ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.920.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 920/2020-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce R. K. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, proti žalované Fordist IT Solutions s.r.o. , se sídlem v Brně – Slatině, Tuřanka 1519/115a, identifikační číslo osoby 06195342, zastoupené Mgr. Barborou Šimarovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17, o zaplacení 288 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 217/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. 30 Co 351/2019-125, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. 30 Co 351/2019-125, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 7. 2019, č. j. 5 C 217/2018-117, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se v řízení na žalované domáhá zaplacení částky 288 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s porušením závazku žalované zadávat žalobci požadavky na výkon činnosti podle uzavřené mandátní smlouvy v období od 1. 3. 2018 do 31. 5. 2018. V žalobě, podané u Obvodního soudu pro Prahu 9, se žalobce výslovně dovolal místní příslušnosti soudu, v jehož obvodu došlo podle jeho názoru ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
2. Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 5 C 217/2018-117, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Brně (výrok II).
3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná měla v době zahájení řízení své sídlo v Brně. Dále zhodnotil, že ve věci jde o porušení závazkového vztahu vyplývajícího z mandátní smlouvy, a nikoliv o jednání deliktní, proto nelze místní příslušnost soudu určit podle ust. §87 písm. b) o. s. ř. Místní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci je tudíž třeba určit v souladu s ust. §85 odst. 3 o. s. ř. podle sídla žalované.
4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
5. Odvolací soud konstatoval, že žalobce sice tvrdí vznik škody, která mu měla být způsobena chováním žalované, ovšem z žalobních tvrzení nevyplývá úzká souvislost místa tvrzené škody s bývalým sídlem žalované v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9, a nadto žalobcem popsaná škodní událost nemá vazbu na žádné specifické místo. Odvolací soud proto uzavřel, že z žalobních tvrzení nevyplývá, že by v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9 došlo ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř. ke skutečnosti, která by založila právo na náhradu újmy, a potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním, v němž namítá, že se odvolací soud při posouzení otázky určení místní příslušnosti soudu podle §87 písm. b) o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3298/2014, a ze dne 19. 11. 2014,
sp. zn. 32 Cdo 823/2014, neboť žalobcem tvrzená škoda vznikla v době, kdy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9 měla své sídlo jak žalovaná, tak i žalobce, přičemž žalobce nikde jinde svou činnost nevykonával. Proto má žalobce za to, že tyto okolnosti zakládají úzkou souvislost místa vzniku škody se sídlem Obvodního soudu pro Prahu 9.
7. Ve vyjádření k podanému dovolání žalovaná uvedla, že je dána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 i Městského soudu v Brně.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.) , dále jen „o. s. ř.“.
9. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř., a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
10. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
11. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Dovolání je přípustné pro řešení otázky místní příslušnosti soudu podle ust. §87 písm. b) o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od judikatury soudu dovolacího.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
13. Dovolání je důvodné.
14. Podle §87 písm. b) o. s. ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
15. Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
16. Z ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř., vyplývá, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti podle ustanovení §87 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1768/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3443/2016, či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04).
17. Podle judikatury Nejvyššího soudu rozhodující pro závěr, že žalobou je uplatněno právo na náhradu škody ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř. je to, že právě na toto právo lze usuzovat ze žalobních tvrzení. Uplatněné právo pak vyplývá ze skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotněprávní předpoklady vzniku tohoto práva, tj. vznik škody, protiprávní jednání a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 823/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3298/2014).
18. Dále Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1958/2014, konstatoval, že odpovídá účelu ustanovení §87 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
[nyní §87 písm. b) o. s. ř.], aby ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy rozhodoval soud, kde konkrétní újma vznikla, tedy místo, kde došlo k příčinné události vzniku újmy, jinak řečeno ke skutečnosti, která újmu zapříčinila či vyvolala (srov. také usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 22 Co 91/2019).
19. V projednávané věci žalobce v žalobě ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř. uvedl, že příčina škody spočívala v tom, že žalovaná mu v období od 1. 3. 2018 do 31. 5. 2018 neudělovala pokyny a požadavky pro výkon činnosti, ačkoliv k tomu byla povinna dle uzavřené mandátní smlouvy. V důsledku chování žalované tak žalobci vznikla škoda, neboť si žalobce pro žalovanou za tímto účelem rezervoval časovou kapacitu 120 – 140 hodin měsíčně v dohodnuté sazbě 800 Kč/1 hodina. V uvedeném období přitom jak žalobce (XY), tak žalovaná (Praha 9, Pod Harfou 938/58) měli sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9.
20. Z uvedeného se podává, že pro založení místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 podle §87 písm. b) o. s. ř. žalobce již v žalobě dostatečným způsobem vymezil nejen skutečnosti vyjadřující hmotněprávní předpoklady vzniku práva na náhradu škody, ale také místo vzniku okolnosti, která škodu zapříčinila. Vzhledem k tomu, že porušení povinnosti mělo spočívat v opominutí žalované chovat se určitým způsobem, je třeba respektovat tvrzení žalobce, který příčinu vzniku škody spojil s místem (tehdejšího) sídla žalované. Jestliže tedy odvolací soud i přes výše uvedená žalobní tvrzení uzavřel, že žalobcem popsané okolnosti vzniku škody nemají vazbu na žádné konkrétní místo, resp. že není dána jejich vazba na sídlo žalované je jím provedené právní hodnocení otázky místní příslušnosti soudu
podle §87 písm. b) o. s. ř. nesprávné.
VI. Závěr
21. Z výše uvedených důvodů dovolací soud usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušeno usnesení odvolacího soudu, se vztahují taktéž na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. ve stejném rozsahu také toto usnesení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
22. Závěrem dovolací soud pouze připomíná, že od otázky určení místně příslušného soudu podle §87 písm. b) o. s. ř. je třeba odlišovat otázku samotné existence nároku na náhradu škody. Ta by měla být předmětem jednání a dokazování v dalším řízení.
23. Soudy jsou ve smyslu ustanovení §243g odst. 1 části věty první za středníkem o. s. ř. ve spojení s ustanovením §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
24. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2020
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu