ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.841.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 841/2020-430
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně ALADIN plus, a.s. , se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, PSČ 101 00, IČO 28275357, zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, PSČ 602 00, proti žalované UNIQA pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, IČO 49240480, zastoupené JUDr. Jiřím Kroftou, advokátem se sídlem v Praze, Tychonova 264/10 PSČ 160 00, o zaplacení částky 164 189 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 37/2012, o dovolání žalobkyně, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019, č. j. 35 Co 217/2019 – 406, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 30 492 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 9. 2019, č. j. 35 Co 217/2019 – 406, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 3. 2018, č. j. 13 C 37/2012-343, kterým byla žaloba o zaplacení 164 189 EUR ponížená o spoluúčast ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení od 20. 4. 2010 do zaplacení zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala výplaty pojistného plnění původně ve výši 936 000 EUR a po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 164 189 EUR, představující náhradu za zničené přepravované zboží při požáru - pojistné události, k níž došlo ze dne 26. 3. na 27. 3. 2010. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v pojistné smlouvě, uzavřené dne 23. 3. 2010 mezi žalobkyní, coby pojištěnou, a žalovanou, jakožto pojistitelkou, bylo sjednáno jednorázové pojištění přepravy zásilky s počátkem pojištění dne 25. 3. 2010 v 00.00 hod. a s koncem pojištění dne 25. 4. 2010 v 00.00 hod., kdy pojištěným zbožím byly kosmetické tužky v počtu 400 000 kusů a 17 kusů elektrických zábavních automatů, celkem ve výši pojistné částky 936 000 EUR se spoluúčastí 10 000 Kč, za jednorázové pojistné ve výši 35 912 Kč, splatné ihned na účet pojistitele. Žalovaná výplatu pojistného plnění dopisem z 22. 8. 2011 odmítla s tím, že pojistitel není povinen poskytnout pojistné plnění z pojistné události, ke které došlo před zaplacením pojistného, zaplaceného na účet žalované až dne 21. 4. 2010. V předmětném sdělení ze dne 22. 8. 2011 žalovaná žalobkyni sdělila, že postupovala podle čl. 12 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění přepravy zásilek – zvláštní část (dále jen „VPP“), podle něhož, jestliže není zaplaceno pojistné a nejedná-li se o pojištění s počátkem před uzavřením pojistné smlouvy, není pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění z pojistných událostí, ke kterým došlo před zaplacením pojistného; zároveň žalovaná žalobkyni sdělila, že zatím nedošlo k došetření pojistné události, že jsou zde důvodné pochyby (ve sdělení uvedené) a že probíhá i trestní vyšetřování orgánů Policie České republiky v uvedené věci. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná byla oprávněna odmítnout plnění z důvodu, že k pojistné události došlo před zaplacením pojistného. Obsah čl. 12 odst. 3 VPP neshledal neplatným podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), platného v rozhodné době, pro rozpor s ustanoveními §2 a §16 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, v platného v rozhodné době (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“). Odvolací soud svůj právní názor odůvodnil úvahou, že uvedené smluvní ujednání účastníků v čl. 12 odst. 3 VPP vychází z předchozí právní úpravy, která v období od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2004 byla obsažena v §§795 a 796 obč. zák., a přihlédl též k publikované odborné literatuře vztahující se k těmto ustanovením, z níž vyplývá, že se jedná o ustanovení účelná, která by měla platit pro všechna pojištění, přičemž by mělo být ponecháno na vůli stran, zda upraví tyto otázky v pojistných smlouvách nebo zda bude úprava obsažena ve všeobecných pojistných podmínkách. Odvolací soud se ztotožnil i s dalším závěrem soudu prvního stupně, podle kterého žalovaná byla oprávněna odmítnout poskytnout plnění s odkazem na ustanovení §24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě, neboť žalobkyně při uplatňování práva na pojistné plnění uvedla zcela vědomě nepravdivé a hrubě zkreslené údaje jak při uzavření smlouvy, tak v souvislosti s uplatněným rozsahem pojistné události, kdy jednatel žalobkyně při uzavírání pojistné smlouvy a i při následném uplatňování nároku na pojistné plnění jednal s vědomím, že hodnota zboží je několikanásobně nižší, než uvedl v pojistné smlouvě, a v souvislosti s uzavřením smlouvy neuvedl stáří pojišťovaného zboží, a ani jeho opotřebení, ačkoli se jedná o významné skutečnosti, mající vliv na uzavření konkrétního typu smlouvy.
Odvolací soud proto potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadeným rozhodnutím se řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny – dovolatelkou formulované následovně:
1) Zda-li žalovaná, je či není povinna žalobkyni zaplatit pojistné plnění, pokud k pojistné události došlo před zaplacením pojistného ze strany žalobkyně resp., zda-li ujednání mezi žalobkyní a žalovanou o tom, že žalovaná není povinna žalobkyni zaplatit pojistné plnění, pokud k pojistné události došlo před zaplacením pojistného ze strany žalobkyně, je neplatné podle ustanovení §39 obč. zák. pro rozpor s ustanoveními §§2 a 24 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, nebo se jedná o platné ujednání.
2) Zdali v okamžiku, kdy žalovaná oznámila žalobkyni, že ji odmítá pojistné plnění vyplatit z důvodu, uvedeném v §24 odst. 1, písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., bylo toto její právo promlčeno či nikoliv, tedy, zdali námitka promlčení, kterou žalobkyně vznesla proti tomuto právu žalované je po právu či nikoliv.
Dovolatelka má za to, že ujednání obsažené v článku 12 odst. 3 VPP je neplatné z důvodu, že toto ujednání svým obsahem a účelem odporuje zákonu, neboť je v rozporu se základním smyslem a účelem pojištění, tak jak je upraven v kogentním ustanovení §2 zákona o pojistné smlouvě, jelikož zbavuje pojistitele základní povinnosti z pojištění, tj. zaplatit pojištěnému pojistné plnění, pokud mu před vznikem pojistné události pojistník neuhradí pojistné. Podle žalobkyně je toto ujednání v rozporu i s ustanovením §24 zákona o pojistné smlouvě, které kogentně upravuje důvody, kdy vzniká pojistiteli právo odmítnout pojištěnému zaplatit pojistné plnění, přičemž nezaplacení pojistného před vznikem pojistné události mezi tyto důvody, kdy pojistitel není povinen pojištěnému zaplatit pojistné plnění, nepatří. Odkazuje-li odvolací soud ve svém rozhodnutí na dříve platné ustanovení §796 odst. 3 obč. zák., dovolatelka namítá, že tuto právní normu nelze na věc aplikovat.
K druhé předestřené otázce dovolatelka uvedla, že skutečnost, že žalovaná v oznámení ze dne 22. 8. 2011 sdělila, že pokračuje v šetření pojistné události, nemá žádný právní význam na zánik práva odmítnout pojistné plnění. Zdůraznila, že žalovaná ve smyslu §16 odst. 2, věty druhé zákona o pojistné smlouvě dala žalobkyni najevo, že pojistné plnění ji nevyplatí z důvodu, uvedeném v článku 12 odst. 3 VPP, čímž šetření pojistné události ve skutečnosti ukončila. Žalobkyně se domnívá, že právo odmítnout pojistné plnění se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle §101 obč. zák., která začala plynout ode dne, kdy toto právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. po uplynutí lhůty 3 měsíců k šetření pojistné události ze strany pojistitele podle §16 odst. 3, věty první zákona o pojistné smlouvě. Má tedy za to, že důvodně vznesla před odvolacím soudem námitku promlčení práva žalované odmítnout vyplatit pojistné plnění z důvodu, uvedeném v §24 odst. 1, písm. b) zákona o pojistné smlouvě, neboť toto právo žalované je promlčeno, začala-li promlčecí lhůta plynout dne 29. 7. 2010, tj. za tři měsíce od oznámení škodné události žalované ze strany žalobkyně, a skončila dne 29. 7. 2013.
Dovolatelka dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu, stejně tak, jako předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, je ve vztahu k odůvodnění zjištění, zdali, kdy a jakým způsobem žalovaná využila svého práva odmítnout žalobkyni vyplatit pojistné plnění z důvodu, uvedeném v §24 odst. 1, písm. b) zákona o pojistné smlouvě, nepřezkoumatelné, neboť v něm není uvedeno, zdali, kdy a jakým způsobem, tohoto svého práva využila. Zároveň namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu nesplňuje náležitosti rozsudku uvedené v §157 odst. 2 o. s. ř. a neobsahuje ani hodnocení námitky promlčení práva žalované odmítnout pojistné plnění, kterou žalobkyně řádně a včas vznesla. V této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2576/2012, týkající se šetření pojistné události a odmítnutí pojistného plnění.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně podala žalovaná vyjádření, v němž uvedla, že dovolání považuje za nedůvodné, neboť oba soudy rozhodly správně na základě vyhodnocení zjištěného skutkového stavu. Z dalšího obsahu vyjádření pouze vyplývá, že koriguje nesprávná tvrzení dovolatelky uvedená v dovolání.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), která je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání pro řešení otázky předestřené dovolatelkou, zdali v okamžiku, kdy žalovaná oznámila žalobkyni, že ji odmítá pojistné plnění vyplatit z důvodu, uvedeném v §24 odst. 1, písm. b) zákona o pojistné smlouvě, bylo toto právo promlčeno či nikoliv, tedy, zdali námitka promlčení práva žalované odmítnout pojistné plnění, kterou žalobkyně vznesla, je po právu či nikoliv.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tato otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 879/2002, uveřejněným pod číslem 45/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož je sice možno vnést námitku promlčení i v odvolacím řízení, avšak tato námitka nemůže být spojena s nepřípustně uplatňovaným nových skutečností. V daném případě nelze ze skutkových zjištění učinit závěr, zda došlo, či nedošlo k promlčení práva na odstoupení od smlouvy. Námitka promlčení je tedy spojena s uplatňováním nových skutečností, a proto se jí odvolací soud nemohl zabývat.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolatelkou formulovaná otázka pod bodem 2) je pro dovolací přezkum irelevantní.
Byl-li tedy na základě skutkových zjištění odvolacího soudu u žalované dán důvod pro odmítnutí plnění podle §24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě, byl již tímto dán důvod pro zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala výplaty pojistného plnění. Za této situace je pak bezpředmětné se zabývat dále řešením otázky předestřené dovolatelkou pod bodem 1), neboť její řešení již nemůže ovlivnit výsledek odvolacího řízení o zamítnutí žaloby.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou ji ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat splnění povinnosti výkonem rozhodnutí.
V Brně dne 11. 6. 2020
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu