ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.4291.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 4291/2019-630
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně R. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Radimem Vašendou, advokátem se sídlem ve Frenštátěpod Radhoštěm, Rožnovská 241, proti žalovanému V. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Barborou Kociánovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Půtova 1219/3, o zaplacení částky 108 266,89 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 69/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2019, č. j. 5 Cmo 46/2019-592, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 226,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v řízení na žalovaném domáhala zaplacení částky 108 266,89 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o dílo. V době rozhodování odvolacího soudu byl však předmětem řízení již jen nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 108 266,89 Kč od 22. 9. 2006 do zaplacení, když nárok na zaplacení jistiny byl žalobkyni pravomocně přiznán rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2012, č. j. 21 Cm 69/2007-289, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 1. 2013, č. j. 21 Cm 69/2007-325.
Rozsudkem ze dne 16. 8. 2018, č. j. 21 Cm 69/2007-543, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 12. 2018, č. j. 21 Cm 69/2007-558, Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 108 266,89 Kč od 22. 9. 2006 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení státu, a to tak, že České republice nepřiznal jejich náhradu vůči žalobkyni (výrok III) a žalovanému uložil zaplatit České republice na jejich náhradě částku 7 262 Kč (výrok IV).
Napadeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl, že se nepřerušuje odvolací řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a ve výroku IV jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 7 498 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV rozsudku odvolacího soudu)
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v rozsahu výroku II a IV včasným dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Námitka žalovaného, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2012, č. j. 21 Cm 69/2007-289, ze dne 12. 1. 2013, jako dvě podání, a že o jeho odvolání rozhodl dvakrát, se míjí s právním posouzení věci odvolacím soudem, který své rozhodnutí založil na závěru, že o odvolání žalovaného bylo rozhodnuto pouze jednou a to usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 2. 2014, č. j. 5 Cmo 172/2013-360, jež nahradilo jako nadbytečné usnesení soudu prvního stupně o vedení řízení ze dne 20. 2. 2013, č. j. 21 Cm 69/2007-330, podle něhož se k odvolání žalobce podle §42 odst. 2 o. s. ř. nemělo přihlížet. Vzhledem k tomu uvedená námitka žalovaného nemůže přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S ohledem na výše uvedené nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. ani navazující námitka žalovaného, podle které nelze od pořadí „druhého“, a tedy podle žalovaného nicotného, rozhodnutí o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2012, č. j. 21 Cm 69/2007-289, odvíjet běh promlčecí doby podle §408 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“).
Konečně přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř nezakládá ani námitka žalovaného, podle které nárok na zaplacení úroků z prodlení byl promlčen s ohledem na promlčení nároku na zaplacení samotné jistiny, k němuž podle žalovaného mělo v souladu s ustanovením §408 odst. 1 obch. zák. dojít uplynutím desetileté promlčecí lhůty dne 15. 8. 2013. Odvolací soud se při řešení nastolené otázky promlčení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud dospěl k závěru, že promlčecí lhůta podle §408 odst. 1 obch. zák. uplynula v průběhu soudního řízení, když proti výroku rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2012, č. j. 21 Cm 69/2007-289, který nárok na zaplacení jistiny přiznával, bylo podáno odvolaní o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem odvolacího soudu ze dne 18. 2. 2014, č. j. 5 Cmo 172/2013-360, a předchůdce žalobkyně následně v souladu s ustanovením §408 odst. 2 obch. zák. podal ve lhůtě tří měsíců (dne 29. 4. 2014) návrh na výkon rozhodnutí, v důsledku čehož nebyl nárok na zaplacení jistiny promlčen (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 20 Cdo 87/2019). Nejvyšší soud k tomu pro úplnost dodává, že skutečnost, že na rozhodnutí ze dne 20. 11. 2012, č. j. 21 Cm 69/2007-289, byla nesprávně vyznačena doložka právní moci s datem 15. 1. 2013, nemá vliv na hmotněprávní vztahy účastníků řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1057/2003).
Dovolání směřující do nákladového výroku IV není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný povinnost mu uloženou tímto rozhodnutím dobrovolně, může se žalobkyně domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 9. 2020
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu