ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2412.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2412/2020-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph. D., ve věci posuzovaného P. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miladou Majerovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Pražská č. 8, za účasti navrhovatelky M. P., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská č. 1720/7, o omezení svéprávnosti, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 5811/2019, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 22. ledna 2020 č. j. 54 Co 356/2019-73, takto:
I. Dovolání navrhovatelky proti výroku usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu ve výroku o zastavení řízení, se zamítá; v dalším se dovolání navrhovatelky odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit posuzovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Milady Majerové, advokátky se sídlem v Jihlavě, Pražská č. 8.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se (návrhem podaným u soudu prvního stupně dne 18. 6. 2019) domáhala omezení svéprávnosti svého manžela v rozsahu „dle uvážení soudu“.
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 27. 9. 2019 č. j. 2 Nc 5811/2019-62 řízení podle ustanovení §35 odst. 2 věty druhé z.ř.s. zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že ačkoli usnesením ze dne 4. 7. 2019 č. j. 2 Nc 5811/2019-21, které bylo k námitkám navrhovatelky usnesením téhož soudu ze dne 16. 8. 2019 č. j. 2 Nc 5811/2019-46 potvrzeno, navrhovatelku vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce předložila lékařskou zprávu o duševním stavu posuzovaného, a současně ji upozornil, že pokud tak neučiní, bude řízení zastaveno, navrhovatelka ve stanovené lhůtě požadovanou lékařskou zprávu nepředložila. Na jejím předložení je přitom podle názoru soudu prvního stupně „nutné trvat o to více za situace“, kdy soud má naopak k dispozici lékařskou zprávu ohledně zdravotního stavu posuzovaného, kterou předložil soudu sám posuzovaný, „ze které nevyplývá žádná skutečnost, pro kterou by mělo být řízení o svéprávnosti posuzovaného zahájeno z úřední moci“, neboť v lékařské zprávě ze dne 15. 7. 2019 je uvedeno, že „posuzovaný nevykazuje známky psychické poruchy a že dosud nikdy nebyl léčen ani psychologem, ani psychiatrem“.
K odvolání navrhovatelky Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 22. 1. 2020 č. j. 54 Co 356/2019-73 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, ve výroku o nákladech řízení změnil toto usnesení tak, že navrhovatelka je povinna zaplatit posuzovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 2.600,- Kč k rukám zástupkyně posuzovaného, a rozhodl, že tamtéž je navrhovatelka povinna zaplatit posuzovanému náklady odvolacího řízení ve výši 1.300,- Kč. Zdůraznil, že ustanovení §35 odst. 2 z.ř.s., podle kterého soud může (pod sankcí zastavení řízení) uložit navrhovateli, aby do přiměřené doby předložil zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnosti se jedná, je třeba vykládat v souladu s právními závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 4260/16, podle nichž „soud předtím, než uloží navrhovateli povinnost předložit lékařskou zprávu, zhodnotí, zda nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení i bez toho; v opačném případě pečlivě zváží, zda je návrh zjevně neodůvodněný či šikanózní“. V daném případě odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotil veškerá skutková tvrzení navrhovatelky „jako taková, která v ničem (a to samostatně, ani v jejich vzájemné souvislosti) nezakládají důvodnou obavu z toho, že by posuzovaný měl trpět duševní poruchou“, proto soud prvního stupně postupoval správně, jestliže navrhovatelku vyzval k předložení lékařské zprávy o duševním stavu posuzovaného a z důvodu jejího nepředložení řízení zastavil. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani navrhovatelkou předložený zdravotní záznam J. T. ze dne 17. 6. 2019, který se týká psychiatrického vyšetření samotné navrhovatelky, u které lékař konstatuje diagnózu středně těžké depresivní fáze na podkladě reakce na stres a zátěž, kdy ke zdravotnímu stavu posuzovaného se lékař vyjadřuje pouze na základě informací sdělených navrhovatelkou jako jeho pacientkou, bez přímého osobního vyšetření posuzovaného. Uvedený postup je pak podle názoru odvolacího soudu „zcela přiléhavý o to spíše“, že sám posuzovaný v rámci procesní obrany předložil soudu (byť stručnou) lékařskou zprávu M. D., která potvrzuje, že posuzovaný nevykazuje žádné známky psychické poruchy. Kromě toho nelze přehlédnout, že existence údajné duševní poruchy posuzovaného se navrhovatelka dovolávala též v rámci řízení o žalobě posuzovaného na rozvod manželství, ve kterém figuruje jako manželka, jež nepodávala návrh na rozvod manželství, zatímco v řízení, ve kterém se společný syn navrhovatelky a posuzovaného domáhal proti posuzovanému výživného, žádnou námitku nedostatku svéprávnosti posuzovaného nevznesla, nýbrž dokonce byl mezi posuzovaným a jeho synem uzavřen formou dohody tzv. soudní smír. Z toho je podle názoru odvolacího soudu zřejmé, že ze strany navrhovatelky se „od počátku jednalo o svévolné a zjevné bezúspěšné šikanózní podání, jehož cílem bylo zejména oddálit věcné projednání návrhu na rozvod manželství (řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení o svéprávnosti posuzovaného), tedy návrhu, na jehož věcném projednání navrhovatelka neměla jakýkoliv zájem, na rozdíl od jiných souběžně probíhajících řízení“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (do všech jeho výroků) podala navrhovatelka dovolání. Namítala, že soudy nesprávně vyložily ustanovení §35 odst. 2 z. ř. s., jestliže vyzvaly navrhovatelku k doložení lékařské zprávy o duševním stavu posuzovaného. Jde o postup nesprávný, v rozporu se zásadou vyšetřovací a oficiality, na čemž „se shodnou i komentáře v právním systému ASPI“. Poukázala přitom na skutečnost, že podle ustanovení §65 odst. 1 zákona o zdravotních službách není osobou oprávněnou nahlížet do zdravotnické dokumentace posuzovaného a že na rozdíl od soudu nemá žádné prostředky k tomu, aby uložila lékařce povinnost zaslat soudu lékařskou zprávu o duševním stavu posuzovaného. Za dané situace proto dovolatelka považuje za dostačující zdravotní záznam „nezávislého odborníka“ T., který soudu předložila. Ve prospěch svého názoru poukázala rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 4260/16 a zdůraznila, že z důkazů, které soudu předložila, je zřejmé, že se nejedná o šikanózní návrh na omezení svéprávnosti. Opětovně připomněla, že některá duševní onemocnění nejdou na člověku poznat na první pohled, praktický lékař o nich nemusí v počátečních fázích vůbec vědět, proto skutečnost, že nemocný nebyl nikdy léčen psychiatrem, neznamená, že se jedná o návrh šikanózní a nedůvodný. V opačném případě by totiž návrh na omezení svéprávnosti mohl být podán až ve chvíli, kdy psychická nemoc by již byla rozpoznatelná na první pohled, tedy až v době, kdy již by si nemocný svým jednáním velmi pravděpodobně způsobil újmu. Lékařskou zprávou od praktické lékařky posuzovaného ze dne 15. 7. 2019, ve které je uvedeno, že „potvrzujeme, že výše jmenovaný nevykazuje známky psychické poruchy“, a že „dosud nikdy nebyl léčen ani psychologem, ani psychiatrem“, tak podle názoru dovolatelky „není možné psychickou nemoc posuzovaného vyloučit a vyvodit z ní závěr, že návrh navrhovatelky je šikanózní“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Posuzovaný navrhl, aby dovolání navrhovatelky bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je podle jeho názoru věcně správné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé mj. na vyřešení otázky procesního práva, za jakých podmínek může soud podle ustanovení §35 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), pod sankcí zastavení řízení uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání navrhovatelky je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §35 odst. 1 z. ř. s. návrh na zahájení řízení o omezení nebo vrácení svéprávnosti může podat též zdravotní ústav. Z návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný a že užití mírnějších a méně omezujících opatření není možné. Nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdravotní ústav, může soud uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná (dále jen „posuzovaný“); není-li v této lhůtě lékařská zpráva předložena, soud zastaví řízení (§35 odst. 2 z. ř. s.).
K podání návrhu na zahájení řízení o omezení svéprávnosti je v zásadě legitimována každá fyzická nebo právnická osoba, která má právní osobnost ve smyslu ustanovení §15 o. z. (§19 o. s. ř.). V rámci řízení o omezení svéprávnosti, které se vede v zájmu posuzované osoby a je řízením nesporným, v němž se uplatňuje zásada oficiality a vyšetřovací, pak soud komplexně posoudí svéprávnost člověka nezávisle na rozsahu návrhu na zahájení řízení. Ke každému podání však soud musí přistupovat individuálně a citlivě, s vědomím, že jde o záležitost, která může fyzickou osobu stigmatizovat. Již samotné zahájení a vedení řízení je pro dotčenou osobu velmi závažnou a nepříjemnou okolností, a tudíž se může stát i zneužitelným nástrojem k šikanóznímu jednání ze strany třetích osob. Z uvedeného důvodu, neboť se nepožaduje prokázání právního zájmu navrhovatele na podaném návrhu, zákon v ustanovení §35 odst. 2 z. ř. s. podmiňuje podání návrhu na omezení svéprávnosti splněním několika náležitostí. Navrhovatel zde především musí tvrdit konkrétní skutečnosti, které představují předpoklady omezení svéprávnosti, a to existenci duševní poruchy, existenci hrozby závažnou újmou, pro případ, že svéprávnost člověka nebude omezena, a nedostatečnost méně omezujících opatření. Podává-li návrh jiný navrhovatel, než zdravotní ústav či státní orgán, může soud navíc požadovat, aby ve stanovené lhůtě navrhovatel předložil lékařskou zprávu o duševním stavu posuzovaného. Nesplnění této povinnosti ve stanovené lhůtě může vyústit v zastavení řízení (srov. §35 odst. 2 větu druhou z. ř. s.).
I když lze přisvědčit dovolatelce, že „u soukromých osob může být předložení takové lékařské zprávy – vzhledem k povinnosti zachovávat údaje ve zdravotní dokumentaci důvěrnými –velmi obtížně splnitelné“, je třeba požadavek soudu na předložení lékařské zprávy o duševním stavu posuzovaného považovat za ospravedlnitelný tehdy, kdy je zřejmé, že se jedná o návrh šikanózní a zcela nedůvodný. Jde tedy o jakousi zákonnou „pojistku“, která umožňuje soudu zabránit jednání o návrhu na omezení svéprávnosti, který je od počátku zjevně nedůvodný, či šikanózní (srov. za obsahově totožné předešlé právní úpravy rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1963 sp. zn. 2 Cz 29/1969, uveřejněné pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1970). Naopak soud nebude požadovat lékařskou zprávu tam, kde by se zdál podle okolností případu takový požadavek zbytečným, nebo když by jiné okolnosti nasvědčovaly tomu, že je v obecném zájmu, aby řízení bylo provedeno, např. tam, kde by mohlo dojít k ohrožení života či zdraví jiných osob (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1965). Uvedený výklad je plně v souladu i s judikaturou Ústavního soudu, z níž se podává, že „povinnost předložit lékařskou zprávu chrání posuzovanou osobu před šikanózními a zjevně nedůvodnými návrhy“, a že obecné soudy „předtím, než uloží navrhovateli povinnost předložit lékařskou zprávu, zhodnotí, zda nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení i bez toho; v opačném případě pečlivě zváží, zda je návrh zjevně neodůvodněný či šikanózní“. P rostor pro uložení povinnosti předložit lékařskou zprávu podle ustanovení §35 odst. 2 věty druhé z. ř. s. se tedy „nabízí podpůrně, a to zejména pro případy tzv. šikanózních (zjevně neodůvodněných) návrhů na zahájení řízení“ (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 4260/16, ze kterého správně vycházel i odvolací soud v projednávané věci a cituje z něj i sama dovolatelka).
S názorem dovolatelky, že v projednávané věci nebyly dány podmínky pro postup soudu podle ustanovení §35 odst. 2 věty druhé z. ř. s., dovolací soud nesouhlasí.
Navrhovatelka ve svém návrhu na omezení svéprávnosti manžela vyjádřila přesvědčení, že „posuzovaný je vážně psychicky nemocný“. Na duševní nemoc svého manžela usuzovala z toho, že v roce 1990, když se s ním seznámila, těžce nesl nevěru své tehdejší manželky, trpěl depresemi, neustále vyslýchal její milence a plánoval sebevraždu pomocí služební zbraně, kterou disponoval jako příslušník Policie ČR. Před 10 lety prodělal mozkovou mrtvici a od roku 2014 navrhovatelka začala sledovat, že se „najednou začaly měnit životní postoje, přesvědčení a morální zásady posuzovaného (např. opovrhování sousedem, protože nepodvádí manželku)“, a nastaly i změny v chování posuzovaného, které spočívaly „v neustálém lhaní, výmyslech, nadávkách, projevech zvýšené agresivity a neoprávněného obviňování spolužijících osob“.
Konkrétní projevy duševní poruchy posuzovaného navrhovatelka popsala tak, že v roce 2016 posuzovaný „odjel nevhodně brzy“ z maturitního plesu syna D., a po návratu domů synovi „nadával, že ho pozval na ples do společnosti, která mu neseděla“. Poukázala dále na „nezdravou posedlost posuzovaného politikou T. O.“, kdy vylepoval jeho plakáty na nevhodná místa a v rodinném obchodě vnucoval zákazníkům jeho politiku a vulgárně zde nadával, což vedlo ke ztrátě zákazníků a nutnosti uzavřít obchod. Neúspěšné kandidatury do Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v letech 2016 a 2017 u posuzovaného vyvolávaly záchvaty vzteku, zjišťoval, kdo všechno je odpovědný za jeho neúspěchy. Po získání pozice asistenta poslance R. K. posuzovaný navrhovatelce i synovi říkal, že jsou „blbí“, „pitomí“ a „ničemu nerozumí“, a „stále rodině předhazoval, kam až se dostal v politice“. V dubnu 2018, když navrhovatelka přišla posuzovanému na nevěru, tak téhož dne večer, dokud neusnul, vykřikoval větu: „S*r* Tě, že jsi přišla o chlapa!“. Následně se k nové přítelkyni odstěhoval, přesto však pravidelně každý týden navštěvoval navrhovatelku v bytě, kde „otevíral všechny dostupné dveře a snažil se jí znepříjemňovat soužití“, navštěvoval ji i v práci a v listopadu 2018 jí „bezdůvodně vyhrožoval, že jí nafackuje“. Mezitím také „bezdůvodně udal“ na policii syna D. a jeho kamarády, kteří měli údajně v XY poškodit auto XY. Dne 28. 1. 2019 posuzovaný opět navštívil jejich společný byt, fotil všechny movité věci s tím, že jsou z poloviny jeho, přitom navrhovatelku bouchl pěstí do pravé tváře, čím jí způsobil zranění, kvůli kterému musela být 3 týdny v pracovní neschopnosti; věc řešil Městský úřad v Havlíčkově Brodě a posuzovaný se bránil tím, že navrhovatelka a syn jej povalili. Následně syna obvinil na policii z krádeže houslí, ačkoli doma žádné housle nikdy neměli. Začátkem února 2019 posuzovaný podal u Okresního soudu v Jihlavě návrh na rozvod manželství „a doručil soudu vulgární přípisy“ (věc je vedena pod sp. zn 21 C 14/2019). Podle názoru navrhovatelky za změnou chování posuzovaného „může být i dědičná choroba (Alzheimerova demence), kterou trpí matka posuzovaného“; tato choroba se u ní projevovala lhaním a výmysly, chodila často po bytě nahá, močila na podlahu a do toho strhávala záclony, vyhrožovala i sebevraždou. V průběhu řízení navrhovatelka dále poukázala na „zkratovitý a neodůvodněný výběr peněz (80.000,- Kč) určených na pohřeb matky posuzovaného z účtu navrhovatelky, na kterém byly dlouhodobě uloženy na přání matky posuzovaného“, která měla v tomto ohledu „v navrhovatelku větší důvěru než ve svého syna“. Posuzovaný rovněž inicioval změnu oprávněných osob pro případ dožití a pro případ úmrtí ze smlouvy o důchodovém pojištění jejich dcery na svoji osobu a v březnu 2019 prodal užitkový vůz XY za cenu 25.000,- Kč, ačkoli se ceny tohoto modelu automobilu pohybují na inzertním serveru sauto.cz okolo 43.000,- Kč. Konečně vytkla posuzovanému, že neustále kontaktuje jejich syna, kterého „uráží, obviňuje, porovnává se synem své nové přítelkyně“, a „svěřuje se synovi z lásky k jiné ženě a dokonce s ním rozebírá svůj sexuální život“.
Navrhovatelka „jakožto manželka posuzovaného“ současně vyjádřila ochotu se o něj nadále starat, nechává ovšem na úvaze soudu případné umístění posuzovaného do zdravotního ústavu. Mírnější opatření než omezení posuzovaného ve svéprávnosti přitom podle jejího názoru nepřichází do úvahy, neboť posuzovaný „na žádná doporučení navrhovatelky a ostatních příbuzných nereaguje“.
K důkazu navrhla svoji výpověď, výpověď posuzovaného a syna D., a přiložila snímky obrazovky facebookových stránek zachycující propagaci politického uskupení Svoboda a přímá demokracie T. O. pro Vysočinu prostřednictvím obchodu provozovaného dříve posuzovaným a navrhovatelkou, protokol o ústním jednání před Městským úřadem Havlíčkův Brod ze dne 17. 5. 2019, zdravotní záznam z vyšetření navrhovatelky psychiatrem J. T. ze dne 17. 6. 2019, články z periodika Jihlavské listy o rozhovoru s posuzovaným a o jeho vyjádření k otázce jeho obvinění z napadení navrhovatelky, usnesení Městského úřadu Havlíčkův Brod ze dne 26. 6. 2019 č. j. MHB_OEOM/775/2019/MBR-22 o zastavení řízení o přestupku, kterého se měl dopustit posuzovaný, z důvodu jeho neprokázání, výpis z bankovního účtu navrhovatelky, vyrozumění ERGO pojišťovny a.s. ze dne 15. 6. 2018 o změně oprávněných osob, kupní smlouvu ze dne 8. 3. 2019 o prodeji motorového vozidla posuzovaným a nabídky prodeje obdobných vozidel inzerované na internetu.
Závěr o tom, zda návrh na omezení svéprávnosti, který podal jiný navrhovatel než státní orgán nebo zdravotní ústav, je šikanózní (či zjevně neopodstatněný) závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. V rámci této úvahy soud vychází nejen ze skutkových tvrzení a důkazů obsažených v samotném návrhu, ale může přihlédnout i k jiným skutečnostem, které vyhodnotí, že jsou (mohou být) z tohoto hlediska podstatné. V daném případě dovolací soud sdílí názor odvolacího soudu, že výše zmíněná skutková tvrzení navrhovatelky „v ničem (a to samostatně, ani v jejich vzájemné souvislosti) nezakládají důvodnou obavu z toho, že by posuzovaný měl trpět duševní poruchou“. Z obsahu návrhu, včetně dalších doplňujících tvrzení navrhovatelky, je naopak zřejmé, že mezi navrhovatelkou a posuzovaným dlouhodobě panují vyhrocené osobní vztahy, které se promítají do chování jak posuzovaného (ve kterém navrhovatelka spatřuje projevy jeho údajné duševní poruchy), tak samotné navrhovatelky. Posuzovaný podle svého písemného vyjádření ze dne 14. 8. 2019 shledává manželství s navrhovatelkou „již dlouhodobě hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno“, a z tohoto důvodu podal návrh na rozvod manželství. Řízení je vedeno u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 21 C 14/2019, na návrh navrhovatelky však bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení v této věci. Nelze přitom přehlédnout, jak přiléhavě v odůvodnění svého rozsudku zmiňuje odvolací soud, že v jiném souběžně probíhajícím sporu (mezi posuzovaným a společným synem posuzovaného a navrhovatelky o výživné), na jehož projednání měla navrhovatelka zájem, takový návrh neučinila. Lze tedy důvodně pochybovat o tom, že podáním návrhu na zahájení tohoto řízení o omezení svéprávnosti posuzovaného navrhovatelka sledovala především zájmy posuzovaného, a nikoli své vlastní. Navrhovatelkou předložený zdravotní záznam J. T. ze dne 17. 6. 2019 o aktuálním duševním stavu posuzovaného ničeho nevypovídá, neboť obsahuje závěry z „cíleného psychiatrického vyšetření“ samotné navrhovatelky, v rámci nichž se lékař k duševnímu stavu posuzovaného vyjadřoval pouze hypoteticky na základě údajů poskytnutých navrhovatelkou, bez osobní přítomnosti a přímého vyšetření posuzovaného. Oproti tomu posuzovaný v průběhu řízení v rámci své procesní obrany předložil lékařskou zprávu své praktické lékařky M. D. ze dne 15. 7. 2019, ve které se uvádí, že „potvrzujeme, že výše jmenovaný (P. P.) nevykazuje známky psychické poruchy“, a že „dosud nikdy nebyl léčen ani psychologem, ani psychiatrem“.
Za tohoto stavu tedy nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že (ve shodě se soudem prvního stupně) vyhodnotil návrh na omezení svéprávnosti posuzovaného podaný navrhovatelkou jako „zjevně bezúspěšné šikanózní podání“, a vyslovil souhlas s postupem soudu prvního stupně, který vyzval navrhovatelku k předložení lékařské zprávy o duševním stavu posuzovaného, a za situace, že tak navrhovatelka ve stanovené lhůtě neučinila, řízení podle ustanovení §35 odst. 2 věty druhé z. ř. s. zastavil.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je věcně správné, a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání navrhovatelky podle ustanovení §243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
Z vyjádření dovolatelky, že podává dovolání „proti veškerým výrokům, tedy proti výrokům I., II. a III.“ usnesení odvolacího soudu, vyplývá, že dovoláním napadá rovněž část usnesení odvolacího soudu, v níž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků. Zde však není dovolání navrhovatelky podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení [srov. §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání navrhovatelky v tomto směru – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) a c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání navrhovatelky do věci samé bylo zamítnuto a navrhovatelka je proto povinna nahradit posuzovanému náklady potřebné k účelnému uplatňování jeho práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboťnejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátkou a podpůrně též k vyhlášce č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [srov. nález Ústavního soudu ze dne 7.6.2016 sp.zn. IV. ÚS 3559/15] ve výši 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokátky vznikly posuzovanému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupkyně posuzovaného advokátka Mgr. Milada Majerová je plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které posuzovanému za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.113,- Kč (srov. §137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Navrhovatelka je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6.413,- Kč zaplatit posuzovanému k rukám advokátky, která posuzovaného v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.), a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu