ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.440.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 440/2020-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: nezletilý AAAAA (pseudonym), narozený XY, bytem XY, zastoupený M. K., narozenou XY, bytem tamtéž, jako zákonnou zástupkyní, zastoupený JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti žalované: Nemocnice Znojmo, příspěvková organizace , IČO 00092584, se sídlem MUDr. Jana Janského 2675/11, Znojmo, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s. , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 11.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 405/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2019, č. j. 17 Co 93/2018-241, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 9. 2019, č. j. 17 Co 93/2018-241, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 3. 2018, č. j. 14 Co 405/2014-215, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 11.000.000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu škody na zdraví z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce trpí řadou zdravotních postižení, mj. střední mentální retardací, mikrocefalií, dětskou mozkovou obrnou, křečemi a posthypoxickou encefalopatií; jejich příčinu žalobce spatřuje v těžké tachykardii plodu při porodu dne 28. 9. 2005 ve zdravotnickém zařízení žalované. Soud prvního stupně vedle dalších provedl důkaz znaleckým posudkem prof. MUDr. Aleše Roztočila, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace gynekologie a porodnictví, z nějž vyplynulo, že samotná tachykardie plodu nevysvětluje současný zdravotní stav žalobce. Lékařka provádějící porod v reakci na suspektní až patologické kardiotokografické křivky správně zvolila urychlení porodu oxytocinovou infuzí. Ze znaleckého posudku MUDr. Lumíra Kantora, Ph.D., z oboru zdravotnictví, odvětví pediatrie, specializace neonatologie, vyplynulo, že příčinu poškození zdraví žalobce nelze s jistotou stanovit, s největší pravděpodobností se jedná o důsledek nedostatku kyslíku před nebo během porodu, který může nastat tak minimálním omezením průtoku krve pupečníkem, že je vyšetřovacími metodami nezachytitelný. Tato samotná kyslíková nedostatečnost není důkazem pochybení zdravotnického personálu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu uzavřel odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že žalovaná za škodu na zdraví žalobce neodpovídá, neboť nebylo prokázáno, že by její postup byl non lege artis a že by mezi tímto postupem a vzniklou škodou byla příčinná souvislost.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost shledává v několika otázkách procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího, popř. Ústavního soudu, nebo které nebyly dosud řešeny. Jedná se o otázky, zda 1) dohoda o provedení práce je dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr, kterou se zakládá mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, 2) spočívá samozřejmý požadavek na znalecký posudek v tom, že musí být zpracován znalcem, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti, 3) znalec je vyloučen z podání znaleckého posudku v případě, že lze mít pro poměr znalce k účastníkům řízení pochybnost o nepodjatosti znalce, 4) znalecký posudek vypracovaný znalcem, který nesmí ve věci posudek podat z důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících”), je způsobilým důkazem, na základě něhož by bylo možné učinit skutková zjištění soudů, 5) spočívá vada odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, která způsobuje nejen přípustnost ale i důvodnost dovolání, v absenci vyrovnání se s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, 6) představuje nevypořádání se s tvrzenými námitkami účastníků vůbec, nebo nedostatečným způsobem, vadu řízení, promítající se jako zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, a do práva na soudní ochranu podle čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, 7) patří princip vnitřní bezrozpornosti mezi základní principy právního státu a je nutno klást požadavek vnitřní bezespornosti i na soudní rozhodnutí, 8) založí tzv. opomenuté důkazy, včetně důkazů, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval téměř vždy nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, 9) vyplývá z čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte i požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí, včetně rozhodnutí o náhradě újmy způsobené dítěti, je tedy třeba pečlivě zhodnotit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti vzniku újmy. Žalobce předně namítá, že soud nesprávně posoudil případnou podjatost znalce prof. Roztočila, který zpracoval znalecký posudek na základě dohody o provedení práce, což zavdává důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Následně pak namítá různé vady v procesu dokazování.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) odmítl dovolání žalobce jako nepřípustné. Otázky 2), 3) a 4), týkající se možné podjatosti znalce představují svou povahou námitky vad řízení, které nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 248/2015). Otázku 1) by sice bylo možné v obecné rovině považovat za otázku hmotného práva, nicméně na jejím řešení napadené rozhodnutí nestojí, a proto ani ona není schopna založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4184/2013 ). Dovolatel i touto námitkou sleduje zpochybnění věrohodnosti znalce a má v zásadě pravdu, že dohoda o provedení práce zakládá mezi jejími účastníky základní pracovněprávní vztah, ve kterém vzniká vztah nadřízenosti a podřízenosti zaměstnavatele a zaměstnance (§2, §3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Pracovněprávní vztah mezi znalcem a jedním z účastníků může být známkou toho, že znalec má k účastníkovi řízení takový poměr, v jehož důsledku existují pochybnosti o jeho nepodjatosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. Skno 4/99, v literatuře pak Dörfl, L. Zákon o znalcích a tlumočnících. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 75). Pochybnosti o nepodjatosti znalce z těchto důvodů však budou naplněny zpravidla jen tehdy, existuje-li mezi nimi právní vztah trvalejší povahy, např. pokud vykonává znalec pro účastníka závislou práci opakovaně nebo trvale (zejména byl-li mezi znalcem a účastníkem založen pracovní poměr), neboť v takovém případě mezi nimi vzniká minimálně vztah ekonomické závislosti, který může ovlivňovat nestrannost znalce. Takový stav ovšem nezakládá sama o sobě jednorázová dohoda o provedení práce, která je přípustnou právní formou dohody k podání posudku na žádost účastníka (§12 odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících). Z obsahu spisu přitom vyplývá, že v dané věci byla dohoda o provedení práce uzavřena jednorázově právě a pouze za účelem zpracování znaleckého posudku a poskytnutí odměny. Netvrdí-li dovolatel kromě formálního poukazu na pracovněprávní povahu dohody žádné jiné skutečnosti, které by svědčily o takovém vztahu znalce k zadavateli posudku, aby jimi byla dotčena nepodjatost znalce, neměl odvolací soud důvod pochybovat o tom, že znalecký posudek prof. Roztočila není zatížen nyní namítanou vadou. Ustanovení §127a o. s. ř. je pak procesním ustanovením, které umožňuje a stanoví podmínky využití znaleckých posudků vypracovaných mimo řízení.
Rovněž otázky 5) až 9) představují svou povahou námitky vad řízení směřující ke zpochybnění zjištěného skutkového stavu věci. Ani ty tedy nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání (dovolací soud není oprávněn správnost skutkového stavu přezkoumávat, neboť způsobilým dovolacím důvodem je pouze nesprávné právní posouzení věci - §241a odst. 1 o. s. ř.). Výhrada, že postupem soudů při dokazování byla porušena základní práva a svobody účastníka soudního řízení, je založena na nepodloženém tvrzení, že nebyl proveden důkaz kardiotokografickými záznamy a předkládaným odborným článkem A. Měchurové “Kardiotokografie”. Prvně uvedený důkaz totiž provedl již soud prvního stupně (viz bod 5, str. 3 odůvodnění jeho rozhodnutí), navíc se výsledky kardiotografických záznamů podrobně zabýval i znalec prof. Roztočil a vyvodil z nich závěry. Odborný článek pak není důkazem, který by měl být prováděn, nýbrž případným argumentem k polemice s odbornými závěry znaleckého posudku, kterou žalobce uplatnil a soudy obou stupňů se s ní vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Dovolací námitky ohledně tohoto postupu pak opět jednoznačně směřují ke zpochybnění skutkových závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, tedy jde o uplatnění nezpůsobilého dovolacího důvodu. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 25. 6. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu