ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2650.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 2650/2019-445
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , Územní pracoviště v hlavním městě Praze, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 697 97 111, jako správce zajištěného majetku žalobkyně b), a b) LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD. , se sídlem v Londýně, EC3V 3LT, Suite 319-3, Royal Exchange Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 4115679, zastoupeného JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, za účasti účastníka WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná 835/13, identifikační číslo osoby 257 80 450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, o vkladu práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 104/2015, o dovolání žalobce b) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2019, č. j. 4 Co 248/2018-293, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2019, č. j. 4 Co 248/2018-293, jakož i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. srpna 2018, č. j. 19 C 104/2015-257, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. prosince 2017, č. j. 19 C 104/2015-165, přerušil řízení, v němž se žalobkyně b) domáhala nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl zamítnut její návrh na vklad vlastnického práva a zástavního práva ke specifikovaným nemovitostem, do skončení řízení ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. srpna 2018, č. j. 19 C 104/2015-257, bylo rozhodnuto, že v řízení, které bylo přerušeno (usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2017, č. j. 19 C 104/2015-165), se pokračuje. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s tím, že: „s ohledem na hospodárnost řízení a s přihlédnutím k důvodům částečného zpětvzetí, když žaloba byla v části vzata zpět důvodně, rozhodl v souladu s ustanovením §111 o. s. ř. o pokračování řízení, aby soud mohl učinit příslušné procesní kroky.“
K odvolání žalobkyně b) Vrchní soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. března 2019, č. j. 4 Co 248/2018-293, potvrdil (jako věcně správné) usnesení soudu prvního stupně, když v záhlaví rozhodnutí – oproti označení účastníků na žalující straně soudem prvního stupně, z něhož vychází v tomto rozhodnutí i Nejvyšší soud – jako žalobce v následujícím označení uvedl: „a) LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD…., b) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových…“
Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení vyložil, že: „již ve svém předchozím usnesení v projednávané věci ze dne 10. 2. 2017, č. j. 4 Co 188/2016-133, dospěl k závěru, že dle jeho názoru za daných skutkových okolností není projednávaná věc závislá na výsledku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014 ve smyslu §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak, aby o věci nebylo možno rozhodnout. Odvolací soud nemá důvod se od svého názoru odchylovat a již z tohoto důvodu neshledává napadené usnesení soudu prvního stupně za věcně nesprávné a v podrobnostech odkazuje na důvody uvedené ve shora uvedeném rozhodnutí. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že právní názor vyjádřený dovolacím soudem v jiné věci na základě částečně odlišných skutkových východisek není dle názoru odvolacího soudu důvodem, proč by soud prvního stupně neměl postupovat podle právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v jeho předchozím rozhodnutí v projednávané věci a o věci na základě dosavadního stavu řízení meritorně rozhodnout.“
Podle odvolacího soudu „v projednávané věci žalobce b) projevil svoji vůli vstoupit do řízení pouze v části týkající se návrhu na vklad ve vztahu k zástavnímu právu k zajištění pohledávek za dlužníkem EPIAG LOFIDA – PORCELÁN CZ s. r. o., a tudíž pouze v této části do řízení vstoupil namísto původních účastníků v důsledku zajištění majetku podle §79e tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017). Ve zbytku se řízení nadále účastní původní účastníci řízení, a tudíž odvolání žalobce proti napadenému usnesení soudu prvního stupně nelze považovat za odvolání podané osobou neoprávněnou podle §218 písm. b) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně b) (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta řádné a včasné dovolání. V něm zejména namítá, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka postavení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako správce zajištěného majetku. Zdůrazňuje, že v posuzované věci odvolací soud posoudil otázku účastníků řízení odchylně od soudu prvního stupně, aniž by tato odchylka byla dostatečně odůvodněna. V dovolání pak podrobně rozvádí další dovolací argumentaci a závěrem navrhuje, aby dovolací soud přistoupil ke kasaci tohoto rozhodnutí, případně i ke kasaci prvoinstančního rozhodnutí.
Dovolání je z níže rozvedeného důvodu přípustné i důvodné.
Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz ) vyložil, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta), znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného „skutku“, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci.
Dále lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016,
sp. zn. 30 Cdo 944/2016, v němž dovolací soud zaujal právní názor, že pokud v aplikační úvaze soudu není zohledněna některá právně významná okolnost předvídaná v hypotéze příslušné právní normy, jejíž užití soud při zjištěném skutkovém stavu zvažoval, respektive zvažovat měl, pak není dost dobře možné tento základní chybějící aplikační element v přezkumném řízení domýšlet, dotvářet či doplňovat chybějící nosnou právní argumentací, poněvadž ve svém důsledku by tím došlo nejen k tzv. vzetí příslušné soudní instance z pohledu posuzovaného, ale především by takový postup byl ze samotného základu defektní s principem práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo účastníka na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí.
Lze dodat, že uvedené závěry se přiměřeně uplatní i na procesní rozhodnutí v dovolacím přezkumu, pokud z povahy věci je nezbytné vyložit (seznat) právně rozhodné skutkové či procesní okolnosti, které jsou významné pro vydání takového rozhodnutí; pomine-li prvoinstanční soud takové okolnosti v odůvodnění písemného vyhotovení vyložit, přičemž ke zjednání nápravy nedojde ani v odvolacím řízení, z povahy věci nepřichází v úvahu, aby tyto defekty byly odstraňovány – na podkladě uplatněného dovolacího důvodu a vymezených předpokladů přípustnosti dovolání – teprve v dovolacím řízení a za takové procesní situace nezbývá dovolacímu soudu nic jiného, než (při splnění řádně podaného dovolání oprávněnou osobou, tj. nepůjde-li o případ, kdy podané dovolání nebude obsahovat zákonem stanovené náležitosti ve smyslu §241a odst. 1 ve vazbě na §237 o. s. ř.) přistoupit k vydání kasačního rozhodnutí.
Taková situace nastala i v posuzovaném případě.
Soud prvního stupně přistoupil k vydání usnesení o pokračování řízení s odůvodněním (shrnuto z již tak stručně pojatého odůvodnění uvedeného rozhodnutí), že žalobce a) coby pověřený správce zajištěného majetku žalobkyně b) vzal žalobu (o vklad práva k nemovitým věcem) „částečně zpět v části týkající se pohledávek za společnost EPIAG LOFIDA – PORCELÁN CZ s. r. o.“ s tím, že sice „řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014 dosud nebylo pravomocně skončeno“ , avšak soud „s ohledem na hospodárnost řízení a s přihlédnutím k důvodům částečného zpětvzetí žaloby, když žaloba byla v části vzata zpět důvodně, rozhodl…o pokračování řízení, aby soud mohl učinit příslušné procesní kroky.“
Tato aplikační úvaha prvoinstančního soudu není vůbec dostatečná a tedy ani z pohledu aplikovaného práva v daných poměrech přezkoumatelná, neboť z odůvodnění rozhodnutí se nepodávají právně rozhodné skutkové okolnosti, přičemž právní posouzení postrádá tomuto případu vyžadující příslušné právně aplikační rozvedení, které v žádném ohledu nelze zredukovat (a považovat za dostačující) toliko odkazem na princip hospodárnosti řízení a na označený příslušný paragraf občanského soudního řádu.
V důsledku podaného odvolání se tak těžiště nabízejícího zjednání nápravy přesunulo do odvolacího řízení, v němž ovšem popsaný defekt nejenže nebyl odstraněn, ale připojily se k němu další defekty, které v konečném důsledku činí rozhodnutí odvolacího soudu rovněž nepřezkoumatelným.
Předně odvolací soud bez dalšího změnil nejen procesní pořadí účastníků na žalující straně, ale namísto Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových do záhlaví pojal jiného účastníka řízení, jehož označil jako „b) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových“ , aniž by tento svůj procesní počin v odůvodnění svého rozhodnutí smysluplně vyložil. Dovolací soud v tomto směru pouze ve stručnosti připomíná, že za určitých podmínek náleží aktivní legitimace také samotnému Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, který je způsobilý být sám účastníkem občanského soudního řízení v případech uvedených v §11 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2004, sp. zn. 29 Odo 1174/2003), přičemž v dovolacím řízení nemůže tyto esence za odvolací soud domýšlet či napravovat.
Dále odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůrazňuje, že setrvává na svém závěru učiněném v předchozím usnesení ze dne 10. února 2017, č. j. 4 Co 188/2016-133, aniž by rovněž smysluplně vyložil, též s přihlédnutím k bodu č. 9 odůvodnění svého usnesení, jaké konkrétní okolnosti v tomto případě vylučují použitelnost právního názoru vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2017, sp. zn. 21 Cdo 973/2017, že okolnost, že probíhá občanské soudní řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je návrh na zrušení rozhodčího nálezu, podle něhož má být proveden zápis práva do katastru nemovitostí vkladem, je důvodem pro přerušení řízení o žalobě podané podle části páté občanského soudního řádu ve smyslu §245 a §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve skutkově obdobné věci (vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 7/2015, o vkladu práv do katastru nemovitostí, podle téhož rozhodčího nálezu, jako v nyní posuzované věci) ve vydaném rozsudku ze dne 31. března 2020, sp. zn. 24 Cdo 1972/2019-756, mj. vyložil a odůvodnil právní názor, že se plně uplatní závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2017, sp. zn. 21 Cdo 973/2017, nebo ze dne 31. října 2017,
sp. zn. 21 Cdo 3366/2017) ohledně (shora již vyloženého) důvodu pro přerušení řízení o vkladové žalobě.
Z vyloženého vyplývá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není správné, stejně jako usnesení soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto podle §243e odst. 1 zrušil usnesení odvolacího soudu. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. s. ř. i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším řízení soud prvního stupně předně přihlédne k dosahu posledně zmíněných rozhodnutí Nejvyššího soudu pro poměry této věci a podle okolností přihlédne též k právní argumentaci žalobkyně b) obsažené v dovolání, která tímto rozhodnutí nebyla konzumována.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2020
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu