ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3376.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3376/2019-363
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: VAMAX s. r. o. , se sídlem Žamberecká 409, Vamberk, IČO 45537381, zastoupená JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti žalovanému: J. R. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem Staré náměstí 15, Česká Třebová, o 93.868 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 41/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2019, č. j. 17 Co 43/2019-332, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. 17 Co 43/2019-332, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. 12. 2018, č. j. 4 C 41/2015-306, v části výroku, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 76.468 Kč s příslušenstvím, v zamítavém výroku ohledně dalších 17.400 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Potvrzující část svého rozhodnutí odůvodnil ve shodě s okresním soudem tím, že žalobkyni se ani přes poskytnuté poučení nepodařilo prokázat, že jí vznikla tvrzená škoda, tedy že jí v období od 25. 10. 2013 do 28. 3. 2014 ušel zisk z pronájmu dvou pokojů v jí provozovaném hotelu XY v XY, které byly poškozeny v důsledku chybného počínání žalovaného při rekonstrukci střechy sousedního domu.
Potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Namítá, že požadavky kladené krajským soudem na její osobu stran prokazování vzniku a výše ušlého zisku jsou neúnosné. Není reálné, aby majetková újma vzniklá v důsledku nemožnosti užívání některých z pokojů hotelu byla prokazována doložením evidence odmítnutých hostů pro každý jednotlivý den, neboť tento postup by nutně vyžadoval identifikaci všech takových zájemců jménem, příjmením a bydlištěm, popř. telefonním kontaktem. Má za to, že zcela přiměřené okolnostem věci bylo zjišťovat vznik a výši škody za pomoci znalce. Je přesvědčena, že specifikace ušlého zisku představuje otázku odbornou, a odvolací soud tudíž postupoval nesprávně, odmítl-li se zabývat žalobkyní předloženým znaleckým posudkem Ing. Koženého právě za tímto účelem, resp. dospěl-li bez náležitého odůvodnění k názoru od závěrů znalce odlišnému. Pochybení se pak dopustil rovněž tím, že znalce nepožádal o vysvětlení za účelem odstranění případných pochybností o správnosti jeho posudku, potažmo tím, že v řízení neprovedl jeho výslech. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka uplatněnými námitkami brojí především proti závěru odvolacího soudu, že se jí nepodařilo prokázat vznik a konkrétní výši ušlého zisku z pronájmu dvou poškozených pokojů v jí provozovaném hotelu. Takové výhrady ovšem postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit. Ve svém důsledku se jimi totiž dovolatelka snaží dosáhnout toliko pro sebe příznivějšího skutkového závěru, tedy že jí zisk v tvrzené výši 76.468 Kč prokazatelně ušel. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014). Závěr, že žalobkyni nelze přiznat požadované plnění, pokud neprokázala vznik tvrzené škody, pak plně odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž je v řízení o náhradu škody povinen splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu ve smyslu §420 odst. 1 obč. zák. (s výjimkou zavinění, které se předpokládá) prokázat žalobce (poškozený). Právě jeho tak tíží důkazní břemeno ohledně tvrzení, že při pravidelném běhu událostí by získal určitý prospěch; neunese-li jej, nemůže být ve sporu úspěšný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005, či usnesení téhož soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2653/2009).
Námitka, že odvolací soud nepřihlédl k závěrům znaleckého posudku vypracovaného pro účely konkretizace ušlého zisku Ing. Koženým, resp. že se od nich bez dostatečného odůvodnění nepřípustně odchýlil, neobstojí. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 o. s. ř.), jejž soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., byť nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, či ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013). Odvolací soud v projednávané věci nikterak nezpochybnil obecnou správnost znalcova výpočtu hypotetického ušlého zisku založeného na analýze účetních a jiných dokladů týkajících se provozní činnosti žalobkyně, v návaznosti na další v řízení provedené důkazy (zejména přehled obsazenosti ostatních nepoškozených pokojů hotelu v průběhu rozhodného období) však dospěl k závěru, že takto uměle vypočtená výše škody s vysokou mírou pravděpodobnosti neodpovídá reálně ušlému zisku, přičemž své úvahy v tomto směru řádně vysvětlil. Základem těchto logických úvah je zjištění, že po většinu předmětného období (s výjimkou třinácti dnů) nebyl hotel plně obsazen a absenci dvou pokojů bylo možno nahradit využitím jiných pokojů, takže nelze ušlý zisk počítat bez dalšího jako ztrátu za celé období vyřazení dvou pokojů z provozu. Takovému postupu odvolacího soudu nelze vytýkat nesprávnost či nepřiměřenost ani vybočení z mezí citovaných východisek ustálené soudní judikatury.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nepožádal znalce o vysvětlení případných pochybností o správnosti jeho posudku, resp. že neprovedl jeho výslech, uplatňuje tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní lze však podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy,
je-li dovolání přípustné, což v projednávané věci splněno není. Ostatně vzhledem k závěru odvolacího soudu o nepoužitelnosti znalcem zvolené metody by takový postup nemohl vést k dovolatelkou sledovanému výsledku.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu