ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2554.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2554/2020-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. S. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Davidem Vostrejžem, advokátem se sídlem Vrchlického sad 1893/3, Brno, proti žalované: E. G. , se sídlem XY, IČO XY, o 109.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2116 C 61/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020, č. j. 44 Co 316/2019-114, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020, č. j. 44 Co 316/2019-114, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2019, č. j. 2116 C 61/2016-102, neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že i kdyby žalovaná jako zástupkyně žalobce v soudním sporu vedeném proti P. H. dostála svým povinnostem advokáta ve smyslu §16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a včas doplnila dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2014, č. j. 21 Co 265/2011-309, žalobce by přesto v daném řízení neuspěl, neboť popsaný postup by nebyl způsobilý zvrátit závěr o promlčení v něm uplatněného práva, a tedy ani konečný výsledek sporu. Takové posouzení plně odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž jsou soudy při zkoumání podmínek odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie povinny jako předběžnou otázku zkoumat, zda by při řádném postupu advokáta žalobce jako jeho klient se svým nárokem v původním řízení uspěl, a zda byl tudíž pochybením žalovaného skutečně připraven o možnost vymoci svoji existující pohledávku (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2213/2005, publikované pod C 5244 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck)
Namítá-li dovolatel, že v rámci posouzení otázky promlčení práva uplatněného v původním řízení nebylo řádně vzato v potaz P. H. učiněné uznání dluhu, jež založilo počátek nové, desetileté promlčecí lhůty ve smyslu §110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vychází v tomto směru ze skutkového zjištění, které odvolací soud neučinil, a jež tudíž nemůže představovat způsobilý podklad pro zpochybnění jeho právních závěrů. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 1 o. s. ř.) není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014). Obdobně nezakládá přípustnost dovolání ani výhrada rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, kterou dovolatel taktéž odvíjí od tvrzeného (avšak soudy nezjištěného) uznání dluhu ze strany původního žalovaného.
Je-li pak odvolacímu soudu vytýkáno pochybení spočívající v tom, že nesprávně posoudil některá skutková tvrzení žalobce jako uplatněná v rozporu s §205a o. s. ř., jedná se o námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což v projednávané věci splněno není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu