ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1712.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 1712/2020-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně L. J. , bytem XY, zastoupené JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 1/0, proti žalovanému hlavnímu městu Praze , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o návrhu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 141/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2019, č. j. 16 Co 342/2019-199, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám JUDr. Ing. Světlany Semrádové Zvolánkové, advokátky se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. prosince 2019, č. j. 16 Co 342/2019-199, potvrdil rozsudek ze dne 7. září 2018, č. j. 15 C 141/2016-140, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) zamítl žalobu o určení, že je neplatná výpověď žalované ze dne 31. května 2016, č. j. MHMP 450995/2016, z nájmu žalobkyně k bytu číslo 5 v domě č. p. XY, ulice XY (dále jen „Výpověď“ a „předmětný byt“, resp. „Byt“) a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaný prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“).
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí žaloby či naopak k jejímu vyhovění), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či z 6. října 2016, sp. zn. 26 Cdo 1647/2016, a judikaturu v nich citovanou).
V projednávané věci založil odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na dvou na sobě nezávislých právních důvodech. Předně se ztotožnil s názorem, že z tam uvedených důvodů byl v daném případě naplněn výpovědní důvod podle §2288 odst. 1 písm. a/ o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 163/2020 Sb. – dále opět jen „o. z.“). Ve shodě se soudem prvního stupně však současně dovodil, že – s ohledem na individuální okolnosti této věci – byl naplněn i výpovědní důvod podle §2288 odst. 1 písm. d/ o. z. Správnost prvního právního názoru však nebyla dovoláním napadena a nepostačuje, že dovolatelka zpochybnila správnost druhého právního názoru. Dovolací soud je totiž vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu z 11. 1istopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nezbývá než uzavřít, že i případné nesprávné právní posouzení druhé právní otázky by za dané situace nemohlo mít na výsledek sporu vliv, jestliže současně obstojí dovoláním nezpochybněný první právní názor, že Výpověď z důvodu podle §2288 odst. 1 písm. a/ o. z. byla po právu.
S přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Namítla-li tudíž dovolatelka rovněž nedostatečná (a tudíž vadná) skutková zjištění (týkající se skutkového závěru, že byty pronajímané žalovaným jsou primárně určeny sociálně slabším osobám), neuplatnila v tomto směru jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 25. 8. 2020
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu