ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3289.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 3289/2020-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ELVOSTAV a. s. , se sídlem v Praze 10, Donatellova 2003/6, identifikační číslo osoby 26711494, proti žalované SC - Magnet s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Naardenská 671/6, identifikační číslo osoby 27138348, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, o zaplacení částky 10.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 67/2014, o dovolání žalobkyně a společnosti KT Trade, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Podnikatelská 566, identifikační číslo osoby 27273776, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018, č. j. 11 Cm 67/2014-182, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. 3 Cmo 227/2018-209, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018, č. j. 11 Cm 67/2014-182, se zastavuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2018, č. j. 11 Cm 67/2014-182, zamítl žalobu o zaplacení částky 10.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání společnosti KT Trade, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Podnikatelská 566, identifikační číslo osoby 27273776 (dále jen „KT Trade, s. r. o.“), Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 7. 2019, č. j. 3 Cmo 227/2018-209, toto odvolání odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. 3 Cmo 227/2018-209, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018, č. j. 11 Cm 67/2014-182, podaly žalobkyně a společnost KT Trade, s. r. o., dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení v rozsahu, v němž se týkalo rozsudku soudu prvního stupně, podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podáním dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. 3 Cmo 227/2018-209, vznikla žalobkyni i společnosti KT Trade, s. r. o., povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), ve znění účinném od 30. 9. 2017 – viz čl. VI. zákona č. 296/2017 Sb.], jenž činí podle položky č. 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, 4.000 Kč.
Žalobkyně ani společnost KT Trade, s. r. o., poplatek za dovolání nezaplatily, a to ani poté, co k úhradě tohoto poplatku byly vyzvány usneseními Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2020, č. j. 23 Cdo 3606/2019-217 a č. j. 23 Cdo 3606/2019-218.
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobkyně a společnosti KT Trade, s. r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. 3 Cmo 227/2018-209, podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku má dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu zásadně přednost před zastavením pro nesplnění podmínky právního zastoupení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2712/2020).
Ve vztahu k poplatkové povinnosti Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že žalobkyně a společnost KT Trade, s. r. o., poté, co byly k úhradě soudního poplatku vyzvány výše uvedenými usneseními Nejvyššího soudu, požádaly o osvobození od soudního poplatku. Usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 11 Cm 67/2014-229, Městský soud v Praze rozhodl, že osvobození od soudních poplatků se nepřiznává. O odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2020, č. j. 11 Cm 67/2014-246, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, č. j. 3 Cmo 133/2020-252, tak, že odvolání odmítl. K opětovné výzvě k zaplacení poplatku za podané dovolání nedošlo.
Opětovné vyzývání dovolatelek k zaplacení soudního poplatku za dovolání však Nejvyšší soud považuje v této situaci za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolatelkám povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2914/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 913/2020).
Jestliže následně žalobkyně podáním ze dne 17. 9. 2020 znovu požádala o osvobození od soudního poplatku, kdy v této žádosti toliko obecně argumentuje „koronavirovou krizí“, pak Nejvyšší soud neshledává pochybení v postupu soudu prvního stupně, který k této žádosti již nepřihlížel s odůvodněním, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
Osvobození od soudních poplatků lze dle ustanovení §138 odst. 1 věty první o. s. ř. účastníkovi přiznat, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. jde zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4204/2019).
Dovolání žalobkyně by ani v případě přiznání osvobození od soudního poplatku nemohlo být úspěšné, když je subjektivně i objektivně [srov. §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] nepřípustné a jako takové by muselo být odmítnuto (srov. §243c odst. 1 o. s. ř., ve vztahu k nedostatku zastoupení srov. §241b odst. 2 o. s. ř.). Jedná se tedy o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, bez dalšího bránící soudu přiznat dovolatelce osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud tak přihlédl v tomto směru k tomu, že u žalobkyně jde o opakovanou žádost o osvobození od soudního poplatku za dovolání a opakované rozhodování o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, spojené se zasíláním opakovaných výzev k zaplacení soudního poplatku, by vedlo jen k nežádoucím průtahům v řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sen. zn. 29 ICdo 43/2020).
Dovolatelky v dovolání požádaly o odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně. O odkladu vykonatelnosti podle §243 o. s. ř. však nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být pro překážky procesního rázu vyhověno; nadto dovolatelky nepřípustně navrhují odložit vykonatelnost toliko prvostupňového rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 12. 2020
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu