ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.616.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 616/2020-650
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně RegioJet a. s. , se sídlem v Brně, náměstí Svobody 86/17, identifikační číslo osoby 28333187, zastoupené JUDr. Ondřejem Doležalem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 1912/13, proti žalované České dráhy, a. s. , se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, identifikační číslo osoby 70994226, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 193/2, za účasti České republiky – Ministerstva dopravy , se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení částky 716.977.278 Kč s příslušenstvím, o návrhu žalobkyně na zpřístupnění důkazních prostředků, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 23/2015, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti a právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. 3 Cmo 79/2018-569, takto:
I. Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. 3 Cmo 79/2018-569, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. 32 Cm 23/2015-462, se zamítá.
II. Právní moc usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. 3 Cmo 79/2018-569, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. 32 Cm 23/2015-462, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovanou v této věci.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 3. 2018, č. j. 32 Cm 23/2015-462, uložil žalované, aby ve lhůtě 4 týdnů od právní moci tohoto usnesení zpřístupnila formou založení do spisu 32 Cm 23/2015 (v listinné nebo elektronické podobě) ve výroku blíže specifikované dokumenty a zčásti návrh žalobkyně zamítl (výrok I.), zamítl návrh žalobkyně na zpřístupnění účetnictví komerčního segmentu žalované včetně klíčování dle jednotlivých linek a typu vlaku (výrok II.), zamítl návrh žalobkyně na zpřístupnění zápisů z jednání představenstva žalované z období září až říjen 2011 (výrok III.), uložil České republice – Ministerstvu dopravy, aby ve lhůtě 4 týdnů od právní moci tohoto usnesení zpřístupnila formou založení do spisu 32 Cm 23/2015 (v listinné nebo elektronické podobě) ve výroku blíže specifikované dokumenty (výrok IV.), zamítl návrh žalované, aby soud uložil žalobkyni doplatek jistoty ve výši 9.900.000 Kč (výrok V.) a učinil opatření k ochraně obchodního tajemství dotčených subjektů (výrok VI.).
K odvolání žalobkyně a žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 11. 2019, č. j. 3 Cmo 79/2018-569, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. až IV. a k zajištění ochrany důkazních prostředků označených ve výrocích I. až IV. usnesení soudu prvního stupně přijal opatření spočívající v tom, že tyto budou uloženy v soudní úschově a budou zpřístupněny pouze účastníkům, jejich zástupcům a znalcům, a to vždy v každém jednotlivém případě na základě písemné odůvodněné žádosti po předchozím souhlasu soudce, který dle rozvrhu práce věc projednává. Odvolací soud takto o věci rozhodl poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 833/2019, zrušil k dovolání žalobkyně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 3 Cmo 79/2018-509.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání a současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost (eventuálně právní moc) dovoláním napadeného rozhodnutí. Návrh žalovaná zdůvodňuje tím, že pokud by nebyla odložena vykonatelnost napadeného usnesení v rozsahu, v němž stanovuje Českým drahám a Ministerstvu dopravy povinnost zpřístupnit dokumenty, výkon rozhodnutí by navodil nevratný stav, kdy by žalobkyně (přímý konkurent Českých drah) získala přístup k citlivému obchodnímu tajemství. Současně uvádí, že výkonem rozhodnutí by žalované vznikla závažná újma.
Žalobkyně se k návrhu žalované na odklad vykonatelnosti vyjádřila v tom smyslu, že v daném případě vůbec nejsou dány zákonné předpoklady pro odklad vykonatelnosti, kdy žalovanou zejména nebyla dostatečně specifikována hrozící závažná újma, která by jí měla vzniknout zpřístupněním důkazních prostředků. Navrhuje proto, aby dovolací soud neodložil vykonatelnost.
1. K odkladu vykonatelnosti rozhodnutí
Podle ustanovení §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
V době před 1. 1. 2013 zákon dovolacímu soudu neumožňoval odklad právní moci rozhodnutí napadeného dovoláním. Novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 404/2012 Sb.“), byla možnost odložit právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí připuštěna.
Podle důvodové zprávy k návrhu zákona č. 404/2012 Sb. [sněmovní tisk číslo 686, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010–2013, s. 42] nebyla dřívější úprava „odkladu účinků napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, která dovolacímu soudu umožňovala odložit pouze vykonatelnost rozhodnutí (ukládajícího povinnost k plnění) a podle které bylo odvrácení jiných dovolateli hrozících následků možné jen prostřednictvím předběžného opatření, o němž rozhodoval soud prvního stupně“, vyhovující. Proto bylo navrženo, aby mohl dovolací soud odložit nejen vykonatelnost napadeného rozhodnutí, ale také jeho materiální právní moc, a to s tím, že „okolnost, zda dovolací soud odloží vykonatelnost nebo právní moc rozhodnutí, se odvíjí od povahy napadeného rozhodnutí“.
Z uvedeného se podává, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti [například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon (exekučním titulem); k takové kategorii rozhodnutí viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 498/2004, uveřejněné pod číslem 66/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]; k tomu shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud proto nejprve posuzoval, zda jsou naplněny předpoklady, za kterých může být odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
V poměrech projednávané věci byly usnesením soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu žalované a České republice – Ministerstvu dopravy uloženy povinnosti, aby ve lhůtě do 4 týdnů od právní moci zpřístupnily formou založení do spisu dokumenty blíže specifikované, a to v režimu zvláštních ustanovení o zpřístupnění důkazního prostředku dle §10 a násl. zák. č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže“).
Dle §35 téhož předpisu pak platí, že povinnost zpřístupnit dokumenty nebo sdělit, kde se nacházejí, a povinnost chránit obchodní, bankovní nebo obdobné zákonem chráněné tajemství nemohou být předmětem výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Je-li oprávněným podán návrh na výkon rozhodnutí, soud příslušný k nařízení výkonu rozhodnutí jej odmítne; o podaném exekučním návrhu rozhodne soudní exekutor obdobně.
V usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Tyto podmínky v poměrech projednávané věci naplněny nejsou.
Podle ustanovení §11 odst. 4 zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže rozhodnutí o návrhu na zpřístupnění dokumentů je vykonatelné, jakmile uplyne lhůta k plnění; lhůta počíná běžet od právní moci rozhodnutí. Toto ustanovení je v poměru speciality k právní úpravě v ustanovení §171 odst. 1 o. s. ř., podle něhož lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím je usnesení vykonatelné.
Zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže předpokládá v §20 a násl. zvláštní sankčně – exekuční postup soudu v případě, kdy povinnost zpřístupnit dokumenty nebo sdělit, kde se nacházejí, je porušena, nebo je její plnění mařeno. Tento postup, spočívající v ukládání pokut, je vázán na podmínku porušení pravomocného soudního rozhodnutí, kterým byla uložena povinnost zpřístupnit dokumenty nebo sdělit, kde se nacházejí (§19 zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže).
Ustanovení §35 zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže přitom výslovně vylučuje možnost, aby podle rozhodnutí, kterým je uložena povinnost zpřístupnit dokumenty nebo sdělit, kde se nacházejí, byl nařízen výkon rozhodnutí nebo zahájena exekuce. Jde tedy o rozhodnutí, které samo o sobě nemůže být exekučním titulem (§251 o. s. ř.; §40 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád), a proto je u něj z povahy věci odklad vykonatelnosti vyloučen. Odkladem vykonatelnosti v projednávané věci by tak nebylo možné zamezit negativním dopadům napadeného usnesení odvolacího soudu do poměrů žalované.
Nejvyšší soud proto návrh na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu zamítl a přistoupil k posuzování důvodnosti návrhu na odklad právní moci tohoto usnesení.
2. K odkladu právní moci rozhodnutí
Podle §243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen na svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Má-li být dovolacím soudem při přezkumu dovoláním napadeného rozhodnutí řešena otázka zákonnosti zpřístupnění důkazních prostředků, včetně posouzení namítané otázky jejich důvěrnosti ve smyslu §2 odst. 2 písm. c) zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže či zájmu na ochraně obchodního nebo obdobného zákonem chráněného tajemství ve smyslu §14 odst. 2 písm. c) a §17 odst. 1 zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže, pak možnost jejich případného zpřístupnění druhému účastníku řízení může zakládat trvalé a nevratné důsledky.
Současně dovolací soud přihlédl k tomu, že podle §20 zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže tomu, kdo se bez vážného důvodu dopustil protiprávního činu tím, že porušil pravomocným soudním rozhodnutím uloženou povinnost zpřístupnit dokumenty nebo sdělit, kde se nacházejí, nebo splnění povinností podle písmene a) znemožnil nebo podstatně ztížil, může předseda senátu usnesením uložit pokutu do výše 10.000.000 Kč nebo do výše 1 % jeho čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období. Před tím, než dovolací soud přezkoumá dovoláním napadené rozhodnutí, tak dovolateli v případě neodložení právní moci rozhodnutí hrozí ukládání pokut ve významném rozsahu.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že předložením požadovaných dokumentů žalovanou a Českou republikou – Ministerstvem dopravy je žalovaná závažně ohrožena na svých právech a odklad právní moci se nedotýká právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení o zpřístupnění důkazních prostředků.
Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání proti rozhodnutí ve věci samé) proto rozhodl, že právní moc usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. 3 Cmo 79/2018-569, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované [§243 písm. b) o. s. ř.].
Dovolací soud současně pro úplnost poukazuje na to, že v projednávané věci na návrh žalované dovolací soud doplňujícím usnesením ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 23 Cdo 833/2019, rozhodl o doplnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Cdo 833/2019-558, tak, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 3 Cmo 79/2018-509, se současně zrušuje v části výroku, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku V., a v části výroku, kterou odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku VI., a i v tomto rozsahu se věc vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení, neboť šlo o části výroku závislé na zrušené části výroku usnesení odvolacího soudu. Konkrétně šlo o závislou část výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 3 Cmo 79/2018-509, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku V., kterým soud prvního stupně zamítl návrh žalované, aby soud uložil žalobkyni doplatek jistoty ve výši 9.900.000 Kč, a dále o tu část výroku uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu, v níž odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku VI., kterým soud prvního stupně učinil v tomto výroku specifikované opatření k ochraně obchodního tajemství dotčených subjektů. Uvedené části výroku rozhodnutí odvolacího soudu v důsledku své akcesority ke zrušené části výše označeného usnesení odvolacího soudu nemohou samostatně obstát a musely být zrušeny.
Z důvodu přehlednosti procesní situace dovolací soud poukazuje na to, že nyní se bude zabývat přezkumem dovoláním napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2018 ve výrocích I. až IV. (ukládajících mj. povinnost zpřístupnit určité listiny) potvrzeno a současně bylo rozhodnuto o opatření k zajištění důkazních prostředků ve formě soudní úschovy. Doplňující usnesení dovolacího soudu se týkalo v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2018 závislých výroků v otázce zamítnutí povinnosti složit doplatek jistoty a právě otázky opatření k zajištění důkazních prostředků, o němž nově odvolací soud rozhodl v dovoláním napadeném usnesení.
Dovolací soud závěrem dodává, že usnesením ze dne 19. 12. 2018, č. j. 32 Cm 23/2015-519, Městský soud v Praze řízení přerušil do skončení antimonopolního řízení zahájeného proti Českým dráhám, a. s., dne 10. 11. 2016 Generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž – Evropskou komisí pod číslem případu AT.40156 – Czech Rail. Otázka významu rozhodnutí o přerušení řízení pro projednávanou věc je žalovanou předkládána k posouzení jako právní otázka, na níž napadené rozhodnutí závisí, a bude předmětem dalšího dovolacího přezkumu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2020
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu