ECLI:CZ:NS:2020:24.ND.276.2020.1
sp. zn. 24 Nd 276/2020-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, ve věci oprávněné Fakultní nemocnice v Motole, se sídlem v Praze 5, V úvalu 84/1, IČO 00064203 , proti povinnému G. Z., narozenému dne XY, v České republice posledně bytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 1237/2020, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 1237/2020 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Ivo Erbert, se sídlem exekutorského úřadu v Praze 3, Milešovská 1326/4, podal dne 19. května 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 5 žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 2 329 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. prosince 2019, č. j. 42 C 308/2019-22.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 25. května 2020, č. j. 14 EXE 1237/2020-15, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti (výrok II.), neboť povinný „neprochází registrem obyvatel, registrem cizinecké policie pro pobyt cizinců (jeho pobyt v ČR byl ukončen k datu 15. 10. 2011), ani registrem osob podnikajících dle živnostenského zákona“ a soudu „není znám ani případný majetek povinného umístěný v jeho obvodu.“
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V případě prvního z předpokladů, které musí být splněny, aby Nejvyšší soud určil místně příslušný soud (§11 odst. 3 o. s. ř.), a sice že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, vychází Nejvyšší soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle které při určení místně příslušného soudu nezkoumá (není oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci s tím, že tuto otázku náležitě zkoumal soud, u kterého byl podán návrh na pověření exekutora k provedení exekuce, který tak učinil s kladným výsledkem; tedy, že je v posuzované věci dána, neboť dospěl k závěru, že je namístě postupovat podle ustanovení §11 odst. 3 a §105 o. s. ř. (usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015).
Povinný nemá v současné době povolen žádný druh pobytu na území České republiky, proto nelze určit soud povinného ve smyslu ustanovení §45 odst. 2 věty první exekučního řádu. Jelikož ze spisu nevyplývá, že by měl povinný na území České republiky majetek, a případnou existenci exekučně postižitelného majetku povinného na území České republiky soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013), není dána místní příslušnost soudu ani podle ustanovení §45 odst. 2 věty in fine exekučního řádu.
Z uvedeného vyplývá, že také druhý z předpokladů – absence skutečností rozhodných pro určení místní příslušnosti soudu – vyplývajících z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., je splněn.
Nejvyšší soud v těchto situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v ustanovení §6 o. s. ř., která nachází naplnění (mimo jiné) aplikací pravidla, že místně příslušným je ten soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle ustanovení §43a exekučního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 32 Nd 80/2012, nebo již zmiňované usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012).
Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle ustanovení §43a exekučního řádu, tj. Obvodní soud pro Prahu 5.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu