch a jako rozhodce jmenovaly opakovaně osoby, s nimiž měly dlouhodobé vztahy, a poskytovaly jim při jejich rozhodovací činnosti servis. Obvykle byly přitom navázány na podnikatele (jejich právní zástupce), kteří opakovaně pověřovali tuto právnickou osobu výběrem rozhodce“.
15. Tvrdí-li jedna ze stran rozhodčí smlouvy, že osoba, jež má určit (určila) rozhodce, postrádá požadavek nezávislosti či nestrannosti, je na této straně, aby tvrdila, a případně prokazovala rozhodné skutečnosti o možné nikoliv nezávislosti či nestrannosti této třetí osoby. Uvedené přitom platí i pro situaci, tvrdí-li, že nikoli nezávislý či nestranný je případně sám rozhodce takto určený. Je-li rozhodce vyloučen z projednávání věci, protože zde jsou pochybnosti o jeho nepodjatosti (resp. se jemu samotnému nedostává zákonného požadavku nezávislosti či nestrannosti), nebo je vyloučen proto, že se požadavku nezávislosti či nestrannosti nedostává osobě, jež jej na základě dohody stran určila (bez nezávislé appointing authority není nezávislého rozhodce), je třeba postupovat podle zákona o rozhodčím řízení (k výkladu významu termínů nezávislost, nestrannost a nepodjatost rozhodce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1337/2019).
16. Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017) důvodná pochybnost o nepodjatosti rozhodce může ze své podstaty, tj. kdyby byla skutečně dána, představovat toliko dovolatelný indikátor (snad možného) předpokladu vyloučení rozhodce, jak jej ustavuje §8 odst. 1 ZRŘ. Existuje-li k naplnění účelu zakazující normy mírnější prostředek, než je neplatnost, pak má být volen tento, a nikoli neplatnost právního jednání (v literatuře shodně Melzer, F. in Melzer, F. Tégl, P. a kolektiv. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. §419-654. Praha: Leges, 2014, s. 735). Strany rozhodčí doložky mají přitom dostatek zákonných nástrojů k uplatňování svých práv v případě nedostatku nezávislosti či nestrannosti osoby určující rozhodce, resp. v případě rozhodce samotného. Konkrétně jde o povinnosti rozhodce oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen (§8 ZRŘ), možnosti stran podat k soudu návrh na vyloučení rozhodce (§12 ZRŘ) a možnosti stran dovolávat se zrušení rozhodčího nálezu za zákonných podmínek podle §31 písm. c) ZRŘ. Vzhledem k dostatečným zákonným prostředkům obrany stran proti případnému rozhodnutí vyloučeným rozhodcem nelze dovozovat toliko ze skutečnosti, že ujednání stran v rozhodčí doložce obsahuje dohodu stran o nikoli nezávislé či nestranné osobě určující rozhodce nebo o vyloučeném rozhodci, že by taková rozhodčí doložka byla bez dalšího stižena neplatností ve smyslu §580 o. z. Současně nejde bez dalšího ani o takové ujednání, které by se zjevně příčilo dobrým mravům, anebo které by odporovalo zákonu a zjevně narušovalo veřejný pořádek ve smyslu §588 o. z.
17. V podmínkách projednávané věci je třeba poukázat na to, že odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, který k námitce nedostatku pravomoci soudu řízení zastavil, a rozhodl tak, že se řízení nezastavuje, neboť shledal rozhodčí doložku absolutně neplatnou podle§588 o. z. Nicméně i v případě, že by osoba, jež má určit rozhodce, případně sám rozhodce takto určený, byly osoby nikoli nezávislé či nestranné, zákonným důsledkem by bylo (pouze) jeho (jejich) vyloučení. Nikoli však (bez dalšího) neplatnost celé rozhodčí doložky. S ohledem na dosavadní skutková zjištění je proto závěr odvolacího soudu o zamítnutí této námitky žalované nesprávný.
V. Závěr
18. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, tak není správné; Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a podle §243e odst. 2 věta první o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.
19. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu