ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.4290.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 4290/2019-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobců a) K. P. , narozené dne XY, b) J. P. , narozeného dne XY, zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, c) B. L. , narozené dne XY, d) R. P. , narozeného dne XY, a e) J. P. , narozeného dne XY, zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem shora, všichni bytem v XY, proti žalovaným 1) Albixial s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Plzeňská 157/98, identifikační číslo osoby 241 90 497, 2) LATRÁN s. r. o. , se sídlem v Českém Krumlově – Horní Bráně, Příční 600, identifikační číslo osoby 004 76 404, zastoupené Mgr. Petrem Nesporným, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 52, a 3) YARIS s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 33/5, identifikační číslo osoby 260 15 331, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 233/2018, o dovolání žalobců b) a e) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. dubna 2019, č. j. 8 Co 1732/2018-228, takto:
I. Dovolání žalobců b) a e) se odmítají .
II. Každý ze žalobců b) a e) je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Nesporného, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 52.
III. Ve vztahu mezi žalobci b) a e) a žalovanými 1) a 3) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. října 2018, č. j. 9 C 233/2018-141, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 12. listopadu 2018, č. j. 9 C 233/2018-147, a ze dne 20. listopadu 2018, č. j. 9 C 233/2018-166, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že označená kupní smlouva (ohledně převodu nemovitého majetku zapsaného v katastru nemovitostí), je neplatná, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. dubna 2019, č. j. 8 Co 1732/2018-228, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobci b), e) a žalovanými potvrdil, a v tomto rozsahu rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení, dále rozhodl o zastavení odvolacího řízení žalobců a), c) a d), a ve vztahu mezi těmito žalobci a žalovanými rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Svůj potvrzující rozsudečný výrok odvolací soud založil – s odkazem na označenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) – na závěru, že v daném případě odvolatelům nesvědčil naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě, jelikož podle žalobou dotčené převodní smlouvy byl již povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci b) a e) (dále již „dovolatelé“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které ovšem – pokud se týká primární právní otázky aplikace §80 o. s. ř., na jejímž vyřešení pak spočívají dovolateli dále formulované právní otázky – nesplňuje zákonem stanovené náležitosti, neboť v něm absentuje právně relevantní vymezení (některé ze čtyř v úvahu přicházejících variant) předpokladů přípustnosti dovolání podle §241a odst. 2 ve vazbě na §237 o. s. ř.
Dovolatelé uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., přičemž v rámci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání formulují celkem sedm právních otázek, z nichž (z povahy věci) šest těchto otázek se odvíjí od esenciální právní otázky v dané věci, totiž, zda dovolatelům v daném případě svědčí naléhavý právní zájem na určení, že označená kupní (převodní) smlouva je neplatná, byť podle ní byl již povolen (příslušným katastrálním úřadem) vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Jak plyne z obsahu podaného dovolání (str. 5. první odstavec), dovolatelé „jsou si vědomi judikatury (Nejvyššího soudu) , na kterou odkazuje napadený rozsudek ve vztahu k okolnosti preventivního charakteru určovací žaloby i ve vztahu k naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení poté, co došlo k převodu předmětných nemovitostí a po vkladu vlastnického práva. Vychází však z toho, že konkrétní případ je natolik specifický, že je třeba přisvědčit tomu, že v tomto případě má žalobce naléhavý právní zájem.“
Dovolatelé však již nepředkládají žádné zdůvodnění, respektive neformulují žádný svůj názor, který by měl dovolací soud zohlednit při posuzování přípustnosti jejich dovolání z hlediska jimi (rovněž) zvolené varianty předpokladu přípustnosti dovolání z důvodu, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka týkající se naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí poté, co byl již podle ní povolen vklad do katastru nemovitostí, by měla být posouzena jinak.
Nejvyšší soud ustáleně ve své judikatuře připomíná, že v dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Za právně relevantní vymezení posledně zmíněné varianty předpokladu přípustnosti dovolání však nelze považovat pouhou formulaci (kterou v daném případě dovolatelé nakonec zvolili), že: „konkrétní případ je natolik specifický, že je třeba přisvědčit tomu, že v tomto případě má žalobce (roz. dovolatelé) naléhavý právní zájem.“
Dovolateli tak není předložena žádná právně aplikační úvaha, kterou by měl Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání zohlednit a následně při rozhodování o dovolání posoudit, tj. zda dosud jím vyřešená právní otázka v oblasti aplikace §80 o. s. ř. ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu žalující strany na určení neplatnosti označené smlouvy o převodu nemovitostí, podle které byl již povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (viz v dovoláním napadeném rozsudku označená judikatura Nejvyššího soudu), by měla být posouzena jinak, případně, že byly naplněny podmínky ve smyslu §20 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích a přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, k předložení věci velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (zde k vyřešení předmětné procesní otázky).
Odhlédnuvše od výše uvedené je však třeba zdůraznit, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu je ustáleně zaujímán právní názor, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Jestliže však právní postavení žalobce je zpochybněno převodní smlouvou, na základě které má teprve dojít ke vkladu vlastnického práva či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, resp. jestliže vyslovení neplatnosti takové smlouvy, podle které dosud nebyl povolen vklad do katastru, by mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze přípustnost žaloby ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. dovodit (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 1996, sp. zn. II. Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na s. 113, a dále např. rozsudky dovolacího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 68/2001, ze dne 23. dubna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1876/2001, ze dne 25. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 2027/2008, a ze dne 31. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 3378/2009; vyjma prvních dvou shora uvedených rozhodnutí jsou dále označená rozhodnutí dovolacího soudu veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ). Uvedené závěry se pochopitelně přiměřeně uplatní i pro případ žaloby o určení platnosti převodní smlouvy, a to v závislosti na konkrétních okolnostech daného případu. Nejvyšší soud přitom nemá žádný důvod se od takto své ustálené rozhodovací praxe odchylovat.
Nebyla-li prostřednictvím řádně vymezeného předpokladu přípustnosti dovolání zpochybněna odvolacím soudem řešená právní otázka aplikace §80 o. s. ř. ve skutkových poměrech dané věci, která představovala primární důvod rozhodnutí odvolacího soudu, je nasnadě, že zbylá dovolateli uplatněná dovolací argumentace (v rámci jimi zformulovaných zbylých šesti právních otázek v dovolání) byla v důsledku uvedené procesní okolnosti konzumována.
Vzhledem k výše uvedenému (absence právně relevantního vymezení předpokladů přípustnosti dovolání) Nejvyšší soud proto uzavírá, že podané dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla dovolateli (jejich advokátem) odstraněna v zákonné lhůtě (§241b odst. 3, §243b a §243c odst. 1 o. s. ř.); dovolání bylo proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2020
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu