ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2469.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 2469/2019-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) O. V. , narozený XY a b) M. V., narozený XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Terezou Kubalíkovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalovaným: 1. Z. K., narozená XY, a 2. J. K., narozený XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Petrem Boučkem, advokátem se sídlem Apolinářská 445/6, Praha 2, o zaplacení 1.800 USD s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 187/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, č. j. 25 Co 41/2018-151, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení 4.940 Kč k rukám zástupkyně žalobců, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2018, č. j. 25 Co 41/2018-151, změnil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 10. 2017, č. j. 6 C 187/2016-69, jen tak, že zamítl žalobu co do 8,05 % úroku z prodlení z částky 1.800 USD od 12. 12. 2015 do 3. 4. 2016, jinak potvrdil výrok rozsudku okresního soudu, jímž bylo žalovaným uloženo zaplatit právní předchůdkyni žalobců 1.800 USD s 8,05 % úrokem z prodlení od 4. 4. 2016 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem i o nákladech odvolacího řízení.
Vyšel ze zjištění, že žalovaný jakožto zájemce o studijní pobyt v zahraničí a žalovaná jako jeho zákonná zástupkyně jednali s právní předchůdkyní žalobců jako zprostředkovatelkou o uzavření smlouvy o zprostředkování studijního pobytu žalovaného v USA, zúčastnili se informativní schůzky, podali závaznou přihlášku žalovaného ke studiu na střední škole v USA s potřebnými doklady a náležitostmi, avšak poté, co právní předchůdkyně žalobců již smluvnímu partneru v USA (organizaci ICES) uhradila příslušné platby za pobyt žalovaného a dne 24. 11. 2015 žalovaným zaslala elektronickou poštou návrh smlouvy o zprostředkování, žalovaní dne 9. 12. 2015 právní předchůdkyni žalobců sdělili, že smlouvu neuzavřou, neboť zjistili, že půlroční pobyt na zahraniční škole by nebyl žalovanému započítán do studia v České republice a žalovaný by zde musel opakovat ročník. Smluvní partner vrátil právní předchůdkyni žalobců finanční prostředky, zaplacené za pobyt žalovaného, snížené o stornopoplatek ve výši 1.800 USD. Tato částka představuje podle závěru odvolacího soudu škodu, která podle §1729 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) vznikla právní předchůdkyni žalobců v důsledku toho, že žalovaní s ní neuzavřeli smlouvu o zprostředkování, jejíž uzavření se v dané fázi kontraktačního procesu jevilo vysoce pravděpodobným. Odvolací soud k námitkám žalovaných konstatoval, že žalovaní v daném smluvním vztahu byli v postavení spotřebitelů a že právní předchůdkyně žalobců při kontraktačním procesu dostála povinnostem stanoveným §1811 o. z., přičemž ustanovení §1729 o. z. se vztahuje i na spotřebitelské smlouvy. Smlouva o zprostředkování neměla podle odvolacího soudu být uzavřena distančním způsobem, když účastníci o jejím obsahu a uzavření jednali osobně na informační schůzce. Námitku žalovaných, že by se mělo jednat o smlouvu o zájezdu podle §2521 o. z., neshledal odvolací soud důvodnou, pořadatelem studijního pobytu žalovaného měla být nezisková organizace ICES, právní předchůdkyně žalobců vystupovala jen jako zprostředkovatel mezi zájemcem o studium a pořadatelem. Odvolací soud dále vyšel ze zjištění, že přestože nejpozději z návrhu smlouvy o zprostředkování, tedy dne 24. 11. 2015, žalovaní věděli, že se právní předchůdkyně žalobců zavázala za žalovaného složit na účet pořadatele devizové prostředky a mohli předpokládat (vzhledem k jimi projevovanému eminentnímu zájmu o uskutečnění pobytu), že tak neprodleně učiní, a současně věděli, že nejpozději do 30. 11. 2015 lze kontraktační proces ukončit bez stornopoplatků, informovali právní předchůdkyni žalobců až dne 9. 12. 2015, že smlouvu neuzavřou. Odvolací soud uzavřel, že žalovaní tímto nepoctivým jednáním porušili povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného podle §2900 o. z., proto by odpovídali i podle §2910 o. z. za škodu, která právní předchůdkyni žalobců vznikla zaplacením stornopoplatku ve výši 1.800 USD v příčinné souvislosti s tím, že žalovaní smlouvu neuzavřeli a nesdělili jí to v době, kdy ještě stornopoplatek pořadateli nemusela hradit.
Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalovaní. Nesouhlasili se závěrem, že tzv. předsmluvní odpovědnost podle §1729 o. z. může postihnout spotřebitele ve vztahu k podnikateli, a vznesli námitky proti způsobu stanovení výše škody, který podle nich neodpovídá ustanovení §1729 odst. 2 o. z. Dále nesouhlasili se závěrem, že se v daném případě nejednalo o tzv. distanční smlouvu ve smyslu §1820 a násl. o. z. Vyjádřili názor, že odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou týkající se ochrany spotřebitele. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření navrhli odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. Ztotožnili se s právním posouzením odvolacího soudu, s aplikací §1729 o. z., která pro spotřebitelské vztahy není ničím vyloučena. Upozornili však na skutečnost, že i v případě, že by nebylo namístě uplatněný nárok posoudit podle §1729 o. z., bylo by podle odvolacího soudu žalobě vyhověno s odkazem na §2910 o. z.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelé svou argumentaci v dovolání zaměřili proti aplikaci §1729 o. z. na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, proti způsobu stanovení výše škody odvolacím soudem, který neodpovídá §1729 odst. 2 o. z., a na polemiku s výkladem pojmu smlouvy uzavřené na dálku podle §1820 a násl. o. z. Přehlížejí však výslovný závěr odvolacího soudu, že pokud by žalovaní neodpovídali podle §1729 o. z., byli by povinni žalobcům nahradit škodu podle §2910 o. z., a to z důvodu porušení prevenční povinnosti (§2900 o. z.), neboť nejpozději dne 24. 11. 2015 se dozvěděli, že při zrušení studijního pobytu po 1. 12. 2015 bude právní předchůdkyně žalobců muset organizaci ICES zaplatit stornopoplatek v částce 1.800 USD, v době od 24. 11. 2015 do 30. 11. 2015 měli možnost ukončit jednání o uzavření smlouvy, přesto tak učinili až dne 9. 12. 2015. Vůči tomuto právnímu závěru odvolacího soudu žalovaní žádné výhrady nevznesli a v dovolání neuvedli žádný dovolací důvod, který by se ho týkal.
Jestliže sám závěr odvolacího soudu o odpovědnosti žalovaných podle §2910 o. z. obstojí jako důvod vyhovění žalobě a není přitom dovoláním napaden, nemůže dovolání, i kdyby uplatněné dovolací důvody byly opodstatněné, založit přípustnost mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí odvolacího soudu, neboť vzhledem k vázanosti dovolacího soudu tzv. kvalitativním vymezením dovolacích důvodů (§241a odst. 2 a 3 a §242 odst. 3 věta první o. s. ř.) není řešení otázek vymezených dovolateli způsobilé přinést změnu v jejich procesním postavení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek téhož soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, publikovaný pod č. 55/1999 tamtéž).
Dovolání žalovaných proto není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Nejvyšší soud z tohoto důvodu dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu