ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.3684.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 3684/2019-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. P. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Peterem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 225, proti žalovanému K. L. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Křížkové schody č. 67, o určení dědice, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 182/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. srpna 2017, č. j. 35 Co 86/2017-118, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Ústí na Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29.8.2017, č.j. 35 Co 86/2017-118, zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 1.4.2016, č.j. 15 C 182/2011-91, kterým bylo určeno, že dědici zůstavitelky J. K., zemřelé dne 15.4.2011, jsou ze závěti ze dne 6.2.2011 žalobkyně a žalovaný ohledně domu a pozemků, a že ohledně osobního automobilu a finančních prostředků na účtech je jediným dědicem žalovaný. V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že okresní soud neprovedl všechny rozhodující důkazy pro posouzení duševní způsobilosti zůstavitelky v době podpisu sporné závěti (výslechy všech navrhovaných svědků o chování zůstavitelky v jejím každodenním životě a znalecký posudek z odvětví psychiatrie), čímž „zatížil řízení vadami, majícími za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, neboť nebylo možno najisto na základě neúplně zjištěného skutkového stavu zodpovědět předběžnou otázku o tom, zda sporná závěť zůstavitelky ze dne 6.2.2011, nahrazující původní závěť zůstavitelky ze dne 20.1.2010, je platná“.
Žalovaný v dovolání (jehož přípustnost spatřuje v tom, že se jedná o závažnou právní otázku detailně soudy dosud neřešenou, a to „zda svědectví praktického lékaře před soudem nahrazuje odborný posudek ohledně otázky duševního stavu u pacientů, kteří v průběhu celého života nebyli léčeni u psychiatra“) uvedl, že podle jeho názoru není závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně neprozkoumal náležitě duševní stav zůstavitelky v době sepisování závěti dne 6.2.2011, odůvodněný, neboť soud vyslechl řadu svědků a praktického lékaře zůstavitelky a nechal zpracovat znalecký posudek v oboru písmoznalectví, jiné důkazy provést nemohl, neboť duševní stav zůstavitelky nemůže být několik let po její smrti jinak zjišťován, než svědectvím praktického lékaře a osob se kterými se stýkala, když se nikdy neléčila pro duševní chorobu, nepožívala žádná psychofarmaka ani jiné omamné látky, znalecký posudek psychiatra by byl zcela nadbytečný, když již praktický lékař zůstavitelky před soudem přednesl, že se nedochoval žádný záznam o léčení zůstavitelky z důvodu duševní choroby, a že zůstavitelka měla onkologické onemocnění s metastázemi do mozku, které ovlivňují motoriku, ale primárně nevyvolávají psychiatrické onemocnění.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, protože na věc dopadá ustanovení §238 odst. 1 písm. k) o.s.ř., podle něhož není dovolání přípustné proti rozhodnutí, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §237 o.s.ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního páva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť není podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné. Žalovaným v dovolání formulovaná „dosud detailně neřešená právní otázka“ (zda svědectví praktického lékaře nahrazuje znalecký posudek z oboru psychiatrie u pacienta, který se nikdy neléčil pro duševní chorobu) není otázkou, na které by záviselo napadené rozhodnutí, nýbrž jde zcela zjevně o vyslovení nesouhlasu se způsobem, jakým odvolací soud prováděl, resp. soudu prvního stupně nařídil provést, dokazování ohledně způsobilosti zůstavitelky k pořízení závěti dne 6.2.2011, což však není dovolací důvod odpovídající ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Lze dodat, že dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu, nebylo shledáno nepřípustným podle ustanovení §238 odst. 1 písm. k) o.s.ř., jak namítla žalobkyně, neboť toto ustanovení bylo do o.s.ř. doplněno zákonem č. 296/2017 Sb., s účinností od 30.9.2017, a podle jeho přechodných ustanovení (čl. II. bod 2.) se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; pokud bylo dovoláním napadené rozhodnutí vydáno 29.8.2017, nelze při rozhodování o dovolání aplikovat zmíněné ustanovení ve znění účinném od 30.9.2017.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Roman Fiala v. r.
předseda senátu