ECLI:CZ:NS:2020:24.ND.394.2020.1
sp. zn. 24 Nd 394/2020-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci oprávněného Statutárního města Ústí nad Labem , se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8 , identifikační číslo osoby 000 81 531, proti povinnému N. S. , narozenému dne XY, bytem v Bulharské republice, XY, o nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 2009/2020, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 2009/2020 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Vratislav Pospíšil, se sídlem exekutorského úřadu v Ústí nad Labem, Velká Hradební 484/2, podal dne 16. června 2020 u Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněného Statutárního města Ústí nad Labem ve výši 1.000,- Kč dle rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 6. května 2014 zn. MM/OK/PD/15283/14/R.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. července 2020, č. j. 54 EXE 2009/2020-17, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v exekučním titulu, jakož i v žádosti o pověření a nařízení exekuce byla uvedena adresa povinného XY, Bulharsko. Lustrací v centrální evidenci obyvatel a dalších registrech, však nebylo zjištěno, že by povinný měl na území České republiky bydliště. Na dotaz soudu prvního stupně sdělilo Ministerstvo vnitra – odbor azylové a migrační politiky, že povinný neprochází Cizineckým informačním systémem jako osoba s povoleným pobytem na území České republiky. S ohledem na uvedené proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že současné místo pobytu povinného není známé.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které jsou tu v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případě nebylo zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů. Vzhledem k tomu, že v současné době nemá povinný povolen žádný druh pobytu na území České republiky, nelze určit soud povinného ve smyslu ustanovení §45 odst. 2 věty první exekučního řádu. Protože ze spisu nevyplývá, že by měl povinný na území České republiky majetek, a případnou existenci exekučně postižitelného majetku povinného na území České republiky soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013), není dána místní příslušnost soudu ani podle ustanovení §45 odst. 2 věty poslední exekučního řádu.
Vzhledem k tomu, že v dané věci chybí skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti soudu, Nejvyšší soud po předložení věci soudem prvního stupně rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení tak, že věc projedná soud prvního stupně, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 9. 2020
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu