ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.203.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 203/2020-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce D. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Pavlínou Součkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Tomečkova 887/3, o ochranu vlastnického práva a náhradu újmy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 24/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2019, č. j. 15 Co 117/2019-139, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 3. 9. 2019, č. j. 15 Co 117/2019-139, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 26. 2. 2019, č. j. 49 C 24/2017-115, jímž zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zprůchodnit na jeho náklady tam specifikovaný komínový průduch a nahradit žalobci nemajetkovou újmu způsobenou omezeným užívání bytu (souvisejícím s neprůchodným komínovým průduchem), a rozhodl o náhradě nákladů řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel v dovolání jen polemizuje se závěry odvolacího soudu a jeho požadavek, aby právní otázky byly dovolacím soudem posouzeny jinak (než soudem odvolacím), není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Zpochybňuje-li navíc právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména ohledně využití, péče a správy komínových průduchů) a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje tak dovolací důvod, který nemá k dispozici (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu jejich volného hodnocení zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.
Rovněž námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká nepředvídatelnost jeho rozhodnutí, a že nepřihlédl k nově tvrzené skutečnosti, kterou zjistil po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezil tím žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale vytýká mu jen, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Řízení ostatně namítanými vadami ani netrpí.
Dovolatel sice v dovolání uvádí, že dovolací soud by se měl zabývat oprávněním společenství vlastníků a jeho členů rozhodovat, zda jiný spoluvlastník má právo požadovat udržování společných prostor, aby bylo zajištěno jejich řádné užívání, a zda spoluvlastník nemůže užívat společnou část domu, avšak jednak k těmto otázkám nevymezuje předpoklady přípustnosti (není zřejmé, od které judikatury se měl odvolací soud odchýlit) a jednak na těchto otázkách rozhodnutí odvolacího soudu ani nespočívá.
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 4. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu