ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1610.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 1610/2020-396
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Walter a. s. , se sídlem v Praze 5, Smíchově, Radlická 180/50, IČO 00010561, zastoupené Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti žalovanému Přemyslu CHMELAŘOVI - TEMPLUM , se sídlem v Praze 5, Smíchov, Radlická 1359/49, IČO 12496391, o zaplacení 51.889,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 222/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2004, č. j. 17 Co 94,95/2004-227, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný (nezastoupen advokátem) napadl dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 5. 4. 2004, č. j. 17 Co 94,95/2004-227, jímž potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 4. 12. 2001, č. j. 24 C 222/99-110, ve znění usnesení ze dne 17. 10. 2003, č. j. 24 C 222/99-165, ze dne 30. 1. 2004, č. j. 24 C 222/99-202, a ze dne 19. 6. 2019, č. j. 24 C 222/99-375, ve výroku III. o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému a ve výroku IV. o zamítnutí jeho žádosti o ustanovení advokáta.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, č. j. 99 K 20/2000-768, byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs (řízení v této věci bylo přerušeno); usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, č. j. 99 K 20/2000-1818, které nabylo právní moci dne 5. 12. 2018, byl konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 3. 2005 (viz čl. II. bod 3 zákona č. 59/2005 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 848/2006, ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod č. 88). Přípustnost dovolání nezakládá ani §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti výroku o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodovalo návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b, §146 odst. 2 věta první a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 8. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu