ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.233.2020.2
sp. zn. 25 Cdo 233/2020-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. J. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, Praha, proti žalovanému: P. W. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Jiřím Šmrhou ml., advokátem se sídlem Plánkova 600, Strakonice, za účasti: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, jako vedlejší účastník na straně žalovaného, o 114.309 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 160/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2019,
č. j. 7 Co 1178/2019-211, takto:
Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 Co 1178/2019-211, se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 28. 5. 2019, č. j. 8 C 160/2017-159, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na bolestném částku 5.656 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbývající části nároku na bolestné ve výši 8.653 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), stejně tak zamítl nárok na úhradu další nemajetkové újmy ve výši
100.000 Kč s příslušenstvím (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV a V). Rozhodl tak o žalobě, v níž se žalobce domáhal po žalovaném původně částky 148.901 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o náhradu škody na zdraví sestávající z náhrady za vytrpěnou bolest v částce 31.000 Kč, z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 17.901 Kč a z náhrady další nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení v důsledku plnění vedlejšího účastníka na straně žalovaného, který částečně uspokojil žalobcem uplatněný nárok na náhradu za vytrpěnou bolest v částce 16.691 Kč a zaplatil rovněž náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti 17.901 Kč, bylo řízení ohledně těchto částek v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastaveno. Předmětem řízení tak byl nárok žalobce na zaplacení náhrady za vytrpěnou bolest v částce 14.309 Kč s příslušenstvím a nárok na zaplacení další nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 Co 1178/2019-211, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v rozsahu výroků II a III (výrok I), změnil ve výrocích IV a V ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému
36 154,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 19 087,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl, že vedlejší účastník na straně žalovaného nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Především namítá, že odvolací soud se v posuzovaném případě uplatněného nároku na náhradu další nemajetkové újmy ve smyslu §2958 o. z. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou a otázku, která se vztahuje k ochraně základních práv a svobod a odvolací soud se při jejich řešení odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu. Současně navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
V posuzované věci se reálná hrozba závažné újmy, jež by měla vzniknout dovolateli, a jež je nezbytným předpokladem vyhovění nároku na odklad vykonatelnosti, z dovolání ani z obsahu spisu nepodává. Dovolatel svůj návrh na odklad vykonatelnosti nijak neodůvodnil. Za této situace nelze dovodit reálnou hrozbu závažné újmy, jež by v případě výkonu rozhodnutí mohla žalobci vzniknout. Taková újma by mu nevznikla vymožením nákladů řízení, jež má žalovaný uhradit na základě dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť v případě pozdějšího zrušení vykonatelného rozhodnutí by mohla být napravena; z obsahu spisu se nepodává a dovolatel to ani netvrdí, že by vzhledem k majetkovým poměrům žalovaného mohla případně nastat nedobytnost takové pohledávky.
Nejvyšší soud proto návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu