ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1795.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 1795/2020-419
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Sport Centrum Bouřňák o. p. s. , se sídlem v Mikulově, K Vleku 54, IČO 25419161, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti žalované JI Consulting s. r. o. , se sídlem v Moldavě č. ev. 26, IČO 25484362, zastoupené Mgr. Lukášem Hendrychem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, o zaplacení částky 400.000 Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 400.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 13 C 45/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. prosince 2019, č. j. 84 Co 59/2018-379, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 14.762 Kč k rukám JUDr. Martina Dančišina, advokáta se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 11. 2017, č. j. 13 C 45/2015-266, zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 400.000 Kč s úrokem z prodlení od 9. 2. 2015 (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit žalované 400.000 Kč s tam specifikovaným úrokem, smluvní pokutu ve výši 100.000 Kč (výrok II.) a náklady řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 12. 2019, č. j. 84 Co 59/2018-379 (poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 6. 6. 2018, č. j. 84 Co 59/2018-297, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 4. 2019, č. j. 26 Cdo 4109/2018-330), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 400.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% za dobu od 14. 7. 2017 do zaplacení a ve zbývající části (ohledně zbývající části úroků z prodlení) ho potvrdil, ve výroku II. jej změnil tak, že vzájemný návrh žalované zamítl a uložil žalované zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalované proti měnícím výrokům rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nesprávně přihlédl k tvrzení žalobkyně (že vznesla námitku relativní neplatnosti dohody o ukončení nájmu) a provedl jí navržený důkaz (k tomuto tvrzení), i když je uplatnila v rozporu s ustanoveními §205a o. s. ř. a §211 o. s. ř. až v řízení před odvolacím soudem, a jednalo se tudíž o tzv. nepřípustnou novotu. Tím však nevymezila žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale vytýká mu jen, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.).
Řízení ostatně namítanou vadou netrpí. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudek ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, uveřejněný pod číslem 5/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) formuloval a odůvodnil závěr, že nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání §118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil a označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala. Jestliže žalobkyně (po zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu) doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy dříve, než jí odvolací soud případně mohl poskytnout poučení ve smyslu §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., která jí (objektivně) měl poskytnout již soud prvního stupně a s ohledem na svůj odlišný právní názor tak neučinil, nelze její tvrzení a jí navržené (a odvolacím soudem provedené) důkazy považovat za uplatněné v rozporu s ustanoveními §205a o. s. ř. a 211 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 11. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu