ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.3849.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 3849/2019-321
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce V. K., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zuzanou Nedomlelovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Vysoká č. 149/4, proti žalovaným 1) N. S., narozené dne XY, bytem XY, 2) M. J., narozené dne XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. č. 502/23, 3) R. K., narozenému dne XY, bytem XY, a 4) O. K., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janou Špačkovou, advokátkou se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, nám. T. G. Masaryka č. 80, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 155/2016, o dovolání žalovaného 4) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. července 2019, č. j. 19 Co 184/2019-300, 19 Co 185/2019-300, 19 Co 186/2019-300, 19 Co 187/2019-300, takto:
I. Dovolání žalovaného 4) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 4) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.7.2019, č. j. 19 Co 184/2019-300, 19 Co 185/2019-300, 19 Co 186/2019-300, 19 Co 187/2019-300, odmítl podle ustanovení §243c odst. 3 ve spojení s ustanovením §218 písm. b) o. s. ř. jako podané osobou k němu neoprávněnou. Subjektivně oprávněn (legitimován) k podání dovolání je účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu zcela vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Existenci případné újmy lze posuzovat pouze z procesního hlediska a v tomto směru je rozhodující výrok odvolacího soudu. Při tomto posuzování nelze vzít v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení (viz bod 17 in fine dovolání), nýbrž jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Tak tomu ovšem v souzené věci není, když dovoláním napadeným usnesením bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o odvolání žalobce pro nezaplacení soudního poplatku (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), a proto jakákoliv újma na právech žalovaného 4) v úvahu nepřipadá, a to tím spíše, byla-li žaloba o určení dědického práva žalobce rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta [kromě toho žalovaný 4) nastolil právní otázky – v případě (ii) a (iii) otázky náležitě nevymezil ani přípustnost dovolání, omezil se pouze na citaci ustanovení §237 o. s. ř., což ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu reprobuje (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014) – na nichž dovoláním napadené rozhodnutí nezávisí; odvolací soud se při přezkumu usnesení procesní povahy podle ustanovení §212a odst. 6 o.s.ř. správně omezil na důvody týkající se ve výroku řešené otázky, což vylučuje, aby své potvrzující usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání založil na dovolatelem zformulovaných otázkách týkající se věci samé].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu