ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.1477.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 1477/2020-471
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: M. B. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti žalovaným: 1) HALAMA LEGAL, advokátní kancelář, s. r. o. , IČO 24693006, se sídlem Národní 58/32, Praha 1, zastoupená Mgr. Barborou Reinischovou, advokátkou se sídlem Čihákova 405/23, Poděbrady, za účasti vedlejší účastnice na straně první žalované: Generali Česká pojišťovna a. s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem Bílkova 132/4, Praha 1, 2) M. D. , IČO XY, se sídlem XY, o zaplacení 4 248 270 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 3/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, se zamítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 4. 2019, č. j. 11 C 3/2017-334, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 248 270 Kč s příslušenstvím, a uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení první žalované 294 867,05 Kč, druhému žalovanému 1 500 Kč a vedlejší účastnici 289 286,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobkyni zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 52 341 Kč, vedlejší účastnici 61 952 Kč, a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně zjistil skutkový stav, nesprávně hodnotil důkazy, judikatura, o kterou soudy opřely své rozhodnutí, na projednávaný případ nedopadá, nebyly správně vyhodnoceny předpoklady odpovědnosti advokáta za škodu, je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody. Odkazuje na celou řadu rozhodnutí Ústavního i Nejvyššího soudu týkajících se podmínek pro vydání rozsudku pro uznání podle §114b odst. 5 ve spojení s §153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Podle §243 písm. a) o. s. ř., může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
V souzené věci se reálná hrozba závažné újmy, jež by měla vzniknout žalobkyni a jež je nezbytným předpokladem vyhovění nároku na odklad vykonatelnosti, z dovolání ani z obsahu spisu nepodává. Žalobkyně takové skutečnosti v dovolání ani netvrdí. Za této situace však nelze dovodit reálnou hrozbu závažné újmy, jež by v případě výkonu rozhodnutí mohla žalobkyni vzniknout. Taková újma by jí nevznikla ani vymožením nákladů řízení, jež má žalobkyně uhradit na základě dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť v případě pozdějšího zrušení vykonatelného rozhodnutí by mohla být napravena; z obsahu spisu se nepodává a žalobkyně to ani netvrdí, že by vzhledem k majetkovým poměrům žalované nebo vedlejší účastnice mohla případně nastat nedobytnost takové pohledávky.
Nejvyšší soud proto žádost žalobkyně o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu