ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1699.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 1699/2020-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobců a) F. K. , narozeného XY, bytem v XY, b) K. K. , narozené XY, bytem v XY, c) F. Z. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Jiřím Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vršovická 7/27, d) J. Z. , narozeného XY, bytem v XY, e) M. V. , narozeného XY, a f) J. V. , narozeného XY, obou bytem v XY, proti žalovanému Z. M. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Barborou Peškovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Štramberská 143/12, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 88/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2019, č. j. 20 Co 154/2019-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 20. 6. 2019, č. j. 20 Co 154/2019-71, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 10. 1. 2019, č. j. 26 C 88/2018-52, jímž mu uložil povinnost vyklidit tam specifikovaný byt a předat jej žalobcům do pěti měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Otázku, zda výkon práva žalobců není v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§2 odst. 3, §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „občanský zákoník“, popř. „o. z.“), má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona - viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k aplikaci judikatury přijaté k výkladu rozporu s dobrými mravy podle
§3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, v poměrech občanského zákoníku - srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1312/2020, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017.
Při úvaze, zda výkon práva žalobců není v rozporu s dobrými mravy, přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatele, tak i na straně žalobců, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci, nepříznivou situaci žalovaného zohlednil prodloužením lhůty k vyklizení bytu a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.
Jde-li o otázku bytových náhrad, povinnost zajistit bytovou náhradu vyklizovaným osobám pro vlastníka nemovitosti z předpisů hmotného práva nevyplývá. Občanský zákoník pojem bytových náhrad (náhradního bytu a náhradního ubytování) z předchozí právní úpravy v §712 obč. zák. nepřevzal a jejich poskytování neupravuje (s výjimkou v §768 odst. 2 o. z., která na projednávaný případ nedopadá). Užívá-li někdo nemovitost bez právního důvodu, nelze mu v souvislosti s jeho vyklizovací povinností přiznat právo na zajištění bytové náhrady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3745/2019).
Dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem rovněž prostřednictvím skutkových námitek, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemá (viz §241a odst. 1 o. s. ř.) a k vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci, v řízení o vyklizení bytu se ostatně ani nelze zabývat naplněností uplatněných výpovědních důvodů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018,
sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, uveřejněný pod číslem 112/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§243 písm. a) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu