ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1479.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 1479/2020-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po L. B., zemřelém dne 21. ledna 2018, posledně bytem v XY, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 36 D 196/2018, o dovolání České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. února 2020, č. j. 84 Co 355/2019- 191, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18.2.2020, č.j. 84 Co 355/2019-191, potvrdil usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 1.10.2019, č.j. 36 D 196/2018-123, kterým soud vyzval Českou spořitelnu, a.s., aby ve stanovené lhůtě převedla na označený účet Okresního soudu v Teplicích částky 2.000 Kč a 1.022,11 Kč inkasované po dni smrti zůstavitele ze sporožirového účtu č. XY jako splátky úvěru č. XY a kartového úvěru č. XY. Vycházel především z toho, že svou povahou je odvoláním napadené usnesení rozhodnutím o zajištění majetku podle ustanovení §202 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), za použití ustanovení §149 až 151 z.ř.s. Vyslovil souhlas s tím, že předmětné platby mohly být z účtu zůstavitele po jeho smrti provedeny v souladu s právními předpisy (§2666 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“), po právní moci usnesení soudu ze dne 26.9.2018 o nařízení likvidace pozůstalosti se však takové plnění stalo neoprávněně přijatým a peněžní prostředky deponované na účtu zůstavitele v den jeho smrti by měly být zahrnuty do majetku likvidační podstaty, z jejíhož výtěžku budou uspokojováni všichni věřitelé zůstavitele. Uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, pokud k zajištění majetku likvidační podstaty vyzval Českou spořitelnu, a.s., aby částky přijaté z účtu zůstavitele po jeho smrti převedla na účet soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala Česká spořitelna, a.s., dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny. Jde o vyřešení toho, zda lze finanční prostředky, které se nacházely ke dni smrti zůstavitele na jeho sporožirovém účtu a po smrti zůstavitele byly v souladu se zákonem z tohoto účtu převedeny, považovat za součást likvidační podstaty v souladu s ustanovením §212 z.ř.s., zda lze v důsledku pravomocného nařízení likvidace pozůstalosti zpětně označit plnění, které věřitel obdržel zákonným způsobem po smrti zůstavitele, za plnění neoprávněné, a zda pravomocné usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zakládá povinnost věřitele vydat zákonným postupem po smrti zůstavitele obdržené plnění na své pohledávky do likvidační podstaty pozůstalosti za účelem rozvržení mezi všechny věřitele. Dovolatelka je přesvědčena, že tyto otázky odvolací soud nesprávně právně posoudil, neboť jak podle ustanovení §715a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, tak i podle stávající právní úpravy obsažené v ustanovení §2666 o.z. a contrario platí, že závazky plynoucí ze smlouvy o účtu smrtí majitele účtu nezanikají, účet nadále trvá a s ním i oprávnění a povinnosti banky po smrti majitele účtu nadále přijímat na účet a vyplácet z něho peněžní prostředky, výjimku tvoří pouze platební transakce, u kterých majitel účtu určil, že mají být v případě jeho smrti zrušeny. Jestliže tedy v dané věci zůstavitel ještě za svého života udělil souhlas s inkasem splátek a současně neurčil, že se v těchto převodech po jeho smrti pokračovat nemá, bylo provedené inkaso po právu zúčtováno na předmětné pohledávky. Teprve po právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti podle ustanovení §200 písm. f) z.ř.s. platí, že zanikají veškeré zůstavitelovy příkazy, a banka je tak povinna veškeré platby z účtu zůstavitele zastavit. Povinnost k vrácení po právu obdržených plateb podle dovolatelky nevyplývá ani z ustanovení §212 odst. 1 písm. a) z.ř.s., podle něhož majetek likvidační podstaty tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti. Výklad tohoto ustanovení odvolacím soudem má za následek kolizi s ustanovením §2666 o.z., které dává bance oprávnění i povinnost z účtu klienta i po jeho smrti provádět převody. Nepřijatelnost takového výkladu by vynikla v situaci, kdy by banka takové převody prováděla podle příkazu zůstavitele nikoli k plnění svých pohledávek, ale k plnění jiných závazků zůstavitele; interpretace odvolacího soudu by znamenala, že prostředky, vyplacené podle příkazu zůstavitele bankou třetí osobě, by banka měla zaslat do likvidační podstaty fakticky ze svého. Názor odvolacího soudu je v rozporu nejen s ustanovením §2666 o.z., ale i v rozporu se zásadou právní jistoty a legitimního očekávání, taková pravá retroaktivita není při aplikaci hmotného práva možná. Požadavek soudu, aby přijaté plnění ve výši 3.022,11 Kč bylo převedeno na účet soudu, nemá podle dovolatelky oporu v zákoně, proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o.s.ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je sice rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí, podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je však dána výluka z možnosti dovolání (je stanoveno jinak, než v ustanovení §237 o.s.ř.).
V dovoláním napadeném usnesení není sice výzva soudu ke složení celkové částky 3. 022,11 Kč Českou spořitelnou a.s. na účet soudu označena jako „předběžné opatření“, podle obsahu je však zcela zřejmé, že smyslem výzvy je zajistit majetek, který by mohl patřit do likvidační podstaty; tento postup má oporu v ustanovení §202 odst. 2 ve spojení s ustanoveními §149 až 151 z.ř.s. Podstata a účel rozhodnutí je tak stejná jako u předběžných opatření upravených v o.s.ř. V odůvodnění usnesení vyslovený názor soudu, že by předmětná částka měla být součástí likvidační podstaty, není konečným rozhodnutím o tomto majetku, tuto otázku bude třeba vyřešit v dalším průběhu řízení o likvidaci pozůstalosti. Z toho pak vyplývá, že dovolatelkou v dovolání předložené otázky, na kterých podle jejího názoru závisí dovoláním napadené usnesení, jsou předčasné, když nebylo rozhodováno ve věci samé (zda předmětná finanční částka patří do likvidační podstaty).
Vycházeje z uvedené povahy dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, dovolací soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu