ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2337.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2337/2020-646
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně M. M. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Martinou Hovorkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Radyňská č. 479/5, proti žalované Městské části Praha 5 , IČO 00063631, se sídlem v Praze 5, nám. 14 října č. 1381/4, za účasti vedlejší účastnice J. Z. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem v Dobříši, náměstí Svobody č. 1, o určení otcovství k P. M., narozenému dne XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 395/2004, o dovolání vedlejší účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2020, č. j. 15 Co 517/2019-604, ve znění opravného usnesení ze dne 24. ledna 2020, č. j. 15 Co 517/2019-612, takto:
Dovolání vedlejší účastnice se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Vedlejší účastnice podala dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti soudu vznesená vedlejší účastnicí.
Podle ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř., v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu uvedené pravidlo nedopadá na oprávnění vedlejšího účastníka podávat opravné prostředky. Oprávnění vedlejšího účastníka podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně proto upravuje ustanovení §203 odst. 1 o. s. ř. a oprávnění vedlejšího účastníka podat žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost upravuje ustanovení §231 odst. 1. o. s. ř. Protože zákon nestanoví, že vedlejší účastník je oprávněn podat i dovolání, vedlejší účastník není oprávněn (subjektivně legitimován) k podání dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované pod č. 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1867/2016, usnesení ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1664/2005 nebo usnesení ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 426/2017), nejde-li o rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod č. 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K posledně uvedenému však lze podotknout, že podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Odkazuje-li vedlejší účastnice ohledně subjektivní legitimace k podání dovolání na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2880/2001 (správně 21 Cdo 2880/2011), vydaném v předchozím souvisejícím řízení o žalobě pro zmatečnost, jehož se účastnila nynější dovolatelka, je tento odkaz nepřípadný, neboť v něm bylo mimo jiné posuzováno, zda byla dovolatelka v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost v postavení účastnice, nebo vedlejší účastnice řízení. O obdobnou situaci se však v projednávané věci nejedná.
Jelikož v projednávané věci podala vedlejší účastnice dovolání proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o námitce místní nepříslušnosti soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako podané osobou k němu neoprávněnou [§243c odst. 3, §218 písm. b) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, část věty před středníkem; §224 odst. 1 a §243c odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 8. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu