ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1686.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 1686/2020-472
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci opatrovance M. K. , narozeného dne XY, bytem XY, toho času Psychiatrická nemocnice Dobřany, zastoupeného procesním opatrovníkem T. Č., advokátem se sídlem XY, za účasti Statutárního města České Budějovice , se sídlem Magistrátu v Českých Budějovicích, Náměstí Přemysla Otakara II. č. 1/2, o změně opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 0 P 22/2018, o dovolání opatrovance proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. září 2019, č. j. 19 Co 1252/2019-384, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 5. 2019, č. j. 0 P 22/2018-343, odvolal Z. K. (sestru opatrovance) z funkce opatrovníka M. K., a do funkce opatrovníka jmenoval Statutární město České Budějovice. Vyšel ze zjištění, že dosavadní opatrovnice často nebyla dostupná a neposkytovala dostatečnou součinnost zdravotnickému zařízení, v němž byl opatrovanec hospitalizován, ani úřadu práce při vyplácení sociálních dávek opatrovanci. Protože opatrovnice neposkytovala dostatečnou součinnost k ochraně zájmů a práv opatrovance, je opatrovnictví v rozporu se zájmy opatrovance a proto je zde důvod k odvolání opatrovnice. Opatrovnice již také neudělila souhlas k dalšímu pokračování opatrovnictví s ohledem na potřebnou péči o její dvě nezletilé děti a její současnou sociální situaci. Jelikož nebylo možné jmenovat opatrovníkem jinou osobu z řad osob blízkých, byl jmenován veřejný opatrovník podle místa trvalého pobytu opatrovance.
K odvolání opatrovance Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 9. 2019, č. j. 19 Co 1252/2019-384, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Opatrovanec souhlasil s odvoláním své sestry z funkce opatrovníka, v odvolání proti usnesení soudu I. stupně však nově navrhl, aby jeho opatrovníkem byla paní H. Ř., a pokud nebude akceptována, potom navrhuje, ať je jeho opatrovníkem Psychiatrická nemocnice, neboť nesouhlasí s ustanovením veřejného opatrovníka – města České Budějovice. Odvolací soud kontaktoval navrženou osobu přípisem a vyžádal si vyjádření, zda souhlasí se jmenováním do funkce opatrovníka, tato však na přípis nijak nereagovala. Z důvodu absence jejího souhlasu proto nemohla být jmenována do funkce opatrovníka. Opatrovníkem nelze ustanovit ani zdravotnické zařízení, neboť to odporuje ustanovení §63 o. z. Není zde ani jiná osoba blízká, která by mohla být jmenována do funkce opatrovníka, když matka opatrovance je sama omezena ve svéprávnosti. Jediným možným řešením je ustanovení veřejného opatrovníka, a to statutárního města České Budějovice, které je příslušné podletrvalého pobytu opatrovance.
Proti tomuto usnesení podal opatrovanec dovolání, v němž k vymezení jeho přípustnosti předkládá právní otázku, zda je soud při rozhodování o změně opatrovníka povinen dbát opatrovancových názorů. Dovolatel k tomuto namítá, že soud má vyvinout ke kontaktování navržené osoby větší úsilí než navrženou osobu jednou obeslat poštovní zásilkou. Sám dovolatel je v kontaktování této osoby značně limitován, neboť se nachází v psychiatrické léčebně. V doplnění dovolání zaslaném ve lhůtě pro podání dovolání dále dovolatel vymezuje přípustnost dovolání právní otázkou, zda může soud po písemném dotazu osobě navržené do funkce opatrovníka při absenci odpovědi na tento dotaz dovodit, že tato se jmenováním opatrovníkem nesouhlasí, a zda je osoba navrhovaná jako opatrovník účastníkem řízení a musí být v takovém případě jako účastník vyslechnuta. K tomu poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 7 Co 206/66 [R 14/1967], které shledává v rozporu s napadeným usnesením odvolacího soudu, neboť z citovaného rozhodnutí dovozuje, že v řízení o ustanovení opatrovníka je osoba navržená do této funkce účastníkem řízení, a proto je třeba ji předvolat a vyslechnout. Teprve pokud by soud výslechem zjistil, že navržená osoba nesouhlasí s výkonem funkce opatrovníka, mohl by přistoupit ke jmenování veřejného opatrovníka. Dovolatel má za to, že se odvolací soud při řešení předestřených právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně že tyto otázky dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudy nebyly řešeny.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, jestli musí soud osobu navrženou do funkce hmotněprávního opatrovníka osoby omezené ve svéprávnosti vyslechnout ke zjištění, zda tato osoba se svým jmenováním do funkce opatrovníka souhlasí, nevyjádřila-li se k písemnému dotazu soudu. Jelikož tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, shledal Nejvyšší soud České republiky dovolání přípustným ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolatel poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 7 Co 206/66, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/1967, podle jehož právní věty je předpokladem pro ustanovení navržené osoby opatrovníkem souhlas této osoby s převzetím funkce opatrovníka; v řízení o ustanovení opatrovníka je osoba navržená do funkce opatrovníka účastníkem řízení. Z uvedeného dovolatel dovozuje, že osoba navržená do funkce opatrovníka měla být vyslechnuta jako účastník řízení. Kromě toho, že uvedené rozhodnutí se vztahuje k předchozí právní úpravě, je především zapotřebí konstatovat, že vychází z opačné situace než je tomu v projednávané věci, neboť tento závěr Krajský soud v Ústí nad Labem vyslovil ve věci, v níž soud prvního stupně ustanovil opatrovníkem fyzickou osobu, aniž ta k tomu dala souhlas. V projednávané věci však navržená osoba, která nevyjádřila souhlas s výkonem této funkce, nebyla opatrovníkem jmenována.
Podle ustanovení §471 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona.
Způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu; jmenování veřejného opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas (§471 odst. 3 o. z.).
Předpokladem pro ustanovení osoby hmotněprávním opatrovníkem je souhlas této osoby s převzetím funkce opatrovníka, výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze situace, má-li být jmenován veřejný opatrovník.
Tvrdí-li dovolatel, že nepostačuje, že se osoba navržená do funkce opatrovníka nevyjádřila k písemnému dotazu soudu ohledně toho, zda souhlasí se svým jmenováním do funkce opatrovníka, a že proto musela být jako účastník řízení vyslechnuta ke zjištění, zda se svým jmenováním souhlasí, nelze tomuto tvrzení přisvědčit.
Nezbytnou podmínkou pro ustanovení fyzické osoby opatrovníkem osoby omezené ve svéprávnosti je souhlas této navržené osoby. Pokud tento souhlas není dán, nemůže být tato osoba jmenována opatrovníkem, a tudíž nemůže být bez jejího souhlasu v opatrovnickém řízení rozhodováno o jejích právech nebo povinnostech (srov. §6 odst. 1. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“). Pouze pokud by navržená osoba byla v důsledku nesprávného postupu do funkce opatrovníka jmenována navzdory absenci svého souhlasu, bylo by rozhodnuto o jejích právech a povinnostech, pročež by bylo třeba ji považovat za účastníka řízení. Zákon rovněž neoznačuje osobu navrženou do funkce opatrovníka za účastníka řízení (srov. §6 odst. 2. z. ř. s., podle nějž je účastníkem také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje).
Nejsou-li zde jiné důvody, pro které soud nepovažuje za možné či vhodné jmenovat opatrovníkem osobu navrženou opatrovancem, musí soud s ohledem na povinnost přihlížet k přáním a potřebám opatrovance při výběru opatrovníka učinit úkony přiměřené okolnostem konkrétní věci ke zjištění, zda opatrovancem navržená osoba souhlasí se svým jmenováním do funkce opatrovníka. Obeslal-li odvolací soud osobu navrženou opatrovancem do funkce opatrovníka písemným dotazem ke zjištění jejího postoje k výkonu funkce opatrovníka, a při absenci odpovědi na tento dotaz přistoupil k ustanovení veřejného opatrovníka a opatrovancem navrhovanou osobu nepředvolával k jednání, neshledává v uvedeném postupu dovolací soud žádné pochybení, a to i s přihlédnutím k tomu, že opatrovanec uvedl jméno navrhované osoby, aniž by jakkoli vymezil, v jakém vztahu by se k němu tato osoba měla nacházet, přičemž tento návrh byl vznesen až v odvolacím řízení.
Vzhledem k tomu, že v řízení nebyl zjištěn souhlas osoby navržené opatrovancem do funkce opatrovníka s výkonem této funkce, nemohla být navržená osoba do této funkce jmenována, a proto je neopodstatněná i námitka dovolatele, že odvolací soud nerespektoval přání opatrovance.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
S ohledem na ustanovení §23 z. ř. s. ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř. nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.
předseda senátu