ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.1708.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 1708/2019-618
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s. p. , se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, IČO 42196451, proti žalovaným: 1. ČEZ, a. s. , se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, IČO 45274649, 2. Elektrárna Počerady, a. s. , se sídlem Duhová 1444/2, Praha 4, IČO 24288110, o 10.607.793 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 9/2015, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2019, č. j. 6 Cmo 197/2018-407, ve znění opravného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 6 Cmo 197/2018-430, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2019, č. j. 6 Cmo 197/2018-407, ve znění opravného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 6 Cmo 197/2018-430, jímž byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, č. j. 52 Cm 9/2015-372, tak, že 1. žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 8.667.380 Kč s příslušenstvím, 2. žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 1.940.413 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť dovolatelky v něm neuplatnily žádné právní otázky, které by již byly dříve dovolacím soudem řešeny, napadené rozhodnutí by na nich bylo založeno a na základě dovolatelkami uplatněných námitek by bylo možno dojít k závěru, že by se od této judikatury odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil, popř. že jsou dány důvody pro to, aby tyto právní otázky byly dovolacím soudem nově posouzeny jinak.
Obě dovolatelky uplatnily shodné dovolací námitky. Odvolacímu soudu vytkly, že jim nesdělil svůj předběžný právní závěr, který byl odlišný od závěru soudu prvého stupně, že změnil rozhodnutí soudu prvého stupně, aniž by provedl všechny důkazy, které v rámci své obrany navrhly žalované, a řádně nevyhodnotil důkazy, které provedl. Dále vznesly námitky proti průběhu dokazování, proti povaze odvolacím soudem provedených důkazů a proti způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem. Nesouhlasily se skutkovým závěrem odvolacího soudu o existenci a výši škody. Rozsudek odvolacího soudu pokládají za nepřezkoumatelný pro nedostatek přesvědčivých důvodů.
Dovolatelky tedy uplatnily námitky proti skutkovým závěrům odvolacího soudu o existenci a výši škody a proti procesu dokazování, které k tomuto závěru odvolací soud vedly, a dále namítly existenci vad řízení, které podle nich vedly k nesprávnému rozhodnutí ve věci.
Proces zjišťování výše škody je součástí dokazování a zjišťování skutkového stavu, náleží proto primárně do kompetencí soudu nalézacího (soudu prvního stupně), neboť dovolací přezkum, jako mimořádný opravný prostředek, není určen pro získávání nových skutkových zjištění ani jejich revizi (srov. §237, §241a odst. 1 o. s. ř.), ale pro přezkum otázek právních. Z téhož důvodu nejsou způsobilými založit přípustnost dovolání ani námitky zpochybňující obsah v řízení provedených znaleckých posudků či sporující postup soudů v rámci důkazního řízení (neprovedení dalších žalovanými označených důkazů, chybné hodnocení provedených důkazů, rezignace na zjišťování dalších příčin poškození lesních porostů apod.).
Závěry uvedené v předchozím odstavci se pak vztahují i k dalším námitkám dovolatelek, že nebyla prokázána existence skutečné škody a že odvolací soud nekriticky přejal výši škody z tvrzení žalobce, aniž by současně provedl jakýkoli relevantní důkaz v tomto směru. V daném ohledu je třeba poukázat především na to, že odvolací soud opřel svůj závěr o škodě a její výši vyjma interních podkladů žalobce (provedených k důkazu) rovněž o znalecký posudek RNDr. Pavla Hadaše, Ph. D., a o znalecký posudek Ing. Jana Fremutha, MBA, jenž mimo jiné v terénu ověřoval vstupní údaje rozhodující pro výpočet škody a přezkumu podrobil též konkrétní žalobcem provedené výpočty. Dospěl přitom k závěru, že výše žalobcem vykázané škody odpovídá skutečnosti a za správnou označil rovněž metodiku provedených výpočtů. Vzhledem k tomu, že metodika RNDr. Hadaše je v soudní praxi uznávána (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 46/2004), jsou pak i závěry plynoucí z podle ní zpracovaných znaleckých posudků použitelné jako důkaz. Soudy tedy mohou k závěru o příčinné souvislosti, jakož i o existenci a výši škody (byť částečně paušalizované, neboť není v současnosti prakticky možné evidovat škodu na jednotlivých stromech přesně) dospět i z příslušných znaleckých posudků, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Z procesněprávního hlediska proto není podobný postup soudu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a domáhají-li se dovolatelky závěru, že skutkový stav je jiný, než jak byl zjištěn na základě tohoto postupu, jedná se opět o námitky proti skutkovým zjištěním, jež přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit.
Vytýkají-li dovolatelky odvolacímu soudu, že je nepoučil o svém předběžném právním názoru, pročež je jeho rozhodnutí překvapivé, že neprovedl důkazy jimi navrhované, že se nedostatečně vypořádal s jejich námitkami, potažmo namítají-li nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, uplatňují námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolatelky nenapadly žádné právní závěry odvolacího soudu, není jejich dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu