ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1335.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 1335/2020-355
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. K. , narozené dne XY, bytem XY, proti žalovaným 1) Č. H. , narozenému dne XY, a 2) D. M. , narozené dne XY, oba bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem v Praze 6, Pod novým lesem č. 127/44, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 715//2015, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2019, č. j. 28 Co 299/2019-290, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 17. 5. 2019, č. j. 15 C 715/2015-250, určil, že původní žalobkyně byla ke dni své smrti vlastnicí ideálních ¾ v rozsudečném v ýroku blíže specifikované bytové jednotky, včetně blíže specifikovaných podílů na společných částech budovy a pozemcích, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí založil na zjištění, že žalovaná trpěla ke dni 18. 8. 2015, kdy uzavřela s žalovanými kupní smlouvu, kterou na ně převedla ¾ podílu na dotčené bytové jednotce, duševní poruchou – demencí, a organickou depresí, v důsledku čehož měla podstatně snížené až vymizelé ovládací a rozpoznávací schopnosti. Kupní smlouvu proto posoudil jako neplatnou. Skutková zjištění o duševní poruše původní žalobkyně založil soud zejména na revizním znaleckém posudku vyžádaným soudem, který potvrdil správnost znaleckého posudku doc. MUDr. Hynka předloženého žalobkyní. Větší váhu přikládal soud znaleckému posudku doc. MUDr. Hynka než znaleckému posudku předloženému žalovanými také proto, že doc. MUDr. Hynek byl jediný ze znalců, který původní žalobkyni osobně vyšetřil, ta totiž posléze zemřela. Námitku žalovaných, že zpracovatel revizního znaleckého posudku nemá specializaci na gerontopsychiatrii, považoval soud za nepodstatnou, neboť tento znalec je členem atestační komise a zkouší i gerontopsychiatrii.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2019,
č. j. 28 Co 299/2019-290, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odmítl argument žalovaných, že žaloba byla podána osobou neoprávněnou pro absenci dodatečného schválení udělení plné moci původní žalobkyně advokátovi, a dále uzavřel, že soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav, věc po právní stránce správně posoudil a odkázal na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž k vymezení jeho přípustnosti předkládají otázky, zda musí soud k vypracování revizního znaleckého posudku ustanovit znalce nejen z příslušného oboru, ale i specializace v daném oboru (vzít v úvahu stupeň odbornosti znalce), resp. zda musí mít revizní znalec vyšší kvalifikaci v daném oboru a specializaci. Podle názorů dovolatelů došlo v tomto směru k odchýlení od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3417/2016, resp. jde o otázku neřešenou. Dále dovolatelé namítají, že se odvolací soud nevypořádal se všemi relevantními námitkami, a namítají porušení poučovací povinnosti soudu podle ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předně dovolatelům nelze přisvědčit, že se soudy odchýlily od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3417/2016, a v něm vysloveném závěru, že „ soud provede důkaz znaleckým posudkem tam, kde je k posouzení skutečností významných pro zjištění skutkového stavu věci zapotřebí odborných znalostí. Soud musí dbát mimo jiné o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z toho oboru, popřípadě z jeho odvětví, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti.“ Dovolatelé prostřednictvím dovolacích námitek polemizují s odborností znalců, zda mají dostatečné odborné znalosti pro posouzení duševního stavu původní žalobkyně vysokého věku v rozhodné době, pokud jsou zapsaní v seznamu znalců pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ale nemají atestaci z gerontopsychiatrie, případně nemají zapsanou specializaci na gerontopsychiatrii, a prostřednictvím těchto námitek se snaží zpochybnit správnost revizního znaleckého posudku a skutkových zjištění vystavěných na jeho závěrech ve spojitosti se znaleckým posudkem předloženým žalobkyní, jehož správnost byla revizním znaleckým posudkem potvrzena. Již soud prvního stupně se s námitkou dovolatelů vypořádal, když v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že revizní znalecký posudek Ústřední vojenské nemocnice zpracovával MUDr. Petr Navrátil, který sice nemá atestaci z oboru gerontopsychiatrie, ale je členem atestační komise a zkouší gerontopsychiatrii. Jestliže byl revizní znalecký posudek zpracován odborníkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nelze shledat odchýlení od dovolatelkou citovaného judikátu. Námitky ohledně konkrétnější specializace představují již jen polemiku ohledně odbornosti znalců, hodnocení provedených důkazů a nepředstavují dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logickému odůvodnění jeho závěrů a souladu s ostatními provedenými důkazy. Uvedeným závěrům soudy dostály a hodnotily provedené důkazy včetně revizního znaleckého posudku v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
Namítají-li dovolatelé, že se odvolací soud nevypořádal s jejich námitkou ohledně odbornosti znalců, pak přehlížejí, že s touto námitkou – jak bylo zmíněno již výše – se vypořádal již soud prvního stupně. Odvolací soud se s rozhodnutím soudu prvního stupně ztotožnil a odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Ani v tomto ohledu proto nelze souhlasit s tvrzením dovolatelů o odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a napadené rozhodnutí tedy tvrzenou vadou netrpí.
Konečně, jde-li o tvrzenou absenci poučení dovolatelů podle ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř., pak kromě toho, že jde o tvrzenou vadu řízení, ke které dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. §241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.), což však v projednávané věci není, lze dodat, že napadené rozhodnutí vytýkanou vadou ani netrpí. Dovolatelé obsahově namítají, že je měl soud poučit o tom, že bude vycházet z revizního znaleckého posudku, aby mohli navrhnout další důkazy k doplnění rozhodných skutečností. Nejedná se však o jiné právní posouzení věci soudem, které by vyžadovalo poučení účastníka o doplnění vylíčení rozhodných skutečností ve smyslu ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř., jak mylně uvádějí dovolatelé, neboť soudy dospěly k jinému hodnocení důkazu, než jak jej hodnotili dovolatelé, a nikoli k jinému právnímu posouzení věci. Potřeba doplnění vylíčení rozhodných skutečností tudíž nenastala.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.
předseda senátu