ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.204.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 204/2020-532
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: V. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph. D., advokátem, se sídlem Bašty 416/8, Brno, proti žalované: Fakultní nemocnice Brno , IČO 65269705, se sídlem Jihlavská 20, Brno, zastoupená JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou se sídlem Špitálka 434/23b, Brno, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa Pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o zaplacení 211.764 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 218 C 82/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2019, č. j. 44 Co 65/2019-495, o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2019, č. j. 44 Co 65/2019-495, se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 12. 2018, č. j. 218 C 82/2010-452, žalované uložil, aby žalobci zaplatila 48.600 Kč s 8% úrokem z prodlení od 30. 6. 2010 do zaplacení, žalobu zamítl co do částky 207.564 Kč s 8% úrokem z prodlení z částky 163.164 Kč od 30. 6. 2010 do zaplacení a se 7,05% úrokem z prodlení z částky 44.400 Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení a uložil žalované a vedlejší účastnici zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 67.264 Kč, státu na náhradě nákladů řízení 50.104 Kč a soudní poplatek 2.430 Kč.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 9. 2019, č. j. 44 Co 65/2019-495, jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části výroku a změnil jej ve vyhovující části výroku tak, že žalobu zamítl i co do částky 48.600 Kč s příslušenstvím. Žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 274.864 Kč a státu náklady řízení 50.104 Kč a 1.182 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil v judikatuře dosud neřešenou otázku závaznosti rozsudku ve věci ochrany osobnosti vůči řízení o náhradu škody na zdraví mezi týmiž účastníky z téže škodní události a dále rovněž dosud judikatorně neřešenou otázku existence nároku na náhradu za bolest vytrpěnou při plánovaném operačním zákroku. Dovolatel namítá, že soudy obou stupňů nepřípustně vyšly z předpokladu, že jsou vázány skutkovými zjištěními, učiněnými v rámci řízení o ochranu osobnosti, vedeného žalobcem vůči žalované a v souladu se závěry soudu ve zmíněném řízení též uzavřely, že žalovaná neporušila žádnou svou povinnost podle §420 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Přiznání náhrady za bolest vytrpěnou při operaci podle žalobce nebrání okolnost, že nešlo o úraz, ale o plánovanou operaci. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatel „s ohledem na osobní a majetkové poměry a výši nákladů, k jejichž náhradě byl zavázán“ (celkem 326.150 Kč) navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Dodal, že výrok o náhradě nákladů řízení napadl samostatně ústavní stížností.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
V souzené věci se reálná hrozba závažné újmy, jež by měla vzniknout dovolateli a jež je nezbytným předpokladem vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti, z dovolání ani z obsahu spisu nepodává. Dovolatel svůj návrh na odklad vykonatelnosti odůvodnil pouze odkazem na své „osobní a majetkové poměry“ a tím, že náhrada nákladů je vysoká. Za této situace však nelze dovodit reálnou hrozbu závažné újmy, jež by v případě výkonu rozhodnutí mohla žalobci vzniknout. Taková újma by mu nevznikla ani vymožením nákladů řízení, jež má uhradit na základě dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť v případě pozdějšího zrušení vykonatelného rozhodnutí by mohla být napravena; z obsahu spisu se nepodává a dovolatel to ani netvrdí, že by vzhledem k majetkovým poměrům žalované mohla případně nastat nedobytnost takové pohledávky.
Nejvyšší soud proto žádost dovolatele o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu