ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.4308.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 4308/2019-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. Ž. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 11, Brno, proti žalovanému: P. H. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 502 665,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 107 C 44/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2019, č. j. 19 Co 198/2019-302, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 3. 2019, č. j. 107 C 44/2015-260, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2019, č. j. 19 Co 198/2019-302, se odmítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. Jiřího Špeldy, advokáta.
IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 22. 3. 2019, č. j. 107 C 44/2015-260, vyhověl žalobě v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 106 069 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 396 596,20 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III–VII). Rozhodl tak ve věci, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 502 665,20 Kč s příslušenstvím sestávající se z částky představující doplatek obecné ceny vozidla ve výši 117 500 Kč a doplatek půjčovného za náhradní vozidlo ve výši 426 113,60 Kč. Dne 30. 9. 2013 došlo k pojistné události, při níž žalovaný poškodil vozidlo žalobce. Do doby sdělení závazného stanoviska pojišťovnou byl nucen používat zapůjčené vozidlo. Na posuzovanou věc aplikoval §420 odst. 1, §442 odst. 1 a §443 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Znaleckým posudkem měl soud prvního stupně za prokázané, že cena vozidla bezprostředně před škodní událostí činila 286 000 Kč. Jelikož bylo žalobci vyplaceno pojistné plnění ve výši 113 600 Kč a zbytková hodnota vozidla byla stanovena na 118 900 Kč, zbývá k úhradě 53 500 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Žalobce se nejpozději 18. 11. 2013 dozvěděl, že se oprava provádět nebude a že si může opravit vozidlo sám. Soud dovodil, že náklady na půjčovné náhradního vozidla lze považovat za účelné v období od 9. 10. 2013 do 18. 11. 2013. Ohledně stanovení výše vynaložených nákladů vycházel ze sazebníku vedlejší účastnice a rovněž přihlédl k internetovým nabídkám. Náhradu půjčovného stanovil ve výši 98 400 Kč a odečetl od ní náklady, které by žalobce vynaložil, kdyby používal vlastní vozidlo (5 883 Kč), a plnění poskytnuté vedlejší účastnicí (39 948 Kč). Celkem tedy na náhradě půjčovného přiznal žalobci 52 569 Kč. Ve zbývající části nárok žalobce na půjčovné zamítl, neboť tyto náklady považoval za neúčelné, a to mimo jiné i pro nepoměr mezi prostředky vynaloženými na náhradní vozidlo v porovnání s cenou poškozeného vozidla a také vzhledem k jeho nízkému využití.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 9. 2019, č. j. 19 Co 198/2019-302, jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně vyjma odvoláním nenapadeného výroku I a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Ohledně ceny vozidla bezprostředně před nehodou se žalobci nepodařilo prokázat, že by mělo hodnotu 350 000 Kč. Závěry znaleckého posudku, podle kterého cena činila 286 000 Kč, nerozporoval. Podle konstantní judikatury (nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 3831/17) nemůže být využívání náhradního vozidla zcela bezbřehé a musí být splněna podmínka účelnosti jeho využití. Po jakou dobu bylo obstarání odpovídajícího náhradního vozidla účelné, je třeba posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jako je stav vozu, rozsah opravy, existence totální škody, porovnání výše škody a nákladů na pronájem atd. Jakmile je však objektivně zřejmé, že oprava poškozeného vozidla je nehospodárná, lze zásadně náklady nájmu náhradního vozidla považovat za účelné jen do doby, kdy je jisté, že oprava prováděna nebude (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 25 Cdo 232/2012). Nejpozději dne 18. 11. 2013 pracovnice likvidace pojistných událostí žalobce informovala, že škoda je vyhodnocena jako totální a může si vozidlo začít opravovat. Žalobce disponoval dostatečným množstvím finančních prostředků a nebyl odkázán naplnění pojišťovny, aby si mohl pořídit nové auto. Náklady na půjčení náhradního vozidla za období až do 11. 2. 2014, jak požadoval žalobce, proto nemohou být účelné.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroků II–VII napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se rozhodující soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že závazné stanovisko pojišťovny o způsobu likvidace pojistné události obdržel až 11. 2. 2014. Zpochybňuje důvěryhodnost a autenticitu důkazů, kterými měla být tato skutečnost prokázána, a postup soudu při hodnocení důkazů. Odvolací soud se dále odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 25 Cdo 232/2012, a nesprávně určil okamžik, do kterého bylo využívání náhradního vozu účelné. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje s názory soudů obou stupňů včetně hodnocení účelnosti použitého náhradního vozidla, nepřiměřenosti délky jeho nájmu a skutečnosti, že žalobce měl v předmětné době druhý shodný automobil jako ten poškozený, pouze jiného obsahu. Navrhl zamítnutí dovolání jako nedůvodného.
Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že soud prvního stupně i soud odvolací podrobně zdůvodnily, proč považovaly další náklady na půjčovné za neúčelné. Soudy se od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlily, ale naopak z jeho závěrů vychází. Navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., a proto se zabýval jeho přípustností.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky dovolatele rozporující skutkové zjištění, že byl o způsobu ukončení likvidace informován 18. 11. 2013, a zpochybňující věrohodnost svědkyně a autenticitu print screenu proto nemohou založit přípustnost dovolání.
Soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007) ustáleně dovozuje, že poškozený má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na vypůjčení či pronájem vozu (zejména po dobu opravy vlastního motorového vozidla, je-li skutečně opravováno); tato náhrada zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení náhradního vozu, jež převyšují náklady na provoz vlastního vozu, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém náklady byly vynaloženy nutně a účelně na vypůjčení (nájem) náhradní věci, odpovídající věci poškozené. I u srovnatelného náhradního vozidla platí, že rozsah náhrady, k níž je škůdce povinen, je omezen hlediskem účelnosti. Výši náhrady škody, za níž škůdce odpovídá, je třeba stanovit s ohledem na obvyklé ceny pronájmu obdobných osobních aut v daném místě a čase; výše náhrady není totiž dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale výší částky účelně vynaložené.
Otázka, zda náklady na nájem náhradního vozidla byly nutné a účelné, závisí na posouzení konkrétních okolností případu. Délka nutné doby se automaticky nerovná době do poskytnutí pojistného plnění, nýbrž se vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem (stav vozu, rozsah opravy, existence tzv. totální škody) posuzuje, po jak dlouhou dobu bylo obstarání náhradního vozidla nutné a účelné, se zřetelem na postup obvyklý při řešení následků obdobných nehod.
Jakmile je objektivně zřejmé, že oprava poškozeného vozidla je nehospodárná, a proto prováděna nebude, lze zásadně náklady nájmu náhradního vozidla považovat za účelné jen do doby, kdy je jisté, že oprava prováděna nebude. Nájemné za vozidlo po dobu delší již nelze považovat za účelný a nutný náklad vynaložený v příčinné souvislosti se vznikem škody. Pojmově již nejde o vozidlo náhradní, pronajaté dočasně po dobu, kdy z důvodu poškození nelze užívat vozidlo vlastní (právě dovolatelem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 25 Cdo 232/2012, ze kterého odvolací soud vycházel).
Odvolací soud postupoval správně, když se v souladu s judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu podrobně věnoval s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu hledisku účelnosti a nutnosti nákladů vynaložených dovolatelem (zejména nízké využití vozidla, nepoměr mezi prostředky vynaloženými na náhradní vozidlo a cenou poškozeného vozidla, možnost krátkodobějšího nájmu v případě cest za klienty a potřeby vystupovat reprezentativně, skutečnost, že oprava trvala pouhé tři dny, neexistence finanční závislosti na plnění od pojišťovny).
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem namítanými vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
V posuzované věci je dovoláním napadeno výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost Nejvyššího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 9 900 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., zvýšeno o 21% náhradu daně z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 12 342 Kč.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Vedlejší účastnice má právo na náhradu nákladů za vyjádření k podanému dovolání ve výši 300 Kč podle §151 odst. 3 o. s. ř. a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 6. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu