ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.128.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 128/2019-330
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: W. F., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem se sídlem Nerudova 63/16, 430 01 Chomutov, proti žalované: ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín - Děčín IV-Podmokly, IČO 24729035, zastoupená Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, o 1 144 112,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 83/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 17 Co 117/2017-302, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 15 972 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Radka Pokorného.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 17 Co 117/2017-302, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 10. 2016, č. j. 18 C 83/2011-253, ve výroku, jímž zamítl žalobu na zaplacení 1 144 112,20 Kč s příslušenstvím a výroku o náhradě nákladů řízení státu, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů ve vztahu mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce měl zájem vybudovat fotovoltaickou elektrárnu a připojit ji k distribuční síti žalované, proto dne 11. 6. 2009 požádal žalovanou o připojení. V návaznosti na to vydala žalovaná dne 3. 7. 2009, s platností do 2. 1. 2010, stanovisko k žádosti o připojení (dále jen „stanovisko“) č. 41207457996, v němž určila podmínky pro připojení. Do dne 2. 1. 2010 žalobce tyto podmínky nesplnil, proto dne 24. 2. 2010 požádal žalovanou o prodloužení platnosti vydaného stanoviska. Tuto žádost žalovaná nejprve zamítla, avšak po další komunikaci účastníků ji prodloužila do 14. 9. 2010. K připojení žalobce k distribuční síti pak nedošlo, neboť ve lhůtě stanovené v čl. II bod 4 vyhlášky č. 81/2010 Sb., jíž byla změněna vyhláška č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, nepodal žádost o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že nepožádal-li žalobce do 1. 7. 2010 o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, zanikla mu rezervace příkonu nebo výkonu, a jestliže za těchto okolností neuzavřela žalovaná smlouvu o připojení, nedopustila se tím žádného protiprávního jednání. Není tak splněna jedna ze základních podmínek odpovědnosti za škodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, při kterém se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, přičemž však na žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu nepoukazuje. Odklon od ustálené judikatury Nejvyššího soudu spatřuje v tom, že v případě, že žalovaná v pozici odborníka a zástupce České republiky vydala nesprávné či nezákonné rozhodnutí a uvedla tak druhou smluvní stranu v omyl, odpovídá za škodu tím způsobenou. Je přesvědčen, že žalovaná zavinila vznik škody, neboť dle něj tato skutečnost vyplývá z provedených důkazů i z právní úpravy. Všechny důkazy prokazující jeho žalobní tvrzení o tom, že mu škoda vznikla a že škodu zavinila žalovaná, předložil. Žalovaná ve stanovisku určila podmínky, za nichž má žalobce právo na připojení výrobny elektrické energie do soustavy, jež žalobce splnil. Navíc závěr soudu o výši škody odporuje provedeným důkazům, zejména znaleckým posudkům. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce neobsahuje žádné zákonem požadované údaje o tom, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti - konkrétně od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně, anebo má být posouzena, jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Spatřuje-li dovolatel odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v posouzení otázky odpovědnosti odborníka a zástupce státu za nesprávné nebo nezákonně rozhodnutí, míjí se tato námitka s problematikou, jež byla v projednávané věci řešena. Nešlo totiž o nárok na náhradu škody vzniklé nesprávným nebo nezákonným rozhodnutím státního orgánu, ale o nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku neuzavření smlouvy o připojení k distribuční soustavě, jehož se judikatura řešící odpovědnost státu za škodu vzniklou nesprávným nebo nezákonným rozhodnutím netýká. Sluší se dodat, že právním závěrům odvolacího soudu nelze ničeho vytknout. Důvodem nepřipojení fotovoltaické elektrárny žalobce k distribuční síti byla nečinnost žalobce, který nepostupoval podle čl. II bod 4 vyhlášky č. 81/2010 Sb., jež novelizovala vyhlášku č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, podle něhož bylo třeba v případě, že došlo k prodloužení doby závaznosti stanoviska k žádosti o připojení, a prodloužená doba trvá za účinnosti citované vyhlášky (účinná od 1. 4. 2010), nejpozději do 3 měsíců od její účinnosti požádat o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, jinak rezervace příkonu nebo výkonu zanikne. Žalobce žádost o uzavření smlouvy ve stanovené lhůtě (do 1. 7. 2010) nepodal, proto rezervace zanikla, stejně jako nárok žalobce na uzavření smlouvy o připojení, jež je podle §3 odst. 1 písm. c) citované vyhlášky nezbytnou podmínkou pro připojení.
Dovolatel namítá, že prokázal všechny rozhodné skutečnosti pro to, aby byla shledána odpovědnost žalované za vzniklou škodu, a žádá, aby dovolací soud v tomto smyslu rozhodnutí soudu změnil. Pomíjí však zcela skutkovou okolnost, že nepožádal ve stanovené lhůtě o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Nesprávnost rozhodnutí je tak v dovolání vyvozována nikoliv z nesprávného právního názoru soudu, nýbrž z toho, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž dovolatel nesouhlasí; v podstatě předkládá vlastní verzi skutkového stavu, přičemž polemizuje s tím, jak soudy nižších stupňů zhodnotily důkazy významné pro závěr o důvodnosti nároku. Uplatňuje tak námitky proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však přípustnost dovolání nelze založit (§237 a §241a odst. 1 o. s. ř.). Totéž platí pro námitku týkající se nesprávně zjištěné výše škody.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu