ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.715.2020.3
sp. zn. 24 Cdo 715/2020-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po F. Š., zemřelém dne 5. dubna 2017, posledně bytem XY, za účasti 1) F. Š., narozeného dne XY, bytem XY, 2) K. O., narozené dne XY, bytem XY|, a 3) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územního pracoviště v Ústí nad Labem, Mírové náměstí č. 3129/36, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 D 476/2017, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. září 2019, č. j. 9 Co 203/2019-174, takto:
I. Dovolání se v části směřující proti výroku I. usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. července 2019, č. j. 46 D 476/2017-161, o zamítnutí návrhu na likvidací pozůstalosti, odmítá .
II. Usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, a usnesení okresního soudu ve výrocích II., III. a IV. se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Řízení o pozůstalosti po F. Š., zemřelém dne 5. 4. 2017 (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2017, č. j. 46 D 476/2017-2. K provedení úkonů v řízení o pozůstalosti byla pověřena Mgr. Daniela Málková, notářka se sídlem v Ústí nad Labem. V rámci předběžného šetření bylo zjištěno, že zůstavitel nezanechal žádné pořízení pro případ smrti, že jako dědici podle zákonné posloupnosti přichází v úvahu jeho děti F. Š. a K. O. a že nezanechal žádný majetek. Usnesením ze dne 8. 8. 2017, č. j. 46 D 476/2017-106, Okresní soud v Ústí nad Labem řízení o pozůstalosti zastavil podle §153 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), protože zůstavitel nezanechal žádný majetek patřící do pozůstalosti, a rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notářky za provedení úkonů v řízení.
Podáním doručeným Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 15. 1. 2018 navrhl Městský soud v Praze dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli ohledně jeho 100 % podílu na společnosti P., se sídlem XY, IČ XY. Dne 15. 1. 2018 vydal Okresní soud v Ústí nad Labem usnesení o zahájení řízení o dodatečném projednání dědictví a pověřil Mgr. Danielu Málkovou, notářku v Ústí nad Labem, provedením úkonů v tomto řízení. Při jednání dne 12. 11. 2018, k němuž byli předvoláni F. Š. a K. O., byl notářkou zopakován dosavadní průběh a výsledky řízení a konstatován obsah podnětu k dodatečnému projednání dědictví. K tomu F. Š. a K. O. uvedli, že se se zůstavitelem běžně stýkali, že zůstavitel o společnosti P. nikdy nemluvil, domnívají se, že tato společnost nevyvíjela žádnou podnikatelkou činnost, že zůstavitel jako její jednatel nečinil žádná právní jednání, z toho důvodu podíl ve společnosti nemá žádnou prodejní cenu; jednání bylo uzavřeno jejich návrhem na likvidaci dědictví.
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. 12. 2018, č. j. 46 D 476/2017-144 (ve kterém za účastníky řízení označil F. Š., K. O. a Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), návrh na likvidaci zamítl (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.), rozhodl, že nepatrný majetek zůstavitele, a to podíl ve výši 100 % ve společnosti P., IČ XY, připadá státu – České republice jako majetek, který se nepodařilo zpeněžit (výrok III.), a určil odměnu a náhradu hotových výdajů notářky Mgr. Daniely Málkové (výrok IV.).
K odvolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 2. 2019, č. j. 9 Co 58/2019-153, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, s odůvodněním, že je-li hodnota předmětného obchodního podílu nulová, což odvolatelka nezpochybňuje, měl být podle §154 odst. 1 z. ř. s. vydán vypraviteli pohřbu, pokud by s tím souhlasil, ze spisu však není zřejmé, že by byl vypravitel pohřbu ohledně převzetí tohoto majetku osloven. Současně odvolací soud uvedl, že pokud vypravitel pohřbu nebude s nabytím obchodního podílu souhlasit, je nutné analogicky aplikovat ustanovení §237 odst. 1 z. ř. s.
Poté, co vypravitelka pohřbu, bývalá manželka zůstavitele L. Š., do protokolu soudu dne 12. 11. 2018 prohlásila, že s nabytím podílu zůstavitele ve společnosti P. nesouhlasí, Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 7. 2019, č. j. 46 D 476/2017-161, rozhodl, že se návrh na likvidaci zamítá (výrok I.), řízení se zastavuje (výrok II.), nepatrný majetek zůstavitele, a to podíl ve výši 100 % ve společnosti P., IČ XY, připadá státu – České republice, jako majetek, který se nepodařilo zpeněžit (výrok III.), a stanovil odměnu a náhradu hotových výdajů notářky za provedení úkonů v řízení (výrok IV.).
K odvolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 9. 2019, č. j. 9 Co 203/2019-174, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Vycházel ze zjištění, že vypravitelka pohřbu nesouhlasila s nabytím předmětného podílu zůstavitele v obchodní společnosti, který má zanedbatelnou či nulovou hodnotu, z toho dovodil, že nelze reálně předpokládat úspěšnost jeho zpeněžení, a uzavřel, že „smyslu a účelu zákona tak odpovídá, aby takový obchodní podíl připadl státu bez toho, aby byly vynakládány zbytečně prostředky na jeho marné zpeněžení“.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 2019, č. j. 9 Co 203/2019-174, podala Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání, jehož přípustnost podle ustanovení §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že právní otázky, na kterých napadené usnesení záviselo, nebyly dosud dovolacím soudem v úplnosti řešeny. Jde především o otázku připadnutí nezpeněženého majetku státu podle §237 z. ř. s. za situace, když nebyla určena výše aktiv, pasiv a čistá hodnota dědictví či jeho předlužení, likvidace dědictví nebyla provedena či vůbec podle ustanovení §195 a násl. z. ř. s. nařízena, resp. návrh na likvidaci byl zamítnut. Dovolatelka je toho názoru, že v takovém případě nelze mít za splněné podmínky pro připadnutí nezpeněženého majetku státu. Jestliže vypravitelka pohřbu nesouhlasila s tím, aby jí byl vydán majetek zůstavitele nepatrné hodnoty (předmětný podíl v obchodní společnosti), mělo proběhnout projednání dědictví, včetně zjištění osob, kterým svědčí dědické právo. Navíc je řízení zatíženo zásadní procesní vadou spočívající v tom, že usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno notářkou, jako soudní komisařkou, ačkoli měl podle ustanovení §100 odst. 2 písm. e) z. ř. s. rozhodovat výlučně soud, a odvolací soud tuto vadu nenapravil. Pro uvedené nesprávné právní posouzení věci a procesní vadu dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, se nejprve zabýval otázkou, zda je Česká republika oprávněna k podání dovolání proti označenému usnesení odvolacího soudu. Podle zjištění ze spisu nelze mít za to, že Česká republika je dědicem zůstavitele, nebo že by jí mělo dědictví připadnout jako odúmrť, popř. že se postarala o pohřeb zůstavitele, není ani věřitelem zůstavitele (srov. ustanovení §110 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“). Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. má oprávnění k podání dovolání účastník řízení, jímž Česká republika v části řízení, ve které bylo rozhodováno o návrhu na likvidaci pozůstalosti, není, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v části směřující proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (zamítnutí návrhu na likvidaci pozůstalosti), bylo dovolání podáno někým, kdo k tomu není oprávněn. Nejvyšší soud České republiky proto v této části dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti části usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. (připadnutí majetku, který se nepodařilo zpeněžit, státu) Česká republika právo k podání dovolání má, neboť bylo rozhodováno o jejích právech, resp. povinnostech, a je tak v této fázi řízení jeho účastníkem podle ustanovení §6 odst. 1 z. ř. s. Dále bylo však třeba posoudit, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů mimo jiné významné, zda lze o majetku zůstavitele rozhodnout, že připadá státu podle ustanovení §237 z. ř. s., aniž by byla nařízena likvidace pozůstalosti. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka nebyla od účinnosti z. ř. s. v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení odvolacího soudu je v části, kterou bylo rozhodováno o připadnutí 100 % podílu ve společnosti P. státu, podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §100 odst. 2 písm. e) z. ř. s. se pověření notáře k provedení úkonů soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti nevztahuje na rozhodnutí o připadnutí majetku patřícího do likvidační podstaty státu podle ustanovení §237 z. ř. s. Skutečnost, že v projednávané věci odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně obsahující i rozhodnutí o připadnutí majetku zůstavitele státu podle ustanovení §237 z. ř. s., třebaže toto usnesení v rozporu s ustanovením §100 odst. 2 písm. e) z. ř. s. vydala notářka, představuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z tohoto důvodu bylo dovolání shledáno Nejvyšším soudem České republiky jako opodstatněné, vedoucí ke zrušení napadeného usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř.
K dovolatelkou uplatněnému dovolacímu důvodu, zda lze aplikovat ustanovení §237 z. ř. s. (podle něhož majetek zůstavitele patřící do likvidační podstaty, který se nepodařilo zpeněžit, připadá státu), aniž byla nařízena likvidace pozůstalosti, lze uvést, že toto ustanovení je součástí úpravy likvidace pozůstalosti v rámci řízení o pozůstalosti (hlava III., díl 4 z. ř. s.). Smyslem a účelem likvidace pozůstalosti je, aby veškerý majetek, o němž se podařilo zjistit, že patřil zůstaviteli, byl zpeněžen, a aby výtěžek získaný zpeněžením byl rozvržen mezi věřitele tak, aby byly alespoň částečně uspokojeny jejich pohledávky za zůstavitelem. Předpoklady pro nařízení likvidace pozůstalosti jsou uvedeny v ustanovení §195 z. ř. s. V oddíle 3 (likvidační podstata), pododdíle 6 (zpeněžení majetku likvidační podstaty) jsou upraveny způsoby zpeněžování a nabytí majetku z likvidační podstaty, tento pododdíl uzavírá ustanovení §237 (viz shora). Je jen stěží akceptovatelné, aby toto jediné ustanovení bylo „vytrženo“ z ucelené úpravy likvidace pozůstalosti, když návrh na likvidaci pozůstalosti soud zamítl.
Jestliže dovoláním napadené usnesení v části, proti němuž bylo dovolání shledáno přípustným, trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro zamítnutí dovolání, ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení v této části, včetně rozhodnutí potvrzujícího zastavení řízení [§242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto usnesení (vyjma výroku o zamítnutí návrhu na likvidaci pozůstalosti) a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Ústí nad Labem) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu