ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2383.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2383/2020-539
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce J. V. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janou Klimentovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 791/39, proti žalovanému V. K. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Veverkova č. 1101/1, o určení relativní neúčinnosti právního jednání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 427/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2020, č. j. 53 Co 8/2020-515, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Klimentové, advokátky se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 791/39.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 53 Co 8/2020-515, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce vynaložení náležité pečlivosti k rozpoznání úmyslu dlužníka zkrátit věřitele srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1912/2000, který byl uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 836/2014, a tam vyjádřený závěr, že žalovaná dlužníkovi blízká osoba se může ve smyslu ustanovení §42a odst. 2 obč. zák. ubránit odpůrčí žalobě, jen jestliže prokáže, že o dlužníkově úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula "pečlivost" k poznání tohoto dlužníkova úmyslu a šlo o "náležitou pečlivost". Vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, který tu byl v době odporovaného právního úkonu, z jejích výsledků poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla)].
Vznáší-li dále žalovaný námitku, že žalovaný nevěděl o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, na této otázce napadené rozhodnutí nezávisí, neboť odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, nevystavěl své rozhodnutí na tom, že bylo prokázáno, že žalovaný věděl o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, nýbrž na tom, že žalovaný nevyvinul náležitou pečlivost k poznání úmyslu dlužníka. Ani tato námitka tudíž nezakládá přípustnost dovolání.
Námitkou materiální nevykonatelnosti napadeného rozhodnutí (že je ve výroku rozhodnutí specifikována ½ bytové jednotky a nikoli „ideální“ ½ bytové jednotky) uplatňuje žalovaný údajnou vadu řízení, tím však uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., které stanovuje, že dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného posouzení věci. K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (pokud by jimi řízení skutečně trpělo), dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.
předseda senátu