ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.96.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 96/2020-731
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, ve věci péče o nezletilé AAAAA (pseudonym) , narozeného dne XY, a BBBBB , narozeného dne XY, oba bytem XY, Ruská federace, oba zastoupené Městskou částí Praha 6 se sídlem úřadu městské části v Praze 6, Čs. armády č. 23, jako kolizním opatrovníkem, dětí matky J. L. G. , narozené dne XY, bytem XY, Ruská federace, zastoupené Mgr. Lenkou Horáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Dělnická č. 327/15, a otce V. M. , narozeného dne XY, bytem ve XY, o úpravu poměrů pro dobu před a po rozvodu manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 P 35/2012, o dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2019, č. j. 12 Co 162/2019-704, takto:
I. Dovolání matky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.7.2019, č.j. 12 Co 162/2019-704, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2.4.2019, č.j. 12 P 35/2012-652, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 vyslovil, že „není příslušný k projednání a rozhodnutí této věci“ a řízení ve věci úpravy poměrů zastavil, a to z důvodu nedostatku pravomoci soudů České republiky k řízení, což je podle §104 odst. 1 o.s.ř. neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.; k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014), a dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Jestliže dovolatelka odkazuje na poučení odvolacího soudu o přípustnosti podání dovolání, zjevně přehlédla, že odvolací soud ji poučil o přípustnosti dovolání „za splnění podmínek a důvodů vymezených v ustanovení §237 o.s.ř.“, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu je navíc stran dovolatelkou napadaného závěru o posouzení „obvyklého bydliště“ nezletilých dětí a vymezení doby rozhodné pro posouzení tohoto hlediska, tj. ke dni podání návrhu, v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2011, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.12.2016, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50, ročník 2018), na niž odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení též přiléhavě odkazuje, a není důvod, aby rozhodné otázky byly posouzeny jinak.
K doplnění dovolání matky datovanému dnem 24.2.2020 dovolací soud nepřihlédl, neboť bylo podáno po lhůtě zákonem vymezené pro podání dovolání (viz ustanovení
§240 a §241b odst. 3 věta první o.s.ř.) a ani v tomto doplnění dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, pouze zde uvádí nové skutkové okolnosti ohledně trávení volného času nezletilých dětí, čímž však uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věta první o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 4. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu