ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2602.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2602/2020-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: B. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava, proti žalované: K. S. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Liborem Fiedlerem, advokátem se sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 142/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 21 Co 252/2019-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Libora Fiedlera.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, č. j. 21 Co 252/2019-147, potvrdil ve věci samé zamítavý výrok rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 8. 2019, č. j. 8 C 142/2019-66, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaná dále nezveřejňovala a nerozšiřovala informaci o tom, že měl v úmyslu utratit štěně plemena bišonek jménem Ch. P. S. l., aby zaslala žalobci formou doporučeného dopisu omluvu ve znění: „ Tímto se omlouvám panu B. B. za to, že ve svém příspěvku ze dne 29. 1. 2019 na facebookovém profilu skupiny „XY“ jsem uvedla nepravdivé tvrzení, že pan B. B. po neúspěšné léčbě všeho možného souhlasil s ukončením života, tj. utracením, štěněte jménem Ch. P. S. l., neboť toto není pravdou, veterinární klinika stanovila správnou diagnózu a majitel neměl nikdy v úmyslu štěně jménem Ch. P. S. l. utratit. K. S. “, a aby na facebookovém profilu skupiny „XY“ po dobu nejméně 360 dní uveřejnila na vlastní náklad text ve znění: „ Paní K. S. se tímto omlouvá panu B. B. za to, že ve svém příspěvku ze dne 29. 1. 2019 na facebookovém profilu skupiny „XY“ uvedla nepravdivé tvrzení, že pan B. B. po neúspěšné léčbě všeho možného souhlasil s ukončením života, tj. utracením, štěněte jménem Ch. P. S. l., neboť toto není pravdou, veterinární klinika stanovila správnou diagnózu a majitel neměl nikdy v úmyslu štěně jménem Ch. P. S. l. utratit .“ Soud uzavřel, že s negatorním nárokem nemohl být žalobce v řízení úspěšný již proto, že nebylo prokázáno, že by žalovaná informaci o jeho úmyslu utratit štěně jménem Ch. P. S. l. jakkoli rozšiřovala, resp. že by tak hodlala činit v budoucnu. Ohledně sporných výroků uveřejněných žalovanou na sociální síti facebook se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož nebyla předmětná tvrzení způsobilá zasáhnout do žalobcových osobnostních práv. Posuzovaný příspěvek nevyzníval vůči žalobci nikterak kriticky, naopak v něm byl vylíčen jako velmi obětavý chovatel, který udělal pro svou nemocnou fenku vše, co bylo v jeho silách, včetně jízdy o několika stech kilometrech na konzultační vyšetření v pozdních večerních hodinách. Uveřejněný text vyzněl spíše jako výčitka žalované vůči žalobci za to, že dostatečně nedocenil její aktivity při léčbě fenky, a zmínka o uvažované euthanasii se v jeho celkovém kontextu jevila jako nepodstatná. Poukázal na to, že člověk žijící ve společnosti musí unést i určité projevy ostatních lidí, které sice subjektivně pociťuje úkorně, ale které, posuzováno objektivně, do jeho cti či důstojnosti v očích jiných fyzických osob zasáhnout nemohou.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že krajský soud neuvedl, zda příspěvek žalované považuje za skutková tvrzení, anebo hodnotící soudy, což je pro řádné posouzení uplatněných nároků nezbytné. Poukazuje na to, že sám není osobou veřejného zájmu, již by stíhala povinnost zvýšené tolerance kritických výroků, a že zveřejňování nepravdivých a zavádějících údajů není chráněno právem veřejnosti na informace a na svobodu projevu. Je přesvědčen, že příspěvek žalované psaný z pohledu nemocné fenky byl nadsázkou a že v něm užité výrazy mísily snahu o objektivní vyznění s nepřiměřeným přeháněním, čímž vybočovaly z mezí nutných k dosažení účelu informovat čtenáře o prodělané nemoci fenky. V textu pak byly uvedeny nepravdivé informace ohledně těžkého průběhu nemoci fenky, potažmo o tom, že žalobce zvažoval její euthanasii. Svoboda projevu nemůže mít přednost tehdy, je-li uveřejněná informace zkreslena do té míry, že má oproti skutečnosti, již popisuje, nový význam. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil a podané žalobě vyhověl.
Žalovaná v podaném vyjádření k dovolání vyslovila nesouhlas s dovolací argumentací a napadený rozsudek označila za správný po skutkové i právní stránce. Navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, popř. zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatel sice v podaném dovolání předestírá, v jakých ohledech se podle jeho názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ve skutečnosti však obecnou otázkou, na níž stojí napadené rozhodnutí, je posouzení míry přiměřenosti hájení chráněných zájmů při výkonu práva na ochranu osobnosti, která je u zásahů do cti důvodem vylučujícím neoprávněnost difamačních znevažujících výroků. Porušení práva na čest může být způsobeno jen takovými tvrzeními, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na cti dotčeného subjektu v očích ostatních fyzických osob, a tedy působit difamačně. Úmysl, aby taková tvrzení působila difamačně, je nerozhodný. Difamující tvrzení je přitom nutno posoudit nikoli jen podle použitých výrazů a formulací, nýbrž podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k tvrzení došlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 332/2007, nebo ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 701/2011). Odvolací soud v projednávané věci konstatoval, že uveřejněný příspěvek, jenž se týkal popisu onemocnění a léčby fenky Ch. P. S. l., nevyzněl vůči žalobci nikterak kriticky, natož dehonestujícím způsobem, a naopak jej popisoval jako velmi obětavého chovatele, který je při péči o svá zvířata ochoten vynakládat značně nadstandardní úsilí. Zmínku o zvažované euthanasii fenky vyhodnotil soud v kontextu celkového obsahového zaměření příspěvku, jeho rozsahu a vyznění jako zcela nepodstatnou. Bylo-li za dané situace, tedy po přihlédnutí k celkovému dojmu zveřejněného textu a všem dalším relevantním aspektům věci, uzavřeno, že sporné výroky žalované nebyly objektivně způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce, odpovídá takové posouzení shora nastíněným východiskům ustálené soudní praxe. Pro řešení právní otázky, na níž je rozsudek odvolacího soudu založen, tudíž v projednávané věci přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. být založena nemůže.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 23. 11. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu