ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.344.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 344/2020-411
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Cashdirect, s.r.o. , se sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, IČO 27080617, zastoupené Mgr. Lenkou Jandíkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Pod spravedlností 935, PSČ 156 00, proti žalované Občanské demokratické straně , se sídlem Praha, Truhlářská 1106/9, PSČ 110 00, IČO 16192656, zastoupené JUDr. Petrem Tomanem LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, o zaplacení 7 086 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 24 C 130/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2019, č. j. 51 Co 267/2019-359, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 51 Co 267/2019-359, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 5. 2019, č. j. 24 C 130/2014-323, kterým byla žaloba o zaplacení částky 7 086 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací podle §10a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně trpí vadami, které nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť žalobkyně v dovolání nevymezila žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, když pouze uvedla, že smlouva ze dne 21. 4. 2010 (uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) a její právní hodnocení představuje specifický případ otázky hmotného práva. Nevymezila ani žádnou právní otázku, kterou měl odvolací soud řešit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, namítá-li jen, že v dané věci je v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu prokazování pravdivosti (správnosti) Dodatku č. 1 smlouvy ze dne 21. 4. 2010. Pokud v dovolání uvedla, že se blíže k otázce přípustnosti dovolání vyjadřuje v čl. V až VII dovolání, je nutno konstatovat, že v uvedených článcích dovolání pouze zpochybňuje skutkové závěry učiněné odvolacím soudem a jeho hodnocení důkazů. Judikaturu, kterou žalobkyně v dovolání uvádí se nevztahuje k řešení právní otázky, kterou řešil odvolací soud, tj. posouzení uplatněného nároku na doplatek ceny podle smlouvy ze dne 21. 4. 2010 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou a Dodatku č. 1 této smlouvy. K této řešené otázce dovolatelka žádnou otázku hmotného práva v dovolání nevymezila.
Nejvyšší soud připomíná, že k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, se již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4149/2017 a ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3966/2018 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Založila-li žalobkyně své dovolání na kritice skutkových zjištění soudů, na vlastních skutkových závěrech, k nimž však odvolací soud nedospěl, a na kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem, je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Dovolacími námitkami žalobkyně směřujícími do skutkového závěru soudu tedy nelze zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu, že ke smlouvě uzavřené dne 21. 4. 2010 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyl mezi těmito smluvními stranami uzavřen dne 23. 4. 2010 Dodatek č. 1 smlouvy, jak je uvedeno na kopii Dodatku č. 1, nýbrž po tomto datu, kdy již D. P., který předmětný dodatek smlouvy za žalovanou podepsal, nemohl tento dodatek za žalovanou podepsat, resp. uzavřít po odvolání z funkce předsedy regionálního sdružení Občanské demokratické strany Pardubického kraje po volbách do poslanecké sněmovny konaných ve dne 28. a 29. 5. 2010. Žádný z účastníků ani netvrdil, že by k navýšení ceny, původně sjednané ve smlouvě ze dne 21. 4. 2010 na částku 3 568 800 Kč včetně daně z přidané hodnoty, došlo jiným způsobem než předmětným dodatkem. Ze skutkových zjištění rovněž vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by vůči žalované plnila bez právního důvodu, že žalované poskytla služby ve výši uvedené v žalobě.
Způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nepředstavuje rovněž skutečnost, že dovolatelka má jiný právní názor na řešení věci, než k jakému dospěl odvolací soud, který na základě skutkového zjištění, že Dodatek č. 1 smlouvy nepodepsala osoba oprávněná jednat za žalovanou, dospěl k závěru, že uvedený Dodatek č. 1, kterým měla být navýšena cena sjednaná v původní smlouvě, žalovanou nezavazuje a není povinna zaplatit žalobou požadované plnění. Nesprávné právní posouzení je podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolacím důvodem, tudíž pouhé námitky k právnímu posouzení nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Uvedené se týká i námitek dovolatelky, kterými zpochybňuje právní posouzení smlouvy ze dne 21. 4. 2010 jako smlouvy o obstarání věci, kdy podle dovolatelky měla být smlouva právně posouzena jako rámcová smlouva o poskytování reklamního plnění. Navíc je tato námitka pro posouzení uplatněného nároku irelevantní, neboť odvolací soud nezaložil právní posouzení věci na posouzení otázky platnosti smlouvy o obstarání věci, ale na závěru, že Dodatek č. 1 smlouvy, kterým měla být navýšena cena služeb sjednaných v původní smlouvě, nepodepsala osoba oprávněná jednat za žalovanou.
Námitky dovolatelky k nedostatkům odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a námitky ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu, jsou ve skutečnosti námitkami směřujícími do konkrétních vad řízení (nezahrnující otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud), neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. (vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem). Přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014 a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014 a ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ). Proto také ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
K návrhu žalobkyně na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadaného rozsudku odvolacího soudu je Nejvyšší soud nucen uvést, že v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, přijal Ústavní soud závěr, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto návrhem žalobkyně na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se dále neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu