ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.4248.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 4248/2019-3981
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci péče o nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí č. 3/4, jako kolizním opatrovníkem, syna matky V. M., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, třída kpt. Jaroše č. 1922/3, a otce J. R., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Adélou Hořejší, advokátkou se sídlem v Praze 6, Václavkova č. 343/20, o určení bydliště nezletilého, o úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti a výživného, o určení styku nezletilého s otcem a matkou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn 32 P 22/2016, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019 č.j. 18 Co 39/2019-3799, takto:
I. Dovolání matky se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.4.2019 č.j. 18 Co 39/2019-3799 byl k odvolání matky potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23.10.2018 č.j. 32 P 22/2016-2970 ve výrocích o svěření nezletilého do péče otce, o výživném, o úpravě styku nezletilého s matkou (běžný styk byl určen tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilým od středy sudého kalendářního týdne od 8.00 hodin do úterý lichého týdne do 16.00 hodin, dále byl upraven styk v době školních prázdnin a určeno místo předání nezletilého) spojeného s omezením (matce byl uložen zákaz vycestování s nezletilým mimo území České republiky bez výslovného písemného úředně ověřeného souhlasu otce a současně bylo matce uloženo zdržet se podání žádosti o vystavení cestovního pasu nebo jiného cestovního dokladu pro nezletilého), o určení bydliště nezletilého a o předběžné vykonatelnosti (výrok I.); ve výroku o styku matky s nezletilým v době jarních prázdnin byl rozsudek soudu prvního stupně změněn pouze za účelem upřesnění termínu styku (výrok II.), dále bylo konstatováno, že dluh matky na výživném nevznikl (výrok III.), ve výrocích o nákladech státu byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc v tomto rozsahu byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok IV.) a konečně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V.).
Dovolání matky proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné, neboť nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci týkající se omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení (srov. ustanovení §30 odst.1 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2015 sp. zn. 30 Cdo 5325/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.4.2015 sp. zn. 21 Cdo 1049/2015 ). I když lze přisvědčit dovolatelce, že úprava styku (jeho omezení, případně zákaz) rodiče s nezletilým dítětem, včetně určení podmínek styku (srov. §888 a §891 o.z.), stejně tak jako jiná opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí (srov. §908 o.z.), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (srov. §877 o.z.) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (srov. §906, §907 o.z.), ve svých důsledcích zpravidla vždy představují určité faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, nejde však o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti ve smyslu ustanovení §870 a §871 o.z.; uvedený závěr již dovodila ustálená soudní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2009 sp. zn. 30 Cdo 4496/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2001 sp. zn. 30 Cdo 2219/2000).
Protože dovolání matky směřuje proti rozhodnutí odvolací soudu, které bylo vydáno ve věci, v níž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, nemohl dovolací soud přezkoumat napadený rozsudek odvolacího soudu nejen z hlediska námitek, jimiž dovolatelka uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., ale nemohl se zabývat ani výtkami dovolatelky, ve kterých lze spatřovat zmatečností vady podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) a e) a §229 odst. 3 o.s.ř. (namítá-li dovolatelka, že „ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně“, že nezletilého „v rozporu s jeho nejlepším zájmem“ v řízení zastupoval „podjatý“ kolizní opatrovník a že odvolací soud „nepovolil dovolatelce doplnit vyjádření svého právního zástupce tam, kde právní zástupce neměl potřebnou znalost spisu“), případně jiné vady řízení (namítá-li dovolatelka, že „ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud prvního stupně“, že „v řízení před obecnými soudy nebyla respektována zásada rovnosti zbraní“ a že „ve věci byla opomenuta řada podstatných důkazů“). K takovým vadám (kdyby byly opodstatněné) totiž může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. – pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání matky, aniž se mohl dále věcí zabývat, podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu