Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.09.2020, sp. zn. 24 Cdo 1404/2020 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1404.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1404.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 1404/2020-1163 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci pozůstalosti po Z. S. , zemřelém dne 25. září 2012, posledně bytem v XY, za účasti 1) V. S. , narozené dne XY, bytem v XY, 2) M. S. , narozeného dne XY, bytem v XY, 3) Z. S. , narozeného dne XY, bytem v XY, a 4) R. A. S. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Říhou, advokátem se sídlem v Příbrami, 28. října č. 184, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 25 D 1149/2012, o dovolání R. A. S. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. října 2018, č. j. 24 Co 141/2018-1027, takto: I. Dovolání R. A. S. se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.): Nejvyšší soud České republiky dovolání R. A. S. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11.10.2018, č.j. 24 Co 141/2018-1027, podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věty první o.s.ř. [namítá-li dovolatel zejména, že „jehličnaté dřeviny, jakožto vlastní podnikatelský majetek náležející k závodu zůstavitele, v průběhu dědického řízení správce dědictví měl zkapitalizovat, tyto výnosy zcela nebo zčásti nepřiznat, či s nimi v rámci vlastního dědického řízení nakládat způsobem, který je v rozporu s péčí řádného hospodáře v rámci prosté správy cizího majetku“, a že „zůstavitel byl v rámci své podnikatelské činnosti příjemcem z programu na odškodňování zemědělců za škody napáchané lesní zvěří na majetku zůstavitele a každoročně měl z tohoto fondu Ministerstva zemědělství vyinkasovat nepodstatnou část finančních prostředků“, vznáší tak výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat. Navíc k námitkám dovolatele týkajícím se v zásadě rozsahu majetku, který měl být (podle názoru dovolatele) do dědictví po zůstaviteli zahrnut (a o jehož poměrný díl měl být tedy větší i dědický podíl dovolatele ) , tj. zřejmě i majetku mezi dědici sporného (zejména částky získané pokácením a prodejem stromů po smrti zůstavitele podnikajícího v zemědělství), dovolací soud přihlédnout nemohl z důvodu, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá a že – jak správně uvedl i odvolací soud – při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví soud nepřihlížel k aktivům (a pasivům), která zůstala mezi účastníky sporná, a omezil se jen na zjištění jejich spornosti. Jedná-li se o závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) ohledně majetku mezi dědici nesporného, dovolatel nepředestírá žádnou otázku spočívající v právním posouzení věci. Vznesenou otázkou, „zda je součástí pozůstalosti i ten majetek zůstavitele, který tvoří i veškeré výnosy plynoucí z podniku zůstavitele, jenž je za trvání projednávání dědictví spravován správcem pozůstalosti“, totiž v zásadě napadá (jak je uvedeno již výše) správnost a úplnost skutkových zjištění o rozsahu majetku rozhodujících pro právní posouzení věci odvolacím soudem (potvrzujícím nabytí dědictví po zůstaviteli zákonným dědicům podle jejich dědických podílů) a dovozuje vlastní právní názor na věc, že „výnosy z provozování podniku zůstavitele se stávají součástí dědictví po zůstaviteli a je nutno je ke dni rozhodnutí soudu o potvrzení nabytí dědictví z pozůstalosti mezi jednotlivé dědice podle zákonné dědické posloupnosti rozvrhovat vždy“. Výše uvedené námitky, jimiž R. A. S. uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věty první o.s.ř., a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o.s.ř., tedy nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Pro úplnost je třeba dodat, že jsou-li dovoláním napadeny výslovně „všechny výroky“ usnesení odvolacího soudu, směřuje také jednak do rozhodnutí o nákladech řízení (výroky I. a IV.), jednak do rozhodnutí o odměně a hotových výdajích soudního komisaře (výrok II.), které mezi náklady řízení patří (srov. ust. §127 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), a proto ani v tomto rozsahu není přípustné [srov. ust. §238 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (ve znění účinném od 30.9.2017)]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 9. 2020 JUDr. Roman Fiala předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/24/2020
Spisová značka:24 Cdo 1404/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1404.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Pozůstalost (o. z.)
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř.
§241a odst. 1 písm. věta první) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/08/2020
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 109/21
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12