ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3993.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 3993/2019-356
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Liberty Ostrava a.s., (dříve ArcelorMittal Ostrava a.s.,) se sídlem v Ostravě – Kunčice, Vratimovská 689/117, PSČ 719 00, IČO 45193258, proti žalovanému H. G., se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Josefem Kazdou, advokátem, se sídlem v Třeboni, Palackého náměstí 653, PSČ 379 01, o zaplacení částky 70 760 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 495/1999, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, č. j. 11 Cmo 84/2004-159, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 1. 2004, č. j. 13 Cm 495/1999-142, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 70 760 Kč s 0,1% úrokem z prodlení od 4. 10. 1996 do zaplacení (výrok pod bodem I) a zamítl návrh žalovaného, aby byla žalobkyně povinna zaplatit žalovanému částku 19 986 000 Kč s 11% úrokem z prodlení od 4. 10. 199 do zaplacení a náklady řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 17. 1. 1996 platnou kupní smlouvu na dodávku ocelových plechů o obsahu 12 – 15% manganu ve sjednaném množství a ceně. Dodané zboží žalovaný reklamoval pro nedostatečný obsah manganu a poté od kupní smlouvy odstoupil. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný se o skutečnosti, že dodávka plechu údajně nevyhověla požadavku na množství manganu v oceli dozvěděl prokazatelně dne 17. 5. 1996, vadu vytkl nejdříve 3. 12. 1996, tedy po půl roce. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení §427 odst. 1, §436 odst. 1 písm. d) a §441 obchodního zákoníku dovodil, že se zřetelem na půlroční prodlevu v oznámení vady dodávky žalobkyni (prodávající) žalovaný jako kupující od uzavřené kupní smlouvy neodstoupil včas a dodaná ocel mu i nadále patří. Je proto povinen podle §447 obchodního zákoníku zaplatit žalobkyni její kupní cenu. Vzájemný návrh žalovaného na náhradu škody, která mu měla vzniknout nedodáním 20 tun ocelového plechu žalobkyní, v důsledku čehož žalovanému ušel zisk z nemožnosti dodat rakouskému obchodnímu partnerovi 100 tisíc kusů přileb, soud prvního stupně zamítl pro neprokázání existence předpokladů pro vznik takového nároku. Vyšel ze skutečnosti, že žalovaný neměl s žalobkyní žádnou smlouvu na dodání tohoto množství oceli a navíc bylo zjištěno, že žalovaný velký odběr oceli podmiňoval jeho zjištěnou kvalitou. Žalobkyně tudíž nemůže odpovídat za následky nedodání něčeho, co se pouze „rýsovalo“ a nebylo dohodnuto.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2004, č. j. 11 Cmo 84/2004-159, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že odvolací soud se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, kterým brojil proti nesprávnému postupu soudu prvního stupně. Žalovaný dále nesouhlasí s právními závěry soudu prvního stupně i soud odvolacího, které mu nedůvodně stanoví povinnost zaplatit více, než by podle práva platit měl. Žalovaný je toho názoru, že jeho povinnost provést úhradu první dodávky plechu zanikla uznáním reklamace žalobkyní. Dále dovozuje, že pokud žalobkyně nesdělila i přes urgence žalovanému, jak má s dodávkou reklamovaných vzorků ocelového plechu naložit, její nárok na první dodávku se promlčel zcela. Dovolatel dále argumentuje tím, že obdržel teprve v měsíci listopadu 1996 výzvu k odvozu vzorků ocelového plechu do zkušebny a podle Jednotné celní deklarace byl dovoz plechu uskutečněn dne 27. 11. 1996, takže teprve od této chvíle měl žalovaný vzorky fyzicky k dispozici. Nemohlo tedy dojít k opoždění oznámení o reklamaci. K zamítnutí vzájemného návrhu žalovaný uvedl, že vinou nesprávného postupu žalobkyně byla žalovanému zmařena velice lukrativní zakázka značného rozsahu (výroba helem pro armádu a hasiče). Dovolatel navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatuje, že vzhledem k tomu, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 84/2004-159, byl vydán dne 23. 6. 2004, postupoval při posouzení a rozhodnutí o podaném dovolání podle občanského soudního řádu účinného k datu vydání tohoto rozhodnutí (dále jen „o. s. ř.“). Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a podle
§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, může být dovolání dále přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami.
Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
V posuzované věci dovolatel nevymezuje ve svém dovolání žádnou právní otázku, která by mohla mít zásadní právní význam ve shora uvedeném smyslu. Dovolatel pouze vyslovuje svůj nesouhlas s právními závěry odvolacího soudu, aniž by pro jejich popření uvedl náležité důvody. Pokud poukazuje na vadu spočívající v nezohlednění jeho odvolacích námitek odvolacím soudem, pak je nutno připomenout, jak shora uvedeno, že dovolací soud je oprávněn zabývat se vadami řízení pouze u přípustného dovolání, samotná vada řízení přípustnost dovolání založit nemůže. Jestliže dovolatel poukazuje na termín, v němž měl dostat výzvu k odběru vzorků, či den, kdy byl uskutečněn dovoz plechu, jedná se o jeho vlastní skutková tvrzení nerozhodná pro posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť opět, jak shora uvedeno, není dovolací soud oprávněn přezkoumávat skutkové závěry odvolacího soudu.
Dovolání žalovaného tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je Nejvyšší soud - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu